Diplomacie ve sci-fi strategii Stellaris evokuje Europu Universalis
zdroj: tisková zpráva

Diplomacie ve sci-fi strategii Stellaris evokuje Europu Universalis

2. 2. 2016 14:59 | Preview | autor: Honza Konfršt |

Po popisu bitev v nedávném vývojářském deníku Stellaris přichází Paradox s dalším pohledem do zákulisí vývoje téhle netradiční sci-fi strategie. Tentokrát se věnuje obchodu a diplomacii ve hře. Obě složky budou užívat podobné mechanismy, jako tomu bylo v předešlých hrách Paradoxu (například Crusader Kings II či Europa Universalis). Vývojáři tím avizují, že každý národ bude mít vlastní postoje, ovšem ne každý bude mít stejné postavení v rámci vzájemné diplomacie.

Interakce se sousedy může probíhat především na základě obchodu – ten může mít podobu oboustranných dohod (jednorázových i déletrvajících) i jednostranných nabídek či vydírání. Součástí obchodu pak může být i určitý akt diplomacie. Za nerostné zdroje tak lze například získat přístup k armádě, volný pohyb přes cizí území, či hvězdná mapa.

Až doposud se nejedná o nic objevného, mnohem zajímavěji však zní vyprávění o vztazích mezi jednotlivými impérii. Ty mohou mít tři základní podoby, jež se odvíjí od vzájemné pozice obou mocností.

Od útlaku k volnosti

Krom toho, že dva národy mohou být prostými sousedy, může také být jeden národ podřízený druhému. Jedním takovým extrémem je prosté vykořisťování, kdy jeden od druhého, slabšího, pouze bere a na oplátku mu neposkytuje nic, ani ochranu. Takový vztah může platit například po válce.

Druhým takovým poutem je protektorát, ve kterém je stále jedna z mocností nadřazená, druhá však z tohoto vztahu těží, a to takže například ziskem technologií silnější mocnosti. Toto propojení navíc navíc nastává automaticky, jakmile jedna z mocností propůjčí druhé a méně technologicky vyspělé technologie pro cestování nadsvětelnou rychlostí.

Posledním takovým vztahem je vazalství, jež by se dalo označit jako plná integrace slabšího národu jemu nadřazeným. Vazalové díky tomu automaticky vyhlašují válku stejným soupeřům a navrch ztrácí status mocnosti s právem mluvit do záležitostí týkajících se mezinárodní politiky. Ve finále se pak vazalské národy mohou stát integrální součástí nadřazené mocnosti a zcela tak ztratit svoji autonomii.

Stabilita každého takového vztahu je pak determinována ukazatelem (ne)spokojenosti a touhy po nezávislosti. Dosáhne-li touha po samosprávě maxima a má-li k tomu daný národ potřebné prostředky, může podřízený vyhlásit válku za nezávislost. Samotný ukazatel je přitom definován nejen vojenskou mocí obou národů, ale i méně významnými měřítky, například ekonomickými.

Takovýto takovýto boj za nezávislost lze také podpořit – slabší národy se mohou cítit silnějšími, pokud jim vyjádří podporu kdokoli, kdo má kupříkladu potenciál postavit se z vojenského hlediska jejich utiskovateli.Hodně celý systém evokuje především Europu Universalis, s níž se ostatně dělí o nemalé množství vývojářů. Jak moc silná ale tato inspirace bude poznáme až s vydáním hry, které zatím není stanovené.

Nejnovější články