Kukátko do minulosti
Pojítek se slavnou minulostí je v novince každopádně nemálo. Ať už se jedná o rozverné horizonty finských erzet, o strohé, leč srozumitelné herní menu, nebo třeba o divokou Lancii Stratos a její uvolněné mravy v zatáčkách. Tím vším DiRT Rally připomíná dobu, kdy úroveň rallye simulátorů stanovil právě druhý díl CMR.
Codemasters ale naštěstí minulost nezkopírovali, pouze si z ní vzali příklad. Vznikl tak mimořádně sympatický projekt, který je sice plný starých pravd a regulí, ale pyšní se aktuální technologií a novými nápady.
Všem inovacím dominuje navýsost univerzální fyzikální model. Díky němu nabízí hra opravdu vše: zábavu, napětí i realističnost. Autoři prokázali mimořádný cit pro kompromis, když elegantně propojili zábavu s autenticitou. To se hned tak někomu nepovede.
DiRT Rally je obdivuhodně přizpůsobivá hra. Jako by uměla odhadnout, kdo si k ní právě sedá. Je fantastické, že každý hráč může novinku velebit z jiných důvodů. Výtečné zážitky si z ní odnesou děti i dospělí, muži i ženy, zkušení jezdci i kloboukáři.
Schopnost hry vyjít vstříc mistru volantu, ale i šestiletém děcku s prsty na klávesnicí, je vážně obdivuhodná. Ke změně identity přitom nepotřebuje (na rozdíl od podobně „ohebné“ Project Cars) příliš mnoho změn a úprav. Každému jezdci se přizpůsobí pouze na základě volby typu ovladače a několika jízdních asistentů.
zdroj: Archiv
Tři splněná přání
Bez použití volantu a se zapnutými elektronickými pomocníky hra působí jako výtečná arkáda, imitující právě charismatickou Colin McRae Rally 2. Pamatujete, jak milá byla stará klasika na sváteční jezdce? Na klávesových „šipkách“ se ovládala skoro stejně dobře, jako s volantem! A právě to umí i DiRT Rally.
S připojeným volantem, ale stále povolenou asistencí, novinka konkuruje spíše WRC 3 od Milestone. Je tedy výbornou kompilaci arkády a simulátoru. A na nejtěžší obtížnost? Bez pomocných technologií se DiRT Rally přibližuje dokonce nepřekonatelně drsné Richard Burns Rally. Milovníci realismu budou spokojeni.
Skvělé na suchu i ledu
Codemasters pro co nejpůsobivější dojem z jízdy zpracovali všechny aspekty, navozující pocity reálna. Připravte se proto nejen na pečlivé odlišení charakteristik jednotlivých vozů, ale i na opravdu poctivě proměnlivé chování aut na různých površích. Pikantní jsou zejména tratě pokryté směsicí různých podkladů. Možná si také křiknete jako já, až se vám poprvé protočí kola v nečekané kalužině, nebo na ledové plotně v Monte Carlu. Tuhle tradiční destinaci pro první seznámení s povrchy doporučuji. Jestli něco kvalitu DiRT Rally opravdu podtrhuje, pak je to právě věrná imitace nestálosti podmínek ve vrcholových partiích Monaka. Herní Monte Carlo (a nejen to) je díky pečlivé práci autorů opravdu poplatné skutečnosti.
Na DiRT Rally však asi většina hráčů nejvíce ocení, že je realistická jen do té míry, aby zbytečně nefrustrovala. Upřímně řečeno, ani s vypnutými asistenty a manuálním řazením není problém hbitě se rozjet a ve zdraví dorazit do cíle. Codemasters evidentně nešli až za hranu možností a přesně v duchu ideálního kompromisu se člověk nemusí učit virtuálně řídit tak dlouho a ztěžka, jako třeba právě v RBR. Příkladem budiž práce s plynem a brzdou, s nimiž si jezdec pomáhá v zatáčkách. Zatímco v „Richardovi“ ovlivňovaly pedály chování automobilů natolik, že pilot opravdu řídil spíše nohama, u DiRT Rally je zvládnutí vozu přeci jen méně komplikované. A díky tomu nejsou vozy tak zákeřné a nepředvídatelné.
Na druhou stranu, neuvízněte v omylu, že by DiRT Rally nepřinášela za volantem horké chvilky. Bude jich dost. Hra například nutí pedantsky dodržovat ideální jízdní dráhu. Doteky s příkopy budete nenávidět, protože každá nerovnost umí vozidlo fatálně rozhodit. Odrážet se v zatáčkách od krajnic opravdu není možné. I to dělá hru více simulátorem než arkádou.
Bodový pokrok
Je-li řeč o kontaktu jezdce se soutěžním vozem, nelze nezmínit také nový systém kariérního pokroku. V jeho rámci se postupně zlepšují samotné automobily i celé tovární týmy. Hra totiž miluje statistiky a co může, to ocení, nebo potrestá. Body jsou proto základním kamenem veškeré herní motivace a sbírat je budete za dobrá umístění, a ztrácet naopak za restarty zkoušek či nutné opravy.
Body se utrácejí různě, například za nákup nových automobilů nebo za najmutí zkušenějších mechaniků. Ti dražší jsou schopni pracovat lépe a rychleji, což v krátkých pauzách mezi jednotlivými erzetami jistě oceníte.
Přestože bodový systém není sám o sobě ničím výjimečný, působí sympaticky už jen proto, že existuje. Je totiž silně motivující. Na počátku hry nevlastníte skoro nic, a budete proto bažit po každém dobrém výsledku i odměně, které vás postupně dovedou k lepším materiálům a schopnějším lidem. To je přece v každém sportu to nejdůležitější.
zdroj: Archiv
Málo obsahu, málo radosti
Povedený systém herní motivace ovšem nemůže zakrýt některé podstatné chyby, které DiRT Rally zatím pronásledují. Především jde o skromnou nabídku herních soutěží. Přestože Codemasters prohlašují svoji hru za hotovou, po obsahové stránce tak určitě nepůsobí. Čert vem chybějící „příběhovou“ kampaň à la Láska z garáže, ale proč ve hře není doopravdy slušná zásoba rallye podniků?
Klasický šampionát zatím nabízí pouze šest štací, což vážně není mnoho. Každá soutěž se sice může skládat z až dvanácti rychlostních zkoušek, ale špatný pocit z malé variability závodů to nezachrání. Zásobu tratí navíc autoři častokrát rozšířili jen o zrcadlově obrácené erzety, což působí docela zoufale.
Opravdu velký hlad po obsahu vás přepadne v dodatkových jízdních režimech Rallycross a Hill Climb. V rallycrossu, kde jezdci soupeří kolo na kolo, se zatím podíváte pouze na tři různá místa, a v závodech do vrchu dokonce jen na legendární Pikes Peak. Myslím, že nemusíte být zrovna motorističtí nadšenci, abyste věděli, že směrem nahoru se nejezdí pouze v Americe.
Špatný dojem z obsahové střídmosti částečně zachraňuje solidní vozový park. Čítá asi čtyřicítku vozů rozčleněných do několika věkových generací od šedesátých let až po současnost. V nabídce hlavně nechybí různé legendární modely od Lancie, Subaru, Fordu, Peugeotu či Audi. Akorát Toyotu Celicu GT-Four zatím nehledejte. A zrovna tak ani Škodovky. Ovšem ty zas tak legendární asi nebyly...
Lehce nadprůměrný multiplayer
Jen lehce nadprůměrně zatím působí multiplayerová část hry. K přímým online bitvám využili autoři zmíněný rallycross a k nepřímým (skrz žebříčky s dosaženými časy) i klasické erzetové závodění, ale také online část zatím negativně ovlivňuje chudobný obsah. Opravdu těžko říct, jak dlouho vás bude závodění na stále stejných tratích bavit.
Stejně tak si nelze nevšimnout jistých technických obtíží. Online žebříčky rády zamrzávají a matchmaking dokonce končí pády do systému. Na stabilitě hry by autoři měli zapracovat. Byla-li řeč o žebříčcích a statistikách, musím zmínit ještě takzvanou Ligu, kde si jich užijete vrchovatě. Liga je relativně samostatná síťová nadstavba hry. Slouží hráčům, kteří si chtějí zakládat své vlastní dlouhodobé soutěže a sdružovat se ve více či méně uzavřených komunitách. Nutno ovšem podotknout, že Liga sice vytváří dojem, že se bez ní hra neobejde, povinná naštěstí není. Introvertnější hráči bez ní docela dobře obejdou.
To chceš
I přes jisté chyby a relativně chudý obsah je každopádně DiRT Rally hrou, kterou by motorističtí nadšenci (a nejen oni) neměli ignorovat. Nelze opomenout například ani to, že si všechna auta, a také soutěžní prostředí, vychutnáte v parádním grafickém a zvukovém zpracování. Ego engine je opravdu silný nástroj a autorům pomohl k vytvoření zatím nejrealističtější rallye hry vůbec. DiRT Rally vypadá - a také zní - opravdu fantasticky.
Dá se říct, že Codemasters po letech útlumu skvěle oživili žánr rallye her. DiRT Rally se až na skromný obsah a technické mouchy nemá zač stydět. Pokud se jí autoři budou i nadále věnovat, jednou se z ní možná stane nová závodní ikona. Takhle jde „jen o výbornou“ závodní simulaci.
