Aby tvůrci podtrhli, že možnosti kombinací ras a povolání jsou opravdu velkorysé, demo jsme sledovali zpoza ramene qunarijské mágyně. Pokud máte rádi dominantní typy s tetováním na bradě, rohy a výškou přes dva metry, určitě by se vám líbila. Během dema tvůrci přeskakovali mezi dvěma misemi, takže jsme viděli i pár extra společníků, na které se můžete kdykoliv během hry přepnout. Nejzajímavěji vypadal asi Iron Bull, zjizvený qunarijský žoldák, který máchá sekerou velikosti menšího přístavního mola.
Nejprve tvůrci demonstrovali rozlehlost světa. Nečekejte absolutní sandbox ve stylu Skyrim, přesto Dragon Age: Inquisition disponuje rozlehlými oblastmi, kterými můžete pobíhat dlouhé minuty tam a zpátky. A když vás to nebaví, použijete waypoint na místo, kde jste už byli, nebo si zavoláte koně, podobně jako v Zaklínači. Hra se zkrátka pohnula od klasického modelu BioWare RPG, kdy byla cesta často zatarasená nelogickou překážkou. V Dragon Age: Inquisition můžete seskakovat kde chcete, respektive kde je to fyzicky možné. Už se nedostáváte do situací typu „hm, převýšení jednoho metru, to abych našel cestu klikatými stezkami po úbočí hory, protože tady mě hra seskočit nenechá.“
Jakmile došlo na boj, který má v základu podobu taktické akce, hned mi vyskočilo na mysl srovnání s Dragon's Dogma. Jedno z nejlepších RPG poslední doby se promítlo do stylu boje družiny v Dragon Age: Inquisition a věřte mi, hře to jen pomohlo. Stále můžete hru zapauzovat, rozdělit z taktického pohledu příkazy a hru zase spustit. Přijde mi však, že pauzování přijde na řadu jen u složitějších bojů, protože si družinu stejně vybudujete tak, aby zvládala hlavně boje v reálném čase. Iron Bull se tak v demu vrhnul vpřed a strhával na sebe pozornost, dva mágové sesílali ničivá a omezující kouzla a do toho lučištnice protivníky častovala šípy. Byla však vidět, že pro potřeby časově omezené prezentace tvůrci snížili schopnosti nepřátel, aby stihli ukázat všechno a ne pouze souboje.
Výjimkou byl pouze souboj s drakem, protože čtvrthodinová řežba s oheň chrlící bestií byla vrcholem prezentace. Probíhala v rozlehlém údolí a rozhodně nepřipomínala souboje z předchozích dílů typu „tak tu na sebe koukáme, mlátíme se a občas někdo provede speciální útok.“ Drak po údolí poletoval a družina se musela neustále pohybovat za ním. V letu se draka snažili trefit mágové i lučištníci, a když drak přistál, Iron Bull se mu vrhnul po obrovitých pazourách. Každá končetina má určitý počet životů, a když je snížíte na nulu, omezíte drakovu pohyblivost.
Po deseti minutách dostal pár nohou pořádně zabrat, drak se převalil na bok, až mi ho bylo skoro líto. Čekal jsem, že jej hráč dorazí, ale šlo jen o znázornění výraznějšího zranění. Po chvilce se drak oklepal, zase vznesl nad údolí a chrlil oheň. Skvěle vypadá hlavně animace postav v boji. Drak reaguje na vaše údery, vzpíná se, řve, mění polohu, prostě máte reálný pocit z monumentálního boje, který není jen o statistikách a volbě správných schopností na víceméně statické obrazovce.
zdroj: Archiv
Boj jsme opustili nedokončený a vrhli se vstříc vysvětlování RPG prvků. Spousta výbavy pro všechny členy družiny znamená, že si můžete každého společníka obléct od hlavy k patě dle svého gusta. Navíc, pokud jsem dobře pochopil jedno tvrzení, jednotlivým spolubojovníkům můžete přidělovat povolání v rámci základních podskupin. Takže z Iron Bulla může být tank i bojovník, který slouží k rozdělování zranění. Neplatí tedy, že jedna postava je tank, druhá útočí na dálku a třetí podporuje družinu. Hra rovněž nabízí rozsáhlý systém výroby předmětů, ale bohužel jsme neviděli v akci enchantment.
Vývoj událostí prý může hráč výrazně ovlivňovat, což během půlhodiny předvést nejde, ale řekněme, že zatím budeme tvůrcům věřit. Jelikož mají všechny postavy rozdílný pohled na zničující válku mezi mágy a templáři, ale též na invazi démonů, pravděpodobně si neudržíte všechny, protože třecí plochy budou nemalé. Stejně tak v pozici inkvizice musíte pečlivě volit, jak vybalancovat podporu různým stranám, aby se nesežraly navzájem a spíše s vámi bojovaly proti démonům. Demonstrace toho, jak se může podpora zvrhnout, zakončila celou prezentaci. I když jde o jednu z možných alternativ, navíc ovlivněnou různými volbami, pokud nechcete o příběhu vědět nic, radši dál nečtěte.
Ve finále dema se družina vracela na základnu v podobě hradu v jedné z vesnic. Předchozí volby vedly k velké podpoře mágů, což se ale inkvizici vymstilo. Hrad přestal komunikovat a zmizela i průzkumná výprava vedená Lelianou. Když do hradu dorazíte, všude jsou znetvořená těla a Lelianu na mučidlech zachraňuje jen váš včasný příchod. Opět platí, že některé dialogy uslyšíte jen za správné konstelace společníků, v tomto případě to byl bývalý žák arcimága, kterému hráblo, a proměnil hrad v mučírnu. Během konfrontace se ukázalo, že můžete šíleného kouzelníka zkusit ukecat (BioWare se mimochodem stále drží kolečka s volbami odpovědí) kvůli milovanému synovi, i když jinak věří, že démoni stejně všechny pozabíjí.
Vyjednávání končí ve chvíli, kdy totálně vytočená Leliana synátora podřízne a mág vyvolá trhlinu do světa démonů. Nastává dlouhý souboj s mnoha nepřáteli, kdy je vhodné používat taktickou mapku a poslat Iron Bulla, aby držel jedno úzké místo a dal tak prostor bojovníkům na dálku. Vyloženě mě pak nadchla sekvence po boji, která má mnohem blíž k dechberoucím scénám z Mass Effectu. Trhlinu je třeba zavřít a na to vaše inkvizitorka potřebuje čas, který nemá. Na vrata sálu buší armáda démonů a tak nastupuje Leliana, která chce ve stylu heroických filmů ostatním „koupit čas.“
zdroj: Archiv
Jde „jen“ o filmeček, ale má obrovský náboj. Zatímco inkvizitorka uzavírá trhlinu, Leliana nejdřív pálí jeden šíp za druhým, pak už musí bojovat na blízko. Stylově zlikviduje několik potvor (do toho samozřejmě duní osudová hudba), pak ji zasáhne první šíp a odhodlaně se vrhne do chumlu blížících se monster. Zabije jedno a druhé, načež jí obrovský bojovník chytí pod krkem, přitáhne k sobě, rozmáchne se mečem a... zatmívačka, konec dema.
I kdyby vás obsah filmečku nechytil za srdce, tak ukazuje, že Dragon Age: Inquisition jde cestou filmovosti po vzoru Mass Effectu a hlavně klade veliký důraz na prokreslení postav a interakci s nimi. Myslím, že celá scéna se nemusela odehrát tímto způsobem, pokud by se hráč už dříve rozhodl pro jiné možnosti. S jinými společníky by výměna názorů proběhla určitě jinak a zřejmě by se dalo vyhnout i pravděpodobné smrti Leliany. Působivost těchto scén navíc zvyšuje dobré technické zpracování, byť bych asi ubral jedovatě zelené barvy, kterou se projevují trhliny.
Dragon Age: Inquisition mě velmi překvapila. Vypadá jako velký skok v rámci série, které hrozil pád do stereotypu a zapomnění. Změny soubojového systému působí funkčně a užitečně, celkový rozmach hry i přes další zachraňování světa nedráždí a já se začal nezřízeně těšit na podzim, kdy má hra vyjít.
