Předchozí hry v sérii Top Spin měly vždycky něco do sebe, tvořily realističtější protipól vyloženě arkádovému Virtua Tenisu, ale většinou to se snahou o přenesení tenisového zážitku do hry přeháněly (třetí díl obzvlášť). Projevovalo se to na spoustě zbytečných funkcí a prvků, které hráč musel buď přímo ovládat, nebo je alespoň během hry samotné sledovat. Způsobovalo to těžkopádnost a nepřístupnost hry. Zdá se, že Top Spin 4 tuhle nemoc, předáním vývojářské odpovědnosti jinému týmu, vyléčil.
zdroj: Archiv
V samotné hře si vystačíte s trojicí základních tlačítek, na které jsou namapovány tři základní druhy úderů, které se pak ve hře chovají kontextově podle postavení k míči, rychlosti náběhu, energii vašeho borce a doby, po kterou „natahujete“ úder (ovlivňuje přesnost a sílu úderu). Když tedy ke hře zasednete poprvé bez předchozí instruktáže, tak budete schopni míče přes sít odvracet, i když s tím žádnou díru do světa neuděláte. Hlavní je, že vás hra hned zpočátku neodradí.
Podobné je to i se servisem. Můžete podávat třemi způsoby, a když začínáte, stačí stisknout tlačítko jednou a hra podá sama. Bude to sice pořádný ploužák přímo do postavení soupeře, ale pro začátek to stačí, abyste si zahráli a nevztekali se hodinu nad tím, že všechno míří do sítě. Když podržíte tlačítko déle, dostanete šanci strefit se do ikonky a vyslat míček k soupeři maximální rychlostí. Pokud minete, může jít míček mimo kurt, do sítě a podobně. Volba je na vás, čehož se dá ve hře krásné využívat pro různé taktiky.
Ať už se jedná o podání, či hru samotnou, začnete se velmi rychle učit a po pár gemech se od naznačených základů odpíchnete ke stále lepším výkonům. Základní zákonitosti vám hra sama odhaluje v průběhu každé výměny a díky kvalitní AI vás tohle učení bude bavit. Více zábavy si však užijete při hře s živým protivníkem, který je přeci jenom méně předvídatelný, zejména při delších výměnách.
Důležitou roli v každém zápase hraje výdrž, naznačená ukazatelem pro každého borce na kurtu. Pokud budete běhat, jako zběsilí sem a tam bez rozmyslu, brzy se unavíte. Hospodaření s energií je základem úspěchu, na což se přímo váže správný pohyb po kurtu. Top Spin 4 se i přes řadu změn pořád drží semi-realistického pojetí, takže na rozdíl od Virtua Tenisu se váš tenista prostě neotočí na pětníku, když zjistíte, že míček jde na druhou stranu, než jste se rozběhli.
A protože každý tenista ve hře disponuje sadou předností a nedostatků, jen těžko si lze představit situaci, že se naučíte pár triků, s nimiž budete porážet každého. Nutně dojde na situaci, kdy při dané kombinaci povrchu a vlastností soupeře budete tahat za kratší konec a výhru si zajistíte pouze chytrou a pozornou hrou.
Top Spin 4 nabídne klasickou kariéru na způsob třetího dílu a další herní módy, žádný z nich jsem však vyzkoušet nemohl. Nezbyl na to čas, všechen jsem zabil samotným hraním zápasů v exhibičním režimu. A to je ta nejlepší vizitka, jaké se hře může dostat. Je jasné, že Top Spin 4 nebude revoluce. Principy předchozích dílů zůstávají v hrubých obrysech zachovány, jen jsou přepracovány do přístupnější podoby, která se zdá, nestaví hráči v začátcích do cesty zbytečné překážky, ale zároveň jej po zvládnutí základů nijak nelimituje a rozhodně mu hru nezlehčuje. Při absenci jakékoli konkurence je zbytečné říkat, že Top Spin 4 má našlápnuto být ve své kategorií nejlepší, nemá to žádnou vypovídací hodnotu. Že se však Top Spin 4 zatím tváří jako zábavná sportovní hra, to už cenu má. Uvidím 18. března, až hra na PS3 a X360 vyjde.
