Iwata sociální hry a hry pro iPhone či iPad nebere jako konkurenci pro hlavní byznys Nintenda, jenž se snaží pro sebe ukrást omezené množství času, který hráči mají a nabídnout jim jako výplň neodolatelný zážitek, za nějž si zaplatí. Nintendo přitom vychází z toho, že produkuje hardware i software, který nechce šířit na jiných platformách. Pokud tedy Nintendo nabídne zákazníkům zážitek, jaký nikde jinde nenajdou, což je jedna z hlavních strategií, může za to chtít peníze. Takhle Iwata přemýšlí, protože dle svých vlastních slov: „Pokud bychom si řekli, že jediný způsob, jak prodat více produktů, je snížení ceny, tak by budoucnost naší branže nebyla moc růžová a celý průmysl by to zabalil.“
Iwata přiznává, že v rámci freemium systému lze nalézt celou řadu firem, které na prodeji reklamy a mikrotransakcích vydělaly, ale zároveň se ptá sám sebe, jestli tento systém může být stejně úspěšný po delší dobu. Odpověď nezná, ale nechce se tímto směrem vydat. A jeho důvod? „Nechci nabízet software bezplatně. Sám jsem vývojář, který se chce v budoucnu snažit o to, aby zákazníci ocenili hodnotu softwaru.“
Kompletní rozhovor v Angličtině si můžete přečíst sami, a pokud vás tohle téma zajímá, určitě to udělejte. Iwata poskytuje jeden z mála protichůdných názorů, který jde proti současné vlně popularity sociálních her, zdarma hratelných her a velmi nízko naceněných her pro tablety a chytré telefony. Můžeme samozřejmě polemizovat o té přidané hodnotě, kterou dle Iwaty Nintendo nabízí. Na AppStoru jsou k dispozici tituly za „mrkev“, které svojí kvalitou, rozsahem i originalitou mnohokrát předčí 30 dolarové hry z DS či 3DS a zákazníkům není zatěžko si je koupit namísto, aby je pirátili.
Otázka, kterou by si Nintendo mělo položit, však zní: je dobře, že taková hra stojí jen 3 dolary, nebo je špatně, že není k dispozici i na DS/3DS a nestojí třeba 10 dolarů? Iwata sice hovoří o hodnotě her, ale zároveň neuvádí, kde hodnota her leží, jaká suma je adekvátní, nebo jestli se náhodou hodnota v průběhu let nezměnila. Tkví hodnota herní produkce pouze v potenciálním úspěchu po vydání? Nemá snad kvalitní hra hodnotu sama o sobě bez ohledu na to, jestli se prodává, nebo neprodává?
To jsou otázky, které Iwata de facto otevírá, a i když se jim sám nevěnuje, jsou relevantní, protože není pochyb o tom, že hra za dolar se vůči hře za 5 dolarů viditelně podbízí a staví hledisko kvality v očích hráče na druhou kolej. Vydavatel té dražší hry pak nemá na výběr a musí jít s cenou také dolů, i když se mu to nerentuje. Ve výsledku si pak řekne, že je lepší udělat nějakou malou hloupost, aby mohl nasadit nízkou cenu, než se dřít s něčím opravdu kvalitním, když to pak stejně nemůže kvůli konkurenceschopnosti prodávat za adekvátně vyšší cenu. Co myslíte?
