zdroj: tisková zpráva

Co nás zajímá nejvíce, je faktor počítačových her. Nu a dle průzkumu pravidelné hraní počítačových her (ovšem pozor, bez dalších vedlejších aktivit) v šestnácti letech vedlo ke snížení úspěchu vstupu na univerzitu ze 24% na 19% u chlapců a z 20% na 14% u dívek. Nicméně, zároveň to nijak výrazně nesnižuje naděje na zisk odpovídající profese.

Co se naopak ukazuje být prospěšným, je čtení. Co se týče zaměstnání, pokud respondentka v 16 četla, měla šanci na profesní úspěch 39% místo 25% (univerzitní úspěch vzrostl z 38% na 50%) a respondent 58% místo 48% (univerzita 40% na 51%). Podle Marka Taylora, který výzkum vedl ale nesmíme podléhat jen pouhým číslům. Dle něj je logické, že když děti chodí do kina, jejich rodiče patří mezi bohatší a tím spíše se dostanou na lepší společenský post. To samé platí u knih. A co se týče her, Taylor to nevidí tak černě.

„Rád bych zdůraznil, že jde o respondenty narozené v roce 1970, takže v době vyplňování dotazníku hráli v roce 1986 a nebylo to mnoho lidí. A tehdejší podoba her nemá nic společného s tou dnešní.“ Také vyvstává dle Taylora otázka, zda nezaměňujeme příčinu za průvodní jev. Je možné, že pro studium spíše nadané děti více čtou, než, že by četba vedla k větším úspěchům. Přesto nemůžeme vše hodit přes palubu.

Jednostranné zaměření na hry určitě prospěšné není a i když se z absence četby dnes stává bohužel spíše běžný jev, není to a rozhodně by nemělo být běžné. A navíc, kdoví, jak by dopadly testy, které by probíhaly dnes. Protože hry, i přes svůj vývoj, mají oproti roku 1986 větší tendenci odříznout jedince od společnosti a plně okupovat jeho zájmy. Takže hrajme, čtěme, sportujme... buďme všestranní, ať už na univerzitu chcete nebo ne.