The Darkness 2 naštěstí PC platformu nemine. Říkám naštěstí, protože nepříliš dlouhé demo X360 verze, které bude ještě pár dní dostupné jenom na Xbox Live, než si jej budete moci stáhnout 24. ledna i na PS3 a PC, nakonec zanechalo slušný dojem. Ne však bez výhrad, které se bohužel týkají základů herního systému, a není tedy žádná šance, že by se na nich mohlo něco změnit. Maximálně si na ně zvyknu nebo si na ně ve světle obsahu plné hry udělám trošku jiný názor, což je dost dobře možné. Ne nadarmo svítí před spuštěním dema na obrazovce upozornění, že jde o obsah, který bude v plné hře použit jinak. Jak, to zatím netuším.
Úvodní přestřelku v restauraci, kde se bratrstvo snaží Jackieho zranit nebo zabít, aby jej de facto donutilo znovu „aktivovat“ v podvědomí uvězněnou Temnotu, už jsem viděl na herních výstavách a jako tutoriál funguje docela dobře. Dává tím jasně najevo, že posluhovači bratrstva (a později i ostatní nepřátelé) v oranžových kombinézách popelářů jsou ve hře vážně jen na odstřel a žádných odvážných a inteligentních činů nejsou schopni. Je to spotřební materiál, proto je jich tedy hodně – hlavně kvůli tomu, aby si člověk mohl pořádně užít všechny ty možnosti likvidace, kterou mu tvůrci z Digital Extremes popostrkují doslova pod nos, až se všechny vůně mísí a nezůstává žádná jasná.
Demo má několik hratelných částí a funguje cele jako svého způsobu tutoriál. Hra vás nechá vyzkoušet systém zbraní včetně mnou oblíbeného dual wieldu naprosto odlišných zbraní, nechá vás také nakoupit první speciální schopnosti (větší zásobník, různé kejkle s démonickými pažemi a podobně), ale hlavně vám umožní poznat akční chaos, který se až na krátké chvilky klidu a parádní příběhové vsuvky rozpoutává každou chvíli bez ohledu na prostředí.
Je to chaos adrenalinový, arkádový, zábavný a proto také barevnější, než byl první díl, který tematicky ladil s konceptem Temnoty a nebezpečného světla. Na obrazovce se toho v jeden moment děje často tolik, že tvůrci ani neměli na výběr a museli přijít s odlišnou stylizací, která sežrala dvě palety pastelek pro mateřskou školku. Díky tomu ale i v tom zmatku víte, co se kde děje, co máte dělat, kdo po vás střílí, co máte sestřelit, koho klofnout démonickou paží, komu sežrat srdce a tak podobně.
Poslední řádek textu je impresivní přehlídkou herní náplně akční hry, ale problém je v tom, že tohle všechno musíte zvládat naráz, pokud nechcete mít prst vražený do nosu a dívat se, ne hrát. Občas mi akce v demu připomínala skoro až bojovku, kde mát v jeden okamžik kvadrilion chvatů a je jenom na vás, který použijete. Jen se musíte rozmyslet rychle.
Střelíte nejdříve nepřítele někam do těla, pak jej vezmete do levé démonické paže, hodíte ještě živého na kolegu vedle, čímž ho omráčíte a oběma po tom vyrvete srdce z těla, zatímco už střílíte po další skupince nepřátel? Nebo nejdříve postřílíte světla na nástupišti, vezmete nic netušícího chlápka, roztrhnete jej vejpůl, zatímco do toho druhého nasypete salvu z minigunu? Zní to lákavě, tolik možností, že ano?!
Jenže když se na vás chlapíci valí v počtu, který je pro arkádovou střílečku zcela v pořádku (není to ale ani extrém typu Serious Sam 3), tak zas tak moc času na kreativitu nemáte a nakonec se uchýlíte ke kombu, které vám přijde nejúčinnější a dokud vás k tomu hra nedonutí, což se dříve či později stane, tak jej nevyměníte. Tím pádem ale přijdete buď o bodové hodnocení (číslíčka vyskakující přímo ve hře jsou ale otravné potvory), nebo o veledůležitá srdce, ze kterých se krmí temnota, nebo o část zábavy.
Z dema mám zkrátka pocit, že Digital Extremes do hry naházeli tolik skvělých ingrediencí, že to snad možná i přehnali a tím množstvím hráče vlastně zahlcují a neumožňují mu, aby se bavil, tak jak chce. Hráč totiž logicky hledá to nejlepší, ale když je všechno dobré, tak je naštvaný, že nemá čas a prostor to všechno využít. A to jsem ani nezmínil, že démonické paže umí několik druhů pohybů pro rozbití různých překážek, umí vrhat přesně předměty, kam si ukážete, a když vlezete do některých zdrojů světla, tak zmizí, což pro vás logicky není žádoucí. To je ostatně jeden z mála koncepčních odkazů na první díl (když nepočítám Temnotu nadabovanou opět Mikem Pattonem a další příběhové věci) a zdá se, že není příliš rozvinutý.
Vzpomínám si, jak důkladné vyhýbání se světlu a ničení jeho zdrojů bylo v jedničce důležité a byla na tom postavena řada situací ve hře. Ve dvojce se před světlem také musíte mít na pozoru, ale jenom před některým a jenom někdy. Stačí tedy sestřelovat světla v lokacích a máte pokoj, víc vlastně nemusíte řešit – alespoň v demoverzi. A je důležité zdůraznit po sto padesáté, že to je jenom demoverze, navíc krátká.
Až budu mít možnost, seznámit se s herními principy důkladněji, třeba mi překombinovaná akční hratelnost sedne a už ji za překombinovanou nebudu považovat. Stejně tak je mi jasné, že je pro některé z vás obrovské množství možností nakumulovaných do jednotlivých okamžiků hry přímo rajská hudba. Budu tedy s napětím čekat na finální verzi a mezitím si zahraju jedničku, kde se mi ztvárnění Temnoty opravdu strefilo do dojmu, který jsem nabyl z komiksů.
Hodně v tom napomohly třeba až morbidně surrealistické snové scény ze Světové války (kdo ví, ten ví, kdo neví, tomu to nevysvětlím) a celkově poněkud rezervovaný přístup k samotné akci, která byla vlastně jednoduchá, ale sílu Temnoty stavěla z pohledu herních mechanismů do role něčeho speciálního, co Jackie ani nechce používat, pokud nemusí.
Ve dvojce jsou démonické paže přítomny na obrazovce skoro pořád, abyste je co nejčastěji používali, což nepovažuju podvědomě za nejlepší řešení. Pokud to ale bude v Darkness 2 jako celku fungovat, proč ne. Uvidíme okolo 10. února, kdy hra vychází. Demo se navzdory všem výhradám docela líbilo, až budete mít možnost, určitě jej vyzkoušejte. Pokud už máte demo za sebou, tak ven s tím, co na něj říkáte?