zdroj:
tisková zpráva
V dobách, kdy ještě neexistovaly výrazy jako “3D akcelerátor” nebo “DVD”, na přelomu osmdesátých a devadesátých let přišla společnost Hudson Soft s jedním z důležitých milníků počítačové zábavy, hrou Bomberman, na PC známou jako Dynablaster. Koncept na první pohled připomínal tehdejší legendu Boulder Dash - hráč ovládá postavičku, která prochází bludištěm a v každém kole musí eliminovat všechny počítačem řízené příšerky. Avšak místo jakékoliv střelné zbraně má k jejích zabíjení k dispozici pouze zásobu bomb se zpozďovačem, které za sebou při pohybu zanechává.
Právě složitější koncept s bombami vyžadoval určitou zručnost při ovládání hráče a také určité kombinační myšlení a plánování, aby vás příliš často nepotkávala trapná smrt díky vlastní výbušnině.
Napodobenina DynaBlasteru Velkou měrou k úspěšnosti této hry také přispívala možnost hry více hráčů na jednom počítači, kdy bylo úkolem pomocí chytrého kladení bomb zlikvidovat soupeře. V coin-op automatových verzích Dynablasteru tato možnost byla až pro čtyři hráče najednou. Není divu, že se od té doby našlo mnoho plagiátorů, kteří se tuto hru snažili napodobit, včetně povedeného Atomic Bombermana. A zatím posledním takovým pokusem je budgetová hra BomberFUN od německé společnosti LightBrain.
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Budgetovost tohoto titulu je vidět už na první pohled, především díky svérázné grafice menu. Není vyloženě nejhorší, ale působí opravdu laciným dojmem, jako by jí vytvořil student střední školy, učící se renderovat ve 3D programu. Mám rád pestré barvy, ale měly by ladit, alespoň jako celek. Starý Dynablaster s poctivě ručně kreslenou grafikou vypadal mnohem lépe.
Grafika
zdroj:
tisková zpráva
Zpracování vlastní hry je kompletně 3D, ale kvůli zachování přehlednosti kamera splašeně nelítá, což je více než dobře. Některé mapy jsou opravdu velké, takže kamera se posouvá spolu s hráčem. Tyto velké mapy ale nejdou hrát ve více lidech na jednom počítači - obraz se jednoduše nerozdělí. Vzhledem k tomu, že hlavní náplní hry jsou výbuchy bomb, dali si na nich autoři opravdu záležet a opravdu pocítíte krásu 32bitové grafiky. Horší to už je s postavičkami, které opět mají vzhled a pohyby podle onoho středoškolského studentíka.
Jednotlivé mapy pro hru jsou posazeny v různých grafických stylech, jako Egypt nebo moře, které se od sebe dost odlišují. Na mapkách je spousta detailních objektů, avšak v rámci těchto drobnůstek je stále zachován čtvercový půdorys hracího pole, takže z některých objektů můžete být ze začátku zmatení, jestli vám zabrání v chůzi a nebo jsou jen tak na okrasu.
Několikaúrovňové mapy Novinkou oproti ostatním klonům Dynablastera je několikaúrovňová konstrukce map. Ty totiž občas obsahují různé schody, plošinky a mosty, takže můžete s bombami více taktizovat. Právě z tohoto důvodu máte na ovládání kromě směrových tlačítek a klávesy pro položení bomby také možnost bombu hodit pryč od vás.
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Pro další zpestření hry jsou po mapách v jednotlivých rozbitelných kostkách ukryté klasické powerupy - zvětšení dosahu výbuchů, zvýšení počtu najednou položených bomb nebo zrychlení pohybu. Navíc tu jsou speciální bonusy s překvapením, jejichž funkci ale poznáte až po sebrání. Takže můžete sebrat chvilkovou nesmrtelnost nebo maximální sílu explozí bomb, ale také třeba převrácené ovládání nebo zpomalení - záleží jen na vás, jestli budete riskovat.
Multiplayer především
zdroj:
tisková zpráva
Možná jste si všimli, že nepoužívám označení levely, ale mapy. Tím bych totiž rád upozornil na ohromný zápor celé hry - je celá koncipována ve stylu Quake 3 Arena. Obsahuje totiž pouze multiplayer. Pokud si chcete zahrát sami, můžete si projít jednotlivé mapy a zabojovat v nich na pár fragů proti počítačem řízenému protivníkovi (botovi), ale to je vše. Kampak se poděl báječný Dynablaster, se spoustou jednotlivých levelů rozdělených do několika světů, stále těžších a těžších, kam se poděly finálky? Proč se dnes všechny hry dělají jen tak napůl? Škoda…
Pravdou je, že jinak je BomberFUN pořádná zábava, a díky možnosti hry až osmi lidí po síti se určitě stane ozdobou několika lanparties. Horší už je to s on-line hraním, vzhledem k nepřítomnosti podpory oblíbeného GameSpy ani jakéhokoliv jiného on-line vyhledávače jste omezeni pouze na bitvy se svými přáteli, dohodnuté třeba přes ICQ pomocí přímého připojení na IP adresu.
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Resumé Asi nejlepší možností je ale hra více hráčů na jednom počítači, především díky možné optimalizaci a kompenzaci vašeho skóre případným fyzickým kontaktem se svými spoluhráči. Na klávesnici se sice vejdou jen dva, ale pokud máte dalších 6 joypadů a volné porty v počítači, nepotřebujete ani síť. I když v takovém počtu lidí na jedné hromadě se asi neobejdete bez projektoru.
zdroj:
tisková zpráva
Co říci závěrem? BomberFUN není vhodnou hrou pro jednoho hráče, její potenciál je ukryt v multiplayeru. Pokud máte s kým hrát, zabaví vás na mnoho hodin. Všem ostatním vlkům samotářům ale doporučuji stáhnout z Underdogs starého Dynablastera.
Stáhněte si: Demo, Trailer, Trailer #2, Patch, Cheaty Související články: Novinky, Atomic Bombeman recenze
|