DJ Hero - recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

DJ Hero - recenze

12. 11. 2009 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Zájem o Guitar Hero po tolika dílech opadl, a tak nastal čas na taneční muziku pro všechny potenciální dýžeje, kteří se mohou vyřádit s replikou mixovacího gramofonu.

Autor: Michal Jonáš
Publikováno: 12.listopadu 2009
Verze: X360/anglická/prodávaná
Doba recenzování: 1 týden

Obrázek zdroj: tisková zpráva
Po mnoha dílech série Guitar Hero, po níž již zájem trochu ochladl, přišli její tvůrci s novým konceptem, kterak zapojit do hudebního šílenství nikoli jen kytaristy, bubeníky a zpěváky, ale i chlapíky a ženy, co tvoří a poslouchají krapet jinou muziku – dýžeje. Takže vytvořili repliku mixovacího gramofonu a jeho ovládání naroubovali na systém z Guitar Hero. A světe div se, ono to zase pěkně šlape a slavný hrdina je tentokrát z diskotékového mága se sluchátky na uších, který místo vole říká duc-duc.

 Nový kabátek ve starém stylu
Již při prvním pohledu na gramofonek, jakožto zbrusu novou periferii v žánru hudebních her, jistě inspirovanou staršími japonskými pokusy o rytmické hříčky, vám asi dojde, že způsob hraní je se sérií Guitar Hero velice podobný. Základem je opět tiskání tentokrát jen tří barevných tlačítek ve správném okamžiku, tak jak velí jezdící pás na obrazovce. Jedním z nich vlastně vytváříte celé pozadí skladby a dvěma dalšími pak vystřihujete rozličné pazvuky a efekty.

Obrázek zdroj: tisková zpráva

To je samozřejmě ten nutný základ, jenž vám ozřejmí interaktivní tutoriál s 11 postupnými lekcemi. Jezdící pás na každou další z pětice obtížností nejen že zrychlí svůj pohyb, ale hlavně přidá něco dalších triků, které je nutné pro zdárné namixování skladby zvládnout. Každý správný DJ umí skratching, tedy rychlé kmitání deskou gramofonu. To zde samozřejmě jako jeden z efektů nechybí a později se k tomu navíc přidává ještě nutnost vychytání určitého pohybu na danou stranu.

 Něco pro pokročilé
A pokud je vám to stále málo, tzv. Crossfade páčka na požádání izoluje jednu audio stopu v mixu, samo sebou indikovanou příslušným symbolem na hudebním pásu. Poslední hlavní efektový ovladač Effect Dial, tedy kroutící tlačítko, zase váš mix vylepší ekvalizačními efekty, jež pracují jako multiplikátor skóre ve skladbě. O které jde samozřejmě jako ve všech *Hero hrách především.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Hlavně pro pobavení pak do přehrávaného mixu vpravíte i nějakou tu předpřipravenou hlášku, ale snad nejlepší funkcí ve skladbě je bonusové převinutí o pár tónů zpět a zopakování části kompozice, což je dovoleno jako odměna po bezchybně namixované části. To se provede, jak jinak, než otočkou desky o kolo zpět.

 DJ v extázi
Přitom kvalitním hraním nejenže plníte multiplikátory a s každým dalším tónem se vám citelně navyšuje skóre, ale nakonec se dostanete do tzv. euforie, což značí speciální bodový příděl na stisknutí blikajícího tlačítka. V kostce se tak dá říci, že místo brnkání a mačkání tlačítek na krku kytary, nyní tisknete stejná barevná tlačítka na desce gramofonu a otáčíte jím. Výsledek, tedy zahraná skladba, je pak vcelku stejný.

Obrázek zdroj: tisková zpráva

I z tohoto důvodu mi přijde stále hraní na kytarku takové živelnější, protože u gramofonu si můžete klidně sednout a tak nějak více v klidu hrát. Navíc je díky sníženému počtu barevných tlačítek hraní na můj vkus o něco pohodlnější a lehčí, než u Guitar Hero, a to i na těžší obtížnosti. Však vás hra již nijak nestopne, pokud to vyloženě kazíte a vždy vás nechá dohrát celou skladbu až do konce.

 Nově více písní najednou
Pojetí hry je ale od rokovějšího předchůdce mírně odlišné. Teď si vybíráte nikoli z jediné skladby, ale z celých setlistů, tedy seznamů několika písní, jejichž skóre se pak sečítá. Ty jsou za prvé standardní, připravené tvůrci hry, kdy jsou vždy dvě písně klidně i různých žánrů smíchány do jedné. To někdy zní skvěle, jindy ale spíše jako pěst na oko, protože některé písničky složené do sebe moc dobře nesedí.

Obrázek zdroj: tisková zpráva
kočka není součástí balení

Tak třeba We Will Rock You od Queenů a Robot Rock od Daft Punk hraje docela pěkně, typický příklad na můj vkus zbastleniny je ale Shout od Tears for Fears, naroubovaný na krásnou klavírní Pianoo z pera Erika Prydze, kterou můžete znát také jako jednu z ústředních skladeb v datadisku GTA IV: The Ballad of Gay Tony.

Mixů je celkem 93, přičemž další interpreti jsou např. Jay-Z, Eminem, Black Eyed Peas, Jackson 5, 50 Cent, David Bowie, MC Hammer, Young DMC, nebo Foo Fighters. Z toho je vidět, že hlavní roli tu mají samozřejmě taneční a diskotékové fláky, ale mnohdy zmixované s rockovou muzikou. Na vás pak je, jestli to dokážete akceptovat, nebo to naopak vašim uším nesedne.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Mixy od celebritek
Do té druhé skupiny setlistů je pak připraven exkluzivní mix na zakázku přímo pro tuto hru připravený světovými esy tanečního světa. Ty si ale musíte nejprve zasloužit kvalitním mixováním standardních zvuček. Minoritní část 10 skladeb je pak uzpůsobena i pro klasické kytarové brnkání, přičemž lze hrát ve dvou i s připojeným gramofonem.

Stejně tak lze propojit dvojici gramofonů a hrát na společné skóre, nebo proti sobě, a to jak offline, tak i přes internet, přičemž opět hrajete vybraný setlist několika skladeb. V párty režimu se pak zcela vypne skórování a hračičkové si ještě mohou sestavit svůj vlastní rychlý seznam až z 8 oblíbených mixů, nebo si přizpůsobit ty stávající z hlediska pořadí přehrávaných songů. Chválím také drobné funkce, jako možnost změny obtížnosti přímo ve skladbě nebo přeskok na další píseň v setlistu, pokud se vám z nějakého důvodu nelíbí.

Obrázek zdroj: tisková zpráva

Plnohodnotný režim kariéry, jak jej známe z Guitar Hero, tu ale chybí. Déletrvající hraní místo něj supluje vlastně znatelně chudší postupné odemykání nových setlistů, kdy se vám stále zpřístupňují taktéž nové kluby, postavy DJ, jejich sluchátka, oblečky nebo skiny jejich gramofonů.

Praktická je přítomnost celé sady tlačítek z ovladače, takže lze i samotným gramofonem pohodlně ovládat nejen hru, ale i interface konzole stejně jako s normálním joypadem. Pro úhlednější design tyto prvky skrývá odklopný kryt. Mixovat pak mohou v klidu praváci i leváci, protože část s efektovými tlačítky lze připojit na pravou i levou stranu gramofonu.

Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Pro hráče i tanečníky
DJ Hero se prodává ve dvou edicích. Levnější základní má matný gramofon v kombinaci černé a stříbrné. Bohatší Renegade edice pak má gramofon celý černý v lesklém plastu a s prvky vyvedenými ve zlatavé barvě. Celý set hry je vložený ve velkém přepravním kufru, jenž rozložíte na mixážní stolek a gramofon můžete postavit na něj. Exkluzivním bonusem pro fandy pak je sběratelské album na dvou CD obsahující 23 písní od Eminema a Jay-Z, s kresbou na přebalu od Sheparda Faireyho.

Související články: Novinky, Guitar Hero 5 recenze, Rock Band recenze

Michal Jonáš
autorovi je 32 let, pracuje jako IT specialista v právní firmě a herní novinařině se věnuje skoro 10 let v mnoha internetových i tištěných médiích; vede si www.gamesblog.cz; mezi jeho záliby patří modelářství a deskové hry




 
 
Michal Jonáš

Verdikt:

DJ Hero oslovuje především vyznavače taneční muziky, když představuje povedenou, ale trochu chudší taneční alternativu k zažitým kytarovým hrám spíše rockového ražení. Přitom je hra dobře přístupná prakticky komukoli, ale její zábavnost se odvíjí hlavně podle toho, jestli jste fanoušky mixované hudby, či nikoli.

Nejnovější články