38 Studios zabila přílišná sebedůvěra a nezkušenost šéfa
zdroj: tisková zpráva

38 Studios zabila přílišná sebedůvěra a nezkušenost šéfa

24. 7. 2012 12:40 | Byznys | autor: Petr Poláček |

Na jazyk se mi dere jedno klišé označení za druhým, když si pročítám výborný článek z Boston Magazine, který rekapituluje strmý pád 38 Studios, který začal už ve chvíli, kdy známý baseballista Curt Schilling firmu založil v roce 2006 pod názvem Green Monster Games. Kontinuálnímu přísunu hororových zpráv spojených s krachem 38 Studios se nešlo vyhnout. Většina z nás jej ale řešila hlavně z pohledu solidního RPGčka Kingdoms of Amalur: Reckoning, ačkoli právě to nemělo se situací ve firmě zas tak moc společného, protože vznikalo separátně ve studiích Big Huge Games a zafinancováno bylo zejména z peněz EA. Ne z kapsy Curta Schillinga, který 38 Studios vedl stejným stylem, jakým se prosadil jako hráč baseballu a doufal, že právě přes herní byznys se dostane na stejnou úroveň slávy a finanční síly, jako třeba Bill Gates.

Cílem Schillinga bylo vydělat tolik peněz, že bude moci založit vlastní nadaci, respektive centrum pro výzkum autismu, kterým trpí jeho syn. Jak sám Schilling v rozhovoru pro článek řekl, jediným způsobem, jak se dají vydělat ve hrách velké peníze, je provozovat MMO, onlineovku. Alespoň si to myslel...

Prvním titulem nového studia, řízené někým (Schilling), kdo nemá absolutně žádné zkušenosti nejenom s vývojem her, ale ani s řízením firmy, se stalo MMO s kódovým označením Project Copernicus, které mělo být hezčí, zábavnější a obecně ve všech aspektech lepší, než konkurence. Jaká konkrétně? World of Warcraft, protože to je jediné MMO, které Schilling pořádně hrál a propadl mu. A tento úzký výhled do branže, ve které chtěl proinvestovat miliony dolarů ze své i cizí kapsy byl také jedním z důvodů, proč to s 38 Studios nakonec dopadlo tak, jak to dopadlo. Těch důvodů, malých i velkých, ale bylo tolik, že by jenom jejich popis vydal na tlustou učebnici s pracovním názvem: „Tisíc příkladů, jak nepodnikat v herním byznysu aneb příkladová studie firmy, kde bylo každé rozhodnutí špatné.“

Článek z Boston Magazine se logicky zaměřuje spíše na problémové aspekty celé existence 38 Studios, ale mezi řádky prosvítá i spousta světlých okamžiků. Schilling, který nikdy normálně nepracoval, měl ke svým zaměstnancům velmi specifický přístup – jinak řečeno, by ve všem štědrý a ředitelé studia jej museli krotit v jeho plánech na zaměstnanecké odměny. Nezvládli ho však už krotit v divoké expanzi a rozhazování peněz na všechno možné, jen ne na to nejdůležitější – vývoj něčeho, co mělo smysl. Což se o MMO titulu Projekt Copernicus zjevně říci nedá.

I sám Schilling pro reportéra Boston magazine přiznává, že hra sice byla pěkná a měla svůj šarm, ale prostě nebyla tak zábavná, jak si Schilling přál, respektive idealizoval, protože zjevně nevěděl přesně, co pro něj znamená „být zábavná“. A my to tedy také nikdy nezjistíme, přestože pár ukázek z Project Copernicus se ven dostalo. Byly to však jen artworky, respektive video prezentující několik oblastí ze hry a jejich atmosféru.

zdroj: Archiv

Jak to nakonec s 38 Studios dopadlo, to už všichni víme. Firma vyhlásila bankrot, je v nucené správě a bude se teprve řešit, jakým způsobem se narovná nejenom se svými bývalými zaměstnanci, ale i se spoustou věřitelů, kterým celé měsíce nebyly propláceny účty za různé služby. Ideálně by Schilling rád proplatil dlužných 1,5 milionu dolarů na mzdách zaměstnanců ze svého, ale prý nemá, rodinná kasička zahučela celá do 38 Studios. Být jeho ženou, tak dostane válečkem přes hlavu...

Pokud jde o značku Kingdoms of Amalur, její budoucnost souvisí s rozhodnutím soudem ustanoveného správce zbývajícího majetku. Pokud je ale pravda, že duševní vlastnictví 38 Studios (což znamená materiály vytvořené pro Project Copernicus a vše okolo Kingdoms of Amalur) má hodnotu zhruba 22 milionů dolarů, je pravděpodobné, že po něm některá z herních firem skočí. Přeci jenom se prodejní výsledky Amaluru dají označit za solidní a nebýt politických tahanic okolo konce firmy, mohli tvůrci z Big Huge Games na Kingdoms of Amalur 2 už pracovat. Ne pro 38 Studios, ale třeba pro EA nebo Take 2. Obě firmy dle Schillinga projevily o KoA nějakou formu zájmu, přestože to žádná z nich nahlas nepřiznává – rozhodně ne to, že scházelo málo a došlo s nimi k dohodě, jak tvrdí Schilling, když finální část pádu 38 Studios svádí v prvé řadě na politiky státu Rhode Island.

Ale dle informací z článku to přesně odpovídá Schillingovu přístupu k podnikání a vůbec k životu. I ve chvíli, kdy bylo jasné, že prostě nemá peníze na další provoz firmy, že dokonce nemá ani na jednu splátku investice, tak vymýšlel různá řešení a odmítal si připustit, že je konec a hlavně, že to zapomněl říci zaměstnancům, kteří to zjistili až ve chvíli, kdy je kvůli neplacení pojištění doktor nechtěl ošetřit. A to by nám všem mělo připomenout, že hry nejsou jenom o grafice, hratelnosti, free-to-play, měsíčních poplatcích, špatné optimalizaci, skvělé hudbě a dalších aspektech – jsou v prvé řadě o lidech, co je vyvíjí, platí a tráví s nimi kus života. A někdy se přes všechno úsilí nedočkají toho vytouženého okamžiku, kdy hra vyjde a začne plnit úlohu, pro kterou byla stvořena - k pobavení hráčů.

Nejnovější články