Podstata Remote Play

Je tomu sotva pár dnů, kdy jsem psal do nového čísla magazínu Level úvahu na téma ovládání her a opakovaně jsem docházel k tomu, že tlačítka nelze dost dobře nahradit. Narazil jsem na tento problém mimo jiné i v momentě, kdy jsem si bláhově myslel, že bych si snad na telefonu prostřednictvím PS One emulátoru zahrál některou ze starých klasik.

Copak výkon, toho je dostatek, ale pokusit se na dotykovém displeji trefit miniaturní směrovky a symboly ve správné kombinaci, to je hotový očistec. Proto dává smysl, že si Sony pro potřeby Remote Play vybralo právě Vitu, která má téměř ideální počet tlačítek a ne například tablet.

Remote Play funguje naprosto jednoduše: stačí skrz menu spárovat PlayStation 4 a PS Vita (obě se stejným PSN účtem), spustit hru na PS4 a pak jen potvrdit příslušnou volbu na displeji Vity. Aplikace se vás zeptá, zda chcete využít přímo funkci hraní, nebo handheld využít jen jako rozšiřující displej. Ten využijete například v aplikaci PlayRoom, kde pomocí něj můžete kreslit nafukovací hračky pro svoji armádu brebentících robotů.

V momentě, kdy chcete přenést hru z velké obrazovky na pětipalcový displej handheldu, si ještě musíte nechat prověřit kvalitu bezdrátového spojení a během pár vteřin se vám v rukách rozzáří přesně ten samý obraz, který je na televizi (tedy klidně i kompletní operační systém PS4). Žádné háčky, žádné nepodporované tituly nebo výjimky. Prostě to běží. A bezvadně!

Remote Play jsem testoval ve dvou mírně odlišných podmínkách. Nejprve byl PlayStation 4 bezdrátově připojen k obyčejnému routeru TP-Link (2,4 GHz, bgn) ve vzdálenosti cca 3 metry. Signál ke konzoli procházel přes zavřené dveře. PS Vita pak byla v odlišné místnosti, cca 5 metrů od wi-fi routeru a v cestě signálu stála cihlová zeď. Následně jsem se přesunul do moderní zástavby, kde byl PS4 i PS Vita zhruba 10 metrů od bezdrátového přístupového bodu (2,4 GHz, bg) a dělilo je několik sádrokartonových příček.

Na obou „scénách“ bylo hraní na Vitě zcela bezchybné. Hra reagovala bez jakýchkoliv nepříjemných prodlev, obraz byl čistý a ostrý, nikde žádné kompresní artefakty. Nebýt výrazně lepší grafiky, asi bych si ani nevšiml, že hra neběží přímo v handheldu.

zdroj: tisková zpráva

Samozřejmě, čím dál se nacházíte od antény, tím více začne přibývat potíží. Záleží tedy hlavně na tom, jak dobře máte vyřešeno pokrytí doma a zda není okolí příliš zarušené dalšími přístupovými body – čímž jsou proslulé třeba pražské činžáky, přičemž na 5 GHz wi-fi se bohužel spolehnout nemůžete. Čím je signál slabší, tím jsou prodlevy zřetelnější a samozřejmě se začne rozpadat obraz.

Pokud máte velmi slušné internetové připojení, lze na Vitě hrát s trochou trpělivosti dokonce i pokud jste mimo domov. Problém je, že kvalitní rychlá přípojka musí být na obou stranách a i tak se dočkáte odezvy v řádu desítek milisekund, což se projevuje na zpožděné reakci na ovládání. U některých titulů to vadit nemusí, ale ty, které vyžadují rychlé a přesné reakce, vás asi na malém displeji daleko od doma moc bavit nebudou.

Bohužel, i když máte 3G verzi handheldu a velmi dobrý mobilní signál, nezahrajete si ani v autobuse – Vita vám suše oznámí, že musíte být na klasické wi-fi síti. To se samozřejmě dá nasimulovat tím, že si na mobilu zapnete wi-fi hotspot, ale stejně nakonec většinou pohoříte na kvalitě české datové sítě.

zdroj: tisková zpráva

Nic není bezchybné, ale…

V úvodu článku jsem zmiňoval, že PS Vita má pro potřeby Remote Play téměř ideální počet tlačítek. Nic není dokonalé a tak má Vita díky své malé tloušťce jen dvě boční tlačítka, zatímco klasický DualShock má čtyři. Vývojáři se s tím poprali v rámci možností relativně slušně, ale stejně se raději připravte na to, že některé tituly nejsou pro tento typ hraní vhodné.

Ke slovu totiž přichází dotyková plocha na zadní straně přenosné konzole. Ta je nyní rozdělena na čtyři části, přičemž dva segmety suplují tlačítka L1 a R1 a fyzická boční tlačítka přebírají úlohu L2 a R2. Dává to celkem logiku, protože právě L2 a R2 je používáno častěji.

Ať už se jedná třeba o míření a střelbu, plyn a brzdu nebo třeba sprint. Naneštěstí to ale znamená, že si budete muset dávat dvojnásobný pozor, kam pokládáte prsty, protože minimálně ze začátku často omylem zavadíte o touchpad a nechtěně tak spustíte nějakou akci. Zvyknout se na to dá, ale ergonomické to příliš není – leč nic lepšího se pravděpodobně ve stávajících podmínkách vymyslet nedalo.

Největší konkurenci najde tato funkcionalita pochopitelně v androidím handheldu Shield od nVidie. Funguje na prakticky totožném principu: výkonný procesor uvnitř přístroje rozjede v pohodě i poměrně náročné hry a přidává i možnost streamovat libovolnou hru ze stolního počítače. Bohužel se nám zatím žádný kousek nedostal do ruky, takže nemůžeme provést přímé srovnání.

Určitě se najdou tací, kteří si kvůli Remote Play dodatečně dokoupí Vitu. A vlastně proč ne. Třeba z druhé ruky se dá sehnat za velmi slušné peníze, knihovna her zdaleka není tak malá jak tvrdí zlí jazykové, a zdá se, že Sony na multifunkční handheld nechce jen tak zanevřít.

zdroj: tisková zpráva

Streamování her v rámci jednoho bytu s dobrým wi-fi pokrytím funguje naprosto špičkově a krom trochu nepohodlného ovládání s sebou nenese žádné problémy. Krom toho je tu navíc i možnost využít Vitu v některých titulech jako sekundární displej a jsme docela zvědavi, jakého využití se tahle vychytávka dočká.

V rámci speciálu o PS4 prozatím vyšly následující články:

- týden života s PlayStation 4: obecné klady a zápory nové konzole
- recenze Killzone: Shadow Fall
- PS4 do postele aneb bezdrátové hraní skrze PS Vita
- recenze Knack
- jak funguje staronové příslušenství PS4: DualShock 4 a PlayStation Camera