Autor: Martin Holas Publikováno: 19.prosince 2007 |
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Další otazníky raší jako houby po dešti. Proč na ostrově kromě Adama dezorientovaně pobíhají i další lidé, kteří by měli být také mrtví a pocházejí z různých koutů minulého a tohoto století. Proč na kopci uprostřed ostrova stojí stará zvonice, při jejímž večerním zvonění všichni usínají? Proč tu všichni mají strašné noční můry a proč každého rána někdo beze stopy zmizí a někdo nový se objeví? Jedná se o halucinace, sen, posmrtný život, hodně divnou reality-show anebo má tohle všechno nějaké racionální zdůvodnění? Na to už budete muset přijít vy sami... Robinson Crusoe po česku? Příběhová linie sleduje dvě paralelní stopy. Tou první je stav bdění, kdy pátráte po ostrově, prozkoumáváte okolí, ostatní charaktery a celkově se snažíte přijít věcem na kloub. Odpovědi nicméně přicházejí velmi pomalu. Ty skutečné si autoři kulišácky ponechali v rukávu až do samotného závěru hry, a tak se tato etapa hry vleče v lehkém snovém tónu melancholického poflakování a čekání na těžko říct co. Už zde si ale povšimnete prvních pokusů o inovativní nápady. Autorům bylo asi celkem jasné, že několik poměrně dlouhých kapitol na pár obrazovkách bude působit hodně stereotypně, zvláště když většinou kombinujete klacíky, kameny a suchou trávu na tisíc způsobů. Proto pro každý herní den připravili novou sadu obrazovek, které zabírají ty samá místa z jiných úhlů. Kromě toho, že to vypadá o dost lépe, přispívá to i k pocitu větší plastičnosti a uvěřitelnosti prostředí, které by standardním způsobem zaručeně nedosáhli. Dezorientaci hráče bylo dobře zabráněno pomocí speciální klávesy, která na obrazovce vykreslí všechny východy z aktuální lokace. Jako doplňující prvek možná mohla být i mapa, ale budiž. Nemastné RPG prvky Hůře už dopadla simulace únavy hlavní postavy (jakási snaha o donucení hráče více přemýšlet a méně zkoušet?). Princip je jednoduchý, Adamův ukazatel fyzické kondice se snižuje během nějaké namáhavé činnosti, dejme tomu třeba šplhání po skále nebo páčení zámku, a naopak obnovuje aplikací libovolného druhu občerstvení od sušenek po horský potůček. V praxi nebyl nápad bohužel (bohudík?) dotažen do úplně hardcore konce, a tak úplné vyčerpání postavy nemá za následek definitivní smrt, ale pouhou nemožnost běhu a výše uvedených činností. Vtip je v tom, že aby autoři zamezili nežádoucím slepým koncům, museli dát vždy k dispozici nějaký obnovitelný zdroj energie. Jídla máte prostě většinou plné kapsy a neustálé chroupání sušenek, abyste mohli odvalit nějaký balvan, nebo jejich hledání, když vám náhodou dojdou, má spíše nudný než pozitivní efekt na hratelnost. Ale nevadí, jedeme dál. Jakmile scénář uzná za vhodné pustit vás do dalšího dne, následuje druhá příběhová rovina, a sice sny. V těchto epizodách mi Reprobates asi nejvíce připomněli jednu z mých oblíbených adventur I have no mouth and I must scream, ve které znuděná umělá inteligence připravovala svým obětem stále nová a nová virtuální muka. I v Reprobates je každá další noční můra horší než ta předchozí a všechny do jedné útočí na Adamovy nejskrytější obavy s precizností řezníka patologa. Moc oceňuji hlavně originalitu a neokoukané poblémy. V jednom snu se například ocitnete v zamčeném autě na železničním přejezdu. Hektická situace je skvěle navozena dramatickým cinkáním signalizace závor, houkáním vlaku a hlavně krátkými prostřihy na přijíždějící vlak, které se objevují v pravidelných intervalech nezávisle na vašem konání. Ano, i s tím se bohužel slabší povahy budou muset smířit, řešení některých situací je časově omezeno. Mně se to nicméně moc líbí, míra a místa omezení byly citlivě dimenzovány přesně tak, aby navodily panickou atmosféru noční můry, přesně ten pocit, který zažijete jen během posledních deseti minut zápočtové písemky nad nepopsaným listem papíru. Mysli, mysli, mysli!!! Nenapadá mě, v které jiné adventuře jsem toto prožil s takovou intenzitou. Hádanky ze života Obecně v Reprobates kladně hodnotím čistotu a promyšlenost logických puzzlů. Nekombinujete žehličku s navijákem, ani dělovou kouli s kapesním nožíkem. Autoři se většinou striktně drželi toho, jak by nejspíš problém řešil každý z nás, přesto se jím podařilo nezabřednout do absolutní neoriginality hádanek. Takový fakt vtahuje ještě více do dění a hraní díky tomu odsýpá svižným tempem bez zbytečně velkých zákysů. Když pominu jednu nestydatou příhodu s pixelhuntingem, kdy snad grafik zapomněl zakreslit předmět do pozadí, prakticky vůbec jsem neměl potřebu použít metodu vše na vše. To je samo o sobě super. Velmi příjemně mě překvapily dialogy, které se sice drží celkem průměrného rozsahu a Reprobates tak nejsou vyloženě „kecací“ adventurou. Každopádně do prázdného blábolení a la Polda 1-4 to má také hodně daleko. Na rozdíl od něj jde text většinou přímo k věci a neměl jsem pocit, že by byla některá z postav vykreslena méně, než by si zasloužila. Nezapomnělo se ani na občasný fórek (po kliknutí na skříňku - „Sem se neschovám, leda až mě Edwin tou sekerou naporcuje.“) a silně peprné výrazivo, které k některým postavám skvěle pasuje. Výtečné namluvení Dabing hry si v české verzi zaslouží obrovskou pochvalu a rozhodně jej řadím do té lepší kategorie toho, co v našich končinách v tomto směru vzniklo. Václav Rašilov, dabující Adama Raichla, se do své role skutečně opřel a nebál se projevit i nějaké ty emoce, hystericky zakřičet, zafunět či zasípat. Ani dabéři zbylých postav se za své výkony rozhodně stydět nemusí, tedy až na výjimky jako je homosexuální Rakušan Hans. Dialogy znějí přirozeně i díky dynamické rychlosti střídání jednotlivých vět. Například během prudké hádky věta střídá větu a naopak při ležérním flirtování si aktéři malou pauzu přece jen dopřejí. Třeba je to detail, v mnoha adventurách přesto chybí. další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii Pokud na vás čeká nějaká složitější animace typu lezení po skále či obyčejné vystoupení na schod, nejdříve Adam sekundu dvě přešlapuje, aby se dostal do správné výchozí pozice a poté néééuvěřitelně pečlivě celou animaci provede. Poprvé to nevadí, popáté už je to vážně maximálně otravné. Vůbec dojít z jedné lokace do druhé je občas utrpení, přechody jsou kvůli rádobydramatickému efektu ztmavení a rozsvícení obrazovky zbytečně rozvláčné. Jinak perfektní hratelnost a atmosféru tyto nedomyšlenosti prostě trochu kazí. zdroj: Archiv Stáhněte si: Německé demo, Trailery... Související články: Novinky... Brzy: VIDEO-ZOOM |
Martin Holas | |
autorovi je 19 let, studuje na Masarykově univerzitě v Brně; na hrách si cení originality a kvalitního příběhu, upřednostňuje dobré RPG, adventuru či strategii; rád se uchyluje do dob dávno minulých, především co se týče hudebního a filmového vkusu :-) |