Včera vyšlo Twelve Minutes a první dojmy ze světových recenzí jsou poměrně rozporuplné. Nezávislá adventura Luise Antonia láká na hollywoodské herecké obsazení i na zápletku s časovou smyčkou, která je ve filmech už poměrně obehraná, ve hrách to ale zatím nestihla.
A názory na provedení se různí – od recenzentů si vysloužila devítková hodnocení, ale i nějaké ty pětky. Na agregátoru Metacritic se u PC verze známka ustálila na 79 bodech ze sta na základě 34 hodnocení. Co zahraniční novináři píšou ve svých recenzích?
IGN – 8/10
„Twelve Minutes kombinuje zajímavě záhadnou časovou smyčku s tradiční point-and-click adventurou a tvoří tím originální hratelnost, která podtrhuje zvídavost ohledně příběhu.“
Game Informer – 8/10
„Twelve Minutes je ambiciózní, a to jak v příběhu, tak i v hratelnosti. Omezuje hráče svými brutálními pravidly a jeho tragédie mě opravdu děsila. Ačkoliv mě hratelnost nikdy nenechala experimentovat tak moc, jak jsem chtěl, nemůžu na ten zážitek přestat myslet. Už v její časové smyčce nechci být uvězněný, ale rozhodně jde o zkušenost, kterou si budu pamatovat.“
PC Gamer – 53/100
„Chytrá premisa s časovou smyčkou rychle sklouzne k frustrujícímu opakování.“
GamesRadar+ - 4,5/5
„Drobný thriller s časovou smyčkou se zavrtá hluboko do vašeho mozku a zůstane tam ještě dlouho poté, co jeho záhadu vyřešíte.“
The Gamer – 3/5
„Twelve Minutes jsou dobrou adventurou, ale když odsuneme dospělost příběhu a filmovost, design jejích hádanek působí jako relikt. Kdyby vyšla v roce 1995, volali byste na zákaznickou linku do LucasArts, aby vám poradili, a vaši rodiče by vás seřvali kvůli účtu za telefon. Ale má svoje kouzlo a způsob, jakým postupně odkrývá vrstvy svého příběhu, napínavějšího s každým opakováním, funguje. Do malého ušmudlaného třípokojového bytu se vmáčkne spousta emocí, dramat a konfliktů. Ale taky spousta frustrace, když se snažíte přesně určit správný sled událostí, aby se příběh posunul vpřed a nakonec i trochu uzavřel.“
VG247 – 4/5
„Twelve Minutes představuje podmanivý a vzrušující zážitek, který stojí za cenu vstupného. Má hodně co říct prostřednictvím svojí titulní smyčkovosti a mnohokrát dokáže potrápit váš mozek. Musím se přiznat, že se mi příliš nelíbilo, kam se příběh ke konci vydal, ale neznamená to, že mě nezajímalo, jak se vyvine. Cesta je důležitější než cíl – a tohle byla velmi chytlavá cesta.“
Gamespot – 9/10
„Warren Spector, autor Deus Ex, říká, že by si přál vytvořit hru o jednom městském bloku, protože na tak malém prostoru by dokázal stvořit nevídaně provázané herní mechanismy. 12 Minutes tenhle limit ještě zmenšilo a narazilo na zlatou žílu pro interakci a vyprávění. Hra limituje smyčku na dvanáct minut, ale já si pokaždé přál, abych mohl zůstat mnohem, mnohem déle.“
Guardian – 4/5
„Twelve Minutes nejsou první hrou, která zkoumá koncept časové smyčky. Zelda, Ephemeral Fantasia nebo Returnal už to dělaly. Nicméně jde o stylovou poctu filmům jako Okno do dvora, Spalující touha nebo Čínská čtvrť a je to strhující zážitek, kde se spojuje noirový styl s logickými hádankami v drsnou freudovskou noční můru.“
Eurogamer – bez číselného hodnocení
„Zajímavá adventura s časovou smyčkou má svoje kvality, ale na konci vás přinutí přemýšlet, zda bylo rozumné postavit na tomhle základním konceptu zrovna tuhle hru.“
Rock, Paper, Shotgun – bez číselného hodnocení
„Hádanky s časovou smyčkou jsou mnohovrstevnaté a správně divné, ale krátký časový limit nedokázal vychytat ten správný moment mezi napětím a frustrací.“
The Verge – bez číselného hodnocení
„Twelve Minutes se snaží o velmi konkrétní cíl a v mnoha ohledech ho dosahuje. Existuje jen málo her, kde řešení záhady působí tak hravě a organicky a zároveň skvěle buduje napětí. Pokaždé se mi rozbušilo srdce, když jsem slyšel, jak se na chodbě otvírá výtah a já věděl, že do bytu vtrhne policajt. Tyhle dobré momenty jsou ale trochu poskvrněné únavnou strukturou a taky koncem, které je spíš neuvěřitelný než šokující. Jak moc si Twelve Minutes užijete, bude záležet hlavně na tom, jak zvládáte opakování, a taky na tom, jestli máte nějaké přátele s nadšením pro řešení záhad, kteří by ho hráli s vámi.“
Polygon – bez číselného hodnocení
„Jestli můžu soudit, došel jsem ke skutečnému konci Twelve Minutes. Ale když jsem si promluvil s kolegy, kteří dospěli do stejného bodu, nebyli jsme schopní rozklíčovat, co znamená a co se tím hra snaží říct. Snaží se řešit dospělé životní záležitosti a dokážu si představit, že u mnoha hráčů zažehne velmi zajímavou diskuzi. Ale pro mě bylo Twelve Minutes víc o cestě než o cíli – ale možná bych se cítil jinak, kdybych si dokázal smazat paměť, zahrál si ho znovu a nalezl nové, neobjevené cesty k závěrům.“
zdroj: Archiv
