Mother Russia Bleeds je totiž do absurdna vyhnaná a ujetá mlátička, kdy s vyvoleným hrdinou chodíte zleva doprava a pro postup do další části úrovně musíte s pomocí různých komb vymlátit duši z nepřátel, co vám jdou po krku. Minimálně na gamepadu je navíc skládání komb zábavné – jejich délka není přehnaná a poměrně rychle se je naučíte vymačkávat. Pořád to chce ale trochu cviku a hlavně musíte často přemýšlet, které kombo na koho použít, abyste ze rvačky vyšli vítězně. Nejde tak jen o zběsilé mačkání, ale ani o strojově přesné vyťukávání, což vítám s otevřenou náručí.
Není totiž nic zábavnějšího, než rozdat dvě rány namakanému bodyguardovi, přeběhnout k dalšímu a srazit jej přesně mířeným kopem, abych se pak mohl ihned přesunout ke gangsterovi s pistolí a vytrhnout mu ji z pařátů. A začít střílet, pochopitelně. Jeden mrtvý, druhý, třetí… konec! Takže rychle popadnout sklenici, fláknout jí dalšího nepřítele po hlavě a vše dořešit pěstmi a kopanci. Zadýchaný hrdina si nad hromadou mrtvol píchá „něco“ do žíly a doplňuje si zdraví. Je tady totiž druhé kolo! A opět úder inkasovaný, úder rozdaný, otočka, další úder, rychlé sebrání baseballové pálky… A takto pořád dokola.
Neberte drogy. Nikdy nikomu neberte drogy!
Souboje v Mother Russia Bleeds jsou rychlé a jejich tempu napomáhá i fakt, že hráčem ovládaný bojovník si drogu potřebnou pro doplnění zdraví musí vyextrahovat z umírajících nepřátel. Musíte tak správně odhadnout, kdy někoho zmlátit jen tak, aby lehnul na zem a vy z něj mohli vysát krev, a hlavně kdy ho do tohoto stavu dostat. Při extrakci jste totiž extrémně zranitelní.
Hra navíc chyby příliš neodpouští, ani když bojujete od začátku naplno. Něco píchat si tak budete v každém druhém, třetím souboji. Získávání injekcí tak nabývá na důležitosti především proto, že u sebe můžete v jednu chvíli mít maximálně tři dávky. A to ještě můžete dávku použít nejen k léčení, ale také k aktivaci speciálního berserk módu, v němž dáváte nepřátelům více na budku.
Speciální kapitolkou jsou pak rvačky s bossy, kteří jsou řádně ujetí, působí odporně i úchylně a ten jeden, kterého jsem měl tu čest pacifikovat, se vyznačoval tím, že si pořídil celou armádu sexuálních otroků. K poražení bosse nicméně nestačí do něj jen mlátit. Musíte se mu dostat na kobylku, což znamená vysledovat posloupnost jeho útoků, přijít na to, kdy odhaluje svá slabá místa, případně využít prostředí a některou z jeho schopností proti němu.
zdroj: Archiv
Perverze a hnus versus zábava
Hra nejen díky bossům vyžaduje taktické myšlení a zůstává čerstvá, přičemž pořád přináší něco nového a drobně mění ustálená pravidla. Třeba interakce s prostředím v podobě vyškubávání zbraní nepřátelům nebo jejich braní ze země notně oživuje i normální souboje.
Celý koncept mlátičky pak pozvedá na další úroveň možnost hrát hru v kooperaci s trojicí dalších hráčů. Na stánku Devolveru jsem si zahrál s jedním kolegou a k pobavení nás obou jsme zjistili, že přímo v bitce si můžeme solidně překážet a jeden druhému ublížit. Je tedy třeba zůstat věrný zvolené taktice a nehnat se do akce bezhlavě. Mother Russia Bleeds totiž navzdory prvnímu dojmu opravdu bezhlavá hra není.
Zobrazované násilí je sice přehnané do takové míry a absurdity, až je to na jednu stranu směšné, ale takové rozhodně nejsou kulisy - bossové i prostředí se člověku opravdu hnusí, protože ukazuje děsivé, zvrácené věci. Pozadu by za tím vším podle autorů neměl zůstat ani příběh o pomstě, která je cílem hráčem ovládaných hrdinů. Uprchli totiž z laboratoře, kde sloužili jako testovací subjekty, a zažili tam mnoho utrpení. Jejich cesta za původcem nevýslovného trýznění je ale dlouhá a plná špíny, krve a hnusu.
Vzhledem k neustále se měnícímu prostředí a nepřátelům hra i díky rychlému tempu nenudí a já jen doufám, že to, co se autorům povedlo nadesignovat v ukázkové úrovni, předvedou i ve všech úrovních plné verze hry. Přesvědčíme se o tom v roce 2016, kdy má Mother Russia Bleeds vyjít pro PC a PS4.
