To znamená, že se již nemůže stát, že by jeden z členů aliance vyhlásil bezděčně válku někomu jinému – souhlasit s takovouto zásadní akcí musí nově všichni členové dané aliance. Ostatní členové aliance se tak kupříkladu budou moci vzepřít v případě, že benefity z daného návrhu válečného konfliktu budou příliš jednostranné a nebudou z nich těžit všichni její členové. Ve vyhroceném případě pak mohou alianci její členové začít klidně i opouštět.
Vyšší úrovní aliance je pak takzvaná federace – jedná se o zcela funkční alianci, ve které však nemůže nastat patová situace vzniklá vetem jednoho z jejích členů. Federaci totiž vede prezident. Tento post přitom rotuje mezi jejími jednotlivými členy a po dlouhé období tak její členové nemají právo nad rozhodovacím procesem ovlivňujícím jejich zahraniční politiku.
zdroj:
tisková zpráva
Na závěr je ale třeba zmínit ještě nespornou výhodu federace – ta má vedle oddělených jednotek jednotlivých členů k dispozici také společnou armádu, jež vzniká na základě vývoje nejlepších technologií dostupných všem jejím členům. Velitelem společné armády je pak opět onen prezident.
Je tedy nad slunce jasné, že obě typy dohod mezi národy mají svá pro a proti a každý si tak najde pro určité fáze hry to své. Definice těchto vztahů pak navíc přímo vybízí k intrikám a k nastavování tváří svým potencionálním sokům.
