Nepoznaný a neznámý svět, ne zrovna přátelští indiáni, zrada ve vlastních řadách, zranění, nemoci a nutnost vyrvat z útrob nového kontinentu co nejvíce zlata, to jsou všechno překážky, které musíte překonat. Jádrem hry a obrazovkou, nad kterou strávíte nejvíce času, je mapa světa, po níž se pohybuje panáček představující vaši cca dvanáctičlennou výpravu (počet se mění podle toho, jak moc lidí vám umře v boji, při příběhových událostech nebo kolik jich případně dodatečně naverbujete).
Pokud si pamatujete informace z předchozího článku, právě tahle obrazovka mě spolu s častou nutností odpočinku celé výpravy a nekonečnou spoustou tabulek přiváděla k šílenství. Jenže nakonec se vše v dobré obrátilo: v plné verzi hry tahle složka hry rozhodně otravná není.
Autorům se povedlo lehce smrsknout otevřený svět tak, aby lépe evokoval touhu prozkoumávat, ale neznechutil vás nekonečnými odbočkami. Hlavně ale došlo ke zrychlení přesunu po mapě, a k odpočinku celé družiny už vás hra nutí méně často, což je rozhodně plus. Odpočinky a nutnost rozdělovat jídlo v družině zůstávají, nicméně tlačítko „Auto assign“ je od preview verze o něco inteligentnější.
Výběr těch několika málo důležitých činností, na které automatická fungke sama nemyslí (ošetřování raněných, přetavení bylinek do medicíny, nasolení přebytečného masa), se pak naštěstí dá poměrně rychle odklikat. Navíc potěší i možnost vynalézat drobná zlepšení, která zvednou morálku či zrychlí přesun po mapě, a užitečná je také výroba rozličných pastí, jež se potom dají využít v bitvách. Pořád to není nirvána zábavnosti, ale je to lepší, než to bylo a už to obtěžuje jen minimálně.
Hlavní náplň z tahových bitev
Přesuny po mapě tak brzy začnete brát jako nedílný most mezi dalšími dvěma stěžejními prvky hry: taktickými tahovými boji a rozhovory. V soubojích samotných využíváte vždy jen část své výpravy (nejčastěji šestici věrných), kteří podle třídy a hodnosti oplývají různými speciálními schopnostmi, odolností, atd.
Lovec se tak zcela nepřekvapivě nejlépe hodí na odstřelování nepřátel z dálky, léčitelka dokáže obvázat zranění, učenec umí odhalit nepřítelovy slabiny či krátkodobě zvýšit poškození vašich vojáků a vojáci zase fungují jako „tankovací“ jednotky i univerzální bojovníci nablízko… Představu už asi máte.
Na různorodých mapách se spoustou přírodních překážek, které můžete vy sami ještě přidat používáním rozličných pastí a barikád, potom musíte přelstít někdy i dvojnásobnou přesilu nepřátel. A právě v těchto momentech Expeditions: Conquistador exceluje.
Jednotlivé bitvy jsou totiž nádherně různorodé, mají švih, nápad, prostředí se neopakují a nepřítel vás pokaždé dokáže něčím překvapit. Navíc, na normální obtížnost nejsou přehnaně těžké a vyhrát „bez ztráty kytičky“ (tedy bez zraněných vojáků, které potom musíte doléčit) není až tak nenormální, takže si připadáte jako taktičtí géniové. Ale jen když chcete. Zvýšení obtížnosti samozřejmě míru náročnosti hry náležitě zvýší.
Za boje i plnění úkolů jste pak po zásluze odměněni zkušenostními body, které dostává společně a nerozdílně celá družina. Na vás potom je, abyste rozhodli, koho za ně povýšíte, jaké nebojové dovednosti mu zlepšíte a zda mu dáte do rukou potřebné vybavení, aby byl v boji co k čemu.
Systém je to možná lehce nelogický, ale funguje - musíte se hned v úvodu rozmyslet, jestli raději všechny povyšovat stejně nebo smrsknout bojovou skupinu na nejčastěji vybíranou šestici a body rozdělovat výhradně tam. Má to své výhody, ale co když se vám pak většina borců zraní nebo onemocní?
RPG jako příloha
Mimo soubojů jsou důležité i rozhovory a příběh, nedílná to součást každého RPG. Příjemné je, že veškeré volby v rozhovorech tady mají nějaký dopad a často závisí i na různých dovednostech jako je diplomacie nebo taktika. Je škoda, že autoři na vás občas nahrnou až příliš velké bloky textu, které není zrovna radost pročítat. O tom už ale byla řeč v dojmech z preview verze.
Je však třeba říci, že hlavně v druhé části kampaně, která vás zavede do Mexika, tento nešvar téměř mizí. A navíc právě v druhé části vás čekají ty největší volby, podle nichž se tentokráte mění i vyznění celé hry a jejího příběhu. Mimo to hra obsahuje i jednu povedenou hádanku (jejíž vyluštění není povinné a ne všichni na ni musí narazit) a celkově tak dokáže nakopnout k pořádnému průzkumu Nového světa. Což se rozhodně počítá.
Také se počítá, že její dohrání mi při tu dobrovolné, tu nedobrovolné ignoraci některých vedlejších úkolů, zabralo asi 13 hodin, což je na nezávislou hru více než slušná porce. A vzhledem k historii dobývání Ameriky se nabízí i možnost zapracovat nějakou novou kampaň jako levné DLC.
Expeditions: Conquistador mě v plné verzi více než příjemně překvapila: největší problémy z preview verze tvůrci zvládli odstranit, povedlo se jim výborně vybalancovat obtížnost a ani dřívější tabulkové peklo už nepálí, jako dřív.
Navzdory slabší grafice a mírné zdlouhavosti (hra vás občas ráda posílá přes půl mapy tam a zase zpátky) musím hru doporučit: především těm z vás, kterým se nepříčí tahové taktické bitvy a uvítají nové, neokoukané herní prostředí.
