Jak se hraje Shogun 2: Pád samurajů - první dojmy z datadisku
zdroj: tisková zpráva

Jak se hraje Shogun 2: Pád samurajů - první dojmy z datadisku

1. 2. 2012 19:50 | Dojmy z hraní | autor: Aleš Smutný |

Když jsem kdysi zmiňoval, že Shogun 2 nebude díky svému zaměření hrou pro každého, udělal jsem dvě věci. Podcenil jsem fanoušky téhle série a nedocenil jsem, co vše jde ještě v tomto koutku světa a historie vytvořit. U samostatné (nepotřebujete původní hru) expanze Pád samurajů se dostáváme do období války Bóšin, která je teoreticky jen pro znalce japonské historie, a vedla k revolučním změnám v japonské společnosti. Zároveň je však díky svým specifikům, kulturním i vojenským, pekelně zajímavým obdobím pro milovníky válečné historie obecně a všechny počítačové stratégy. Po pár hodinách totiž musím konstatovat, že je tahle hra zvláštní, opravdu zvláštní, ovšem v dobrém slova smyslu.


Ne, klasického Total War stylu se naštěstí datadisk nezbavuje a z Shogun 2 zůstala většina základních věcí jako třeba doléčování jednotek na základně, interface, model stavby budov a další. Ale co se změnilo, je celý můj náhled na taktiku, strategii a bitvy v prostoru, kde už jsem si navykl na určitý styl. Japonsko totiž bojuje občanskou válku tradice proti modernizaci, císaře proti šógunovi, izolace proti otevření se zahraničním obchodníkům, politikům a vojákům.

Původně jsem myslel, že půjde o naroubování klasického japonského vzezření na model z Empire potažmo Napoleona. Ale kdepak. Tvůrcům se povedla perfektní symbióza moderního a tradičního japonského válečnictví. Jen málokdy se stane, že by proti sobě stály jen armády vojáků v uniformách s puškami a proti nim samurajové. Stane se... a ani tak to není jednoznačné.

Dá se ovšem čekat, že díky velmi komplexní politice se budete potýkat i s podobně vyzbrojenými soupeři. Je tu hned několik rovin. Šógun nebo císař? Tradice či modernismus? A do toho se některé klany prostě nemají rády a hrají na svém písečku. Velmi často mnohé z nich klidně sáhnou po pomoci ze zahraničí a přesto se tváří konzervativně. Jde o to, najít tu správnou kombinaci, tu správnou cestu k úspěchu. Protože i tohle je v první řadě o moci.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Vystřízlivění z pocitu vlastní převahy

V preview verzi datadisku jsem měl k dispozici klan, který je sice tradicionalistický, ale díky umístění čile obchoduje se zahraničím a podle toho vypadá jeho výzbroj. Je to ideální ukázka přeměny na moderní armádu. Ve výzbroji jednotek nechybí pušky, trocha jízdy, malinko pěchoty. Ale k čemu vlastně? Naběhl jsem na početně silnějšího protivníka a vzpomněl jsem si na moment, kdy jsem v Empire podobně arogantně zkusil s primitivními puškami zkrotit ty odbojné divochy v severní Americe.

Dobrá, tady to neskončilo kompletním masakrem, ale dojem ze snadno urvaného vítězství rychle vyprchal. Nebyl problém v tom, že by soupeř měl také jednotky s puškami. Kdepak, já jich měl víc. Ale on měl ty směšné, zastaralé bojovníky s kopím a ještě nějaké ty jízdní samuraje. A ne, nebyl jsem tak hloupý, že bych nevěděl, co jízda umí, měl jsem totiž vlastní. Se šavličkami. On měl ale jízdu s kopími - takovou antišavličkovou, antirevolverovou, no zkrátka účinnou.

zdroj: Archiv

Situace se pak vyvíjela následovně. Sice jsem pročistil protivníkovu střeleckou podporu, ale ti zatracení pěší samurajové byli tak neuvěřitelně rychlí! Jeden oddíl těch mých nedokázal soupeřovu vlnu zastavit a moji střelci rozhodně nebyli z ranku těch nejelitnějších, k nimž se ve hře dostanete. Mariňáci by asi ustáli střet i s tímhle davem a vedli vyrovnanou bitvu. Platfusáci, co se teprve naučili pomalu střílet, ale ne.

Tom Cruise by měl radost, z většiny mých střelců zbyly trosky a generál si zachránil život úprkem. Ale zachránil jsem torza většiny jednotek a po čase zregeneroval. Mezitím se ovšem v mé domovské základně probudili tradicionalisté, zformovali malou vesnickou armádu proti mým pokrokovým myšlenkám a stavbám a jali se rabovat.

Neměli ale šanci. Můj zahraniční poradce – veterán, John Perry, je nejdříve velmi záludně oslabil, následně je mé loďstvo pocuchalo kanóny a nakonec je dodělali střelci z městské posádky. Když se holt nacházíte v křížové palbě dobře krytých jednotek, nemáte v malém počtu šanci. Ale kdo by se chlubil pobitím několika rebelantů...

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Příprava, základ úspěchu

Na další bitvu jsem se připravil lépe. Soupeř nebyl agresivní, takže v klíčovém střetu už jsem měl „vynalezenu“ (nu, odemčenu) možnost mít gatlingy tažené koňmi a ke svým vylepšeným jednotkám střelců jsem přidal i elitní kopiníky. Soupeř byl sice početně o dost silnější, ale já si nachystal prostor pro bojiště.

Rychle jsem zaujal prostor před řekou, kde kopiníci z povzdálí hlídali přechody a kus od řeky stály mé vyrovnané řady střelců, plus dva gatlingy. A tady se projevuje síla střelných zbraní. Pokud nejste vtaženi do špatné situace, s moderní armádou vítězíte. Protivníkova pěchota se sotva přiblížila řece a gatlingy už charakteristicky rachotily. Sice jim trvá pekelně dlouho, než se připraví, ale když stojí, tak je to masakr.

Nutno přiznat, že soupeřovy jednotky měly vysokou morálku a tak část (resp. části) z nich se dostala do řeky, kde už je drtila palba z řad vojáků. A když konečně překonali řeku, místo měkkých uniforem na ně čekali moji těžkooděnci s kopím. Prostě masakr.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Kombinace a hledání zlaté střední cesty

A o tomhle tento datadisk zjevně je, potažmo bude až 23. března vyjde. Ne o tom, že si jasně zvolíte jednu cestu a budete ji následovat. To nejde. Nepřítel vás zdrtí, ekonomika vás zradí, politika vám zlomí vaz. Musíte hledat cestu účelné kombinace starého s novým. Je to vlastně geniální, pokud tohle všechno bude fungovat v celkovém rámci hry. Skvěle to vystihuje problémy Japonska.

Jde především o management klanu - to, jak se staráte o lidi, ke komu se přidáte, jak zvládáte obchod, jak zvládáte jednat se zahraničím. Rozhodně to není jen o bitvách. Novinkou jsou třeba lodě s děly. Nudné námořní bitvy z Shoguna 2 jsou pryč a vrací se ty v duchu Empire. Ale to není důležité. Lodě se umí zapojit do obléhání. Klidně při útoku na město (pořád je to krvavá záležitost, zvláště u pokročilých pevností) necháte loď, kterou máte poblíž, pálit na jednotky nepřítele. Nebo před bitvou počechrejte jednotky či město protivníka. Lodě jsou nový a pořádně mocný nástroj.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Ještě něco nového?

Další novinkou jsou již zmínění zahraniční poradci – veteráni. Jde o typ agenta, který umí spoustu drsných kousků, ale na kobylku se mu dostane i gejša. Kam nemůže čert, tam nastrčí ženskou, jak už to tak bývá. Celkově je management klanu opět o krok náročnější právě díky politice a potřebě vše koordinovat.

Trochu mne mrzí, že jsem měl k dispozici jen klan ryze modernizovaný, v plné hře chci zkusit naopak ten, který spoléhá primárně na klasický typ boje. Nepřijde mi ovšem, že by měl být nějak výrazně znevýhodněn. Bude určitě vyžadovat více umu a půjde o větší výzvu. Bude nutné pečlivě vybírat jednotky, bez chyb manévrovat a smířit se s tím, že ztráty nebudou malé. Ale jak mi dokázala jedna historická bitva, která je v preview verzi k dispozici, jde rozdrtit i nepřítele, který je technologicky lepší a lpí v solidní obranné pozici.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Dojmy z datadisku Pád samurajů jsou pozitivní. Nejde jen o přidání nových jednotek a překopání mapy. Datadisk představuje komplexní změnu celého bojového systému a přináší i výrazné změny v politicko-ekonomickém ladění strategické části. Hlavně se ale odehrává v netradičním období vojenských dějin a na poměry Total War i v poměrně netradiční oblasti. Ano, nejblíže je datadisku právě Empire: Total War ve fázi přechodu na střelné zbraně. A přesto je Pád samurajů v mnohém jiný...

Zbylé nové screenshoty z datadisku najdete v naší galerii.

Nejnovější články