zdroj:
tisková zpráva
Vhodným dárkem by mohla být kniha "Doom - Po kolena v mrtvých" původem od id Software (autoři Dafydd ab Hugh a Brad Linaweaver), kterou do češtiny pro nakladatelství FANTOM Print přeložil Martin Kovář (Kovi z WDK Games a také vedoucí překladu SW: Knights of the Old Republic). Sci-fi čtení o 285 stranách (brož.), které se nechává inspirovat známým akčním fenoménem počítačových her, konkrétně prvním Doomem, je v prodeji od začátku prosince v každém knihkupectví (229 Kč) nebo přes internet (183 Kč). Je to první díl čtyřdílné série, přičemž na tom dalším (Peklo na Zemi) se už začalo pracovat.
Do děje vstupuje čtenář v okamžiku, kdy zaměstnanci UAC pracující na marťanském měsíci Phobu vyšlou k Zemi tísňové volání. Na pomoc se vydává jednotka mariňáků, mezi nimiž je i náš hlavní hrdina, Flynn Taggart. Následuje krvavá řež se zombiemi a démony, kteří si brousí zuby na ovládnutí naší planety a zotročení lidstva. Ostřílení hráči v knize samozřejmě narazí na známá místa a dostane se jim i vysvětlení, která doplní a rozšíří řadu situací, míst a soubojů, kterými museli ve hře projít. Kniha zároveň přináší i další prvky, ať už to jsou nové zbraně, nové varianty známých monster, či v neposlední řadě postavu mladé poručice Arlene Sandersové. Hráči, kteří u prvního Dooma strávili bezpočet dní a nocí, si osvěží a rozšíří vzpomínky, zatímco ti, jenž se mezi fanoušky přidali až po příchodu třetího dílu, zjistí, jak to všechno tenkrát vlastně začalo.
-
Rádio náhle vyprsklo k životu. Byl to svobodník Grayson, vpředu na průzkumu. Mladý mariňák našel tělo. „Identifikace nemožná, pane,“ hlásil Grayson s napětím v hlase. „Je na moc kousků. Mohu jen potvrdit, že to byl bílý muž. Vypadá to na… Ježíši, pane, to vypadá jako stopy po drápech. A někdo to tělo žvýkal.“ Divoká zvířata na Phobu? Rozkousané kusy těla byly nalezeny ve výrobně. V rádiu jsme slyšeli Weemse rozdávajícího rozkazy shromáždit se právě tam. Pak náš příjem přerušil praskot statické elektřiny.
Když se Graysonův hlas opět ozval, byl slyšet jasně a zřetelně. Až do té doby mi vesmír dával trochu smysl. Ze všech vojenských scénářů, které mi běžely hlavou, mě ani jeden nepřipravil na to, co se stalo v následujícím okamžiku: „Ježíši Kriste! To není člověk,“ řval Grayson. „Je moc velký, divně pokroucený, humanoid, rudé oči…“ Zatímco Grayson podával tohle útržkovité hlášení, přerušoval popis výstřely ze své pušky. Než mohl začít mluvit souvisleji, zaslechli jsme nesrozumitelný řev zraněného zvířete, ať už střílel na cokoliv, a pak vykřikl, „Nemůžu to složit!“ Další výkřik, který jsme slyšeli, byl rozhodně lidský. Celým tělem mi projel mráz... [více v knize nebo v ukázce stran 84-85 ve formátu PDF, který přečte Adobe Acrobat Reader]
