zdroj: tisková zpráva Vesmírné strategie jsou velmi zajímavým námětem nejen pro zpříjemnění volných chvil u počítače, ale také jako vhodné téma k diskusi. Například, když vzniknul takový Homeworld, herní redaktoři, prakticky bez výjimky, označili tento titul za průlom v 3D hrách a strategiích vůbec. Byla to, a pořád ještě je, kolosální hra s dokonalým ztvárněním 3D prostoru a prázdnoty vesmíru. To je ale názor zarytého stratéga a fandy, kterému ani trochu nevadí nepřehlednost a poměrně složité ovládání spojené s obtížnou orientací ve volném prostoru. Prodejnost této hry a jí podobných jako třeba Far Gate ale ukázala, že mezi hráči to zas takové hity nejsou a, i když je to trochu degradace herního žánru, musíme si přiznat, že nejlépe se prodávají hry s jednoduchým izometrickým zobrazení a dobrou přehledností jako třeba Red Alert 2, Starcraft či AoE2. Málokomu se totiž dneska chce studovat herní manuály a několik dní si zvykat na ovládáni hry. V kurzu jsou prostě takové hry, kde je vše intuitivní nebo osvědčené (rozuměj okopírované) z minulých her, kdy se hráči nemusí učit vlastně vůbec nic.

• Únik z 3D prostoru
Je tedy vcelku logické, že firmy, zabývající se vývojem her, chtějí dělat jen takové hry, které budou pro co možná nejširší hráčskou oblast a tím je skoro zaručena vysoká prodejnost a samozřejmě i vyšší zisky. A upřímně řečeno, firmy prostě chtějí vydělávat, vždycky se všechno dělá jen pro peníze a pokud někdo tvrdí opak, tak lže. Něco podobného došlo určitě i vývojářům Conquestu, kteří prostě vsadili na kartu osvědčeného dvourozměrného izometrického pohledu na mapu a tudíž se celá jejich vesmírná strategie odehrává vlastně na placce - může to sice působit poněkud nepřirozeně, ale díky absenci 3D prostoru, je Conquest přehlednost sama.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Příběh ala Starcraft
zdroj: tisková zpráva Hned v začátcích hry mě ale čekalo jedno ne zrovna milé překvapení. Úvodní příběh této vesmírné RTS, vyprávěný renderovanou video scénkou, mi totiž trochu připomínal začátek Starcraftu. Lidé, zastoupeni Terranskou rasou, jsou na svých výpravách vesmírem napadeni neznámou a dosti odpornou hmyzoidní rasou (Mantisané), která ke stavbě jednotek a zbraní využívá zásadně biologický materiál. Postupně se do konfliktu přidá i třetí strana (Celareoné), která nevyniká svými počty, ale hlavně svou vyspělou technologií. Jak sami vidíte, i složení tří soupeřících ras je velmi podobné Starcraftu a proto to nepůsobí zrovna dvakrát originálně, což je trochu škoda, protože ve sci-fi prakticky neexistují žádné hranice představivosti a tak určitě šlo vymyslet i něco méně profláknutějšího, ne?

Samotná hra ale už naštěstí nese znaky řady inovací, takže na prvotní pocit jsem brzy opomněl a vrhnul se s chutí do hry. V prvé řadě člověka upoutá systém výstavby vesmírných základen. Ty můžete stavět pouze kolem planet a na každou planetu se vejde v průměru tak 8 budov. Obranu vašeho vesmírného komplexu mohou zajistit laserové věže, které lze umístit do volného prostoru vesmíru. Neméně důležitou součástí chodu vaší základny je i systém získávání zdrojů. Je třeba získávat rudu z asteroidů (tu lze také získat recyklováním zničených lodí, v některých případech se bez recyklace vůbec neobejdete) a také vysávat mlhoviny, kterých je hned několik druhů odlišených barvami. Některé mlhoviny jsou však natolik toxické, že dokáží propálit i štíty vašich lodí, takže je třeba si občas dávat bacha :)

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Limitovaný počet budov a jednotek
Další důležitou složkou je nábor lidí, kteří tvoří posádku stanic a vašich strojů. Lidé se pochopitelně netěží, ale získáním planety vám vždy nějací člobrdové přibudou. Posledním důležitou hodnotou je počet volných „Command Points“ (CP), který vám ukazuje kolik ještě můžete vyrobit jednotek a staveb. Nicméně v jednotlivých misích jsou počty celkových Command Point dost ostře limitované, což je pěkný opruz, protože musíte stavět menší flotily a pořád doplňovat ztráty, když se vám zničením vlastních mašin uvolní pár CP. Navíc vlastně ani nelze použít taktiku, kdy byste si své síly rozdělili do menších seskupení a účinně zaútočili na protivníka z několika stran. Důvodem je opět fakt, že na to prostě nemáte dostatek CP.

V kampani jsem nezaznamenal, že by se celkový počet CP přehoupnul přes počet 100 a to do toho musíte zahrnout jak všechny budovy, tak i harvestery, zásobovací lodě a další stroje. Na čistě bojové prostředky toho pak už moc nezbývá, což je možná trochu škoda. Pokud byste ale hráli v multiplayeru, tak tam si počet CP můžete sami nadefinovat na daleko vyšší úroveň, tam už to záleží jen na vás.

• Červí díry
zdroj: tisková zpráva Největším plusem této hry je ale systém herních map, který byl pojat velmi novátorsky. Jednotlivé lokace jsou totiž spojeny červími děrami, kterými můžete prostupovat nebo na ně umístit speciální brány, aby jimi nemohli procházet nepřátelé. Ano já vím, červí díry se objevily třeba už ve Far Gate, ale tam se využívaly jen sporadicky. Zde se bez nich vůbec neobejdete a během jedné mise můžete cestovat hned v několika lokacích a expandovat za dalšími zdroji. I mise jsou natolik provázané, že se za pomocí těchto děr vracíte i do starších základen, které jste vybudovali už v předchozích misích.

Úzce s tím souvisí i náplně misí, které jsou tím pádem docela rozmanité. Například musíte proniknout do nepřátelských teritorií a vytěžit tam drahocennou mlhovinu, jinde zase zablokovat červí díru a hlídat ji před nezvanými hosty atd. Hlavním cílem ale, jak už ostatně u strategií bývá, je anihilace nepřátelské rasy, takže vždy stejně jde o to, jak protivníka vymýtit. V každé misi máte také řadu podúkolů, které je rovněž třeba plnit.

Skoro vždy s vámi do mise půjde i nějaká ta jednotka o kterou nesmíte přijít, protože je to jedna z hlavních postav celého dění. Něco podobného bylo opět ve Starcraftu, ale v tomto případě nemám výčitek, tento jev se vyskytuje i v řadě dalších her a určitě to není na škodu. Conquest se jinak hrál celkem bezproblémově, po všech těch složitějších kouscích je to opravdu spíše oddechovka a vcelku nenáročná hra. Orientace ve 2D prostoru je vynikající a ovládání jakbysmet.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Jednoduchost a přehlednost výhodou
Grafické zpracování umožňuje maximální rozlišení 1024x768 při 32-bit barvách a spolu se skvělým pozadím, různobarevnými mlhovinami a efekty vyzařujícími červími děrami, je docela se na co koukat. 3D jednotky už na tom tak dobře nejsou, zde by to chtělo ještě zapracovat. Nevyhnu se tu srovnání s 3D jednotkami Homeworldu nebo Far Gate, kde je to ale úplně o něčem jiném. Jediné, co vám mohu doporučit - raději moc nezoomujte pohled, vše vypadá lépe z trochu větší dálky. Na druhou stranu musím ale zdůraznit, že Conquest bude dobrým řešením i pro slabší počítače, protože není tak náročný jako jeho plnohodnotní 3D kolegové.

zdroj: tisková zpráva Nuže, co říci závěrem? Jako člověk, který už nějakou tu strategii viděl, si myslím, že se tento titul bude asi mnohem lépe prodávat než třeba Homeworld, ale pouze díky tomu, že Conquest je spíše komerční hrou, vyrobenou tak, aby byla nejpřístupnější pro co možná nejširší okruh hráčů. Já ale musím objektivně zvážit všechna pro a proti a tudíž jsem dal takové hodnocení, jaké vidíte. Přeci jen to není nic nového pod sluncem, očividně byl předlohou Stracraft, jen s tím rozdílem, že se vše odehrává v kosmu. Onen 2D prostor mi ve vesmíru také prostě nesedí a o protivných CP už radši ani nemluvě.