zdroj: tisková zpráva Větší nával jsem u stánku na letošní E3 nezažil. Byl to boj, ale nakonec jsem se k PS3 ovladači přeci jen dostal a Lars Gustavsson, kreativní ředitel DICE, mě ještě před spuštěním hry překvapil: „Na Mirror’s Edge děláme už asi dva roky, ale teprve posledních pár měsíců tvoříme to, co tady vidíš. Předtím jsme strávili spoustu času jen plánováním a vymýšlením konceptu.“ Budete hrát za Faith - Asiatku žijící ve světě budoucnosti, plném korupce a diktatury, kde je nebezpečné posílat i e-maily, a proto se citlivé informace posílají speciálně vycvičenými lidskými kurýry.

• Víra ve Faith
Dvojitá salta, přemety, otočky o 1080 stupňů... to už jsme ve hrách viděli milionkrát. Ale co takhle opravdový parkour? To, kde nejde o předvádění se a o provádění všemožných, byť velmi efektních triků. Tady máte za úkol maximálně rychlé dostání se z bodu A do bodu B a obvykle v tom stojí nějaké ty urbanistické překážky. Zábradlí, stěny, propasti mezi paneláky a ping-pongové stoly, samozřejmě...

Pasáž, v níž zavěšeni sjíždíte po trubce a následně balancujete přes propast, asi znáte z videa. Jenže on je rozdíl Mirror’s Edge vidět a Mirror’s Edge hrát. Už od prvního okamžiku byl pocit z hraní trochu na jiné úrovni, než jsem zvyklý - jakoby přirozenější, živější. Cítil jsem každý krok, co hrdinka udělala a prožíval každý její skok. Ani mě proto moc nezarazilo zjištění, že jenom s vymýšlením ztvárnění Faithiných očí, neboli výhledem do herního světa, strávili DICE několik měsíců přemýšlením a testováním. To prostě proto, že všechny předchozí návrhy zvedaly testerům žaludek. Tak autentický prý pocit z hraní byl.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

• Do akce!
Rozbíhám se, seskakuji ze stupínku dolů, běžím dál a odrážím se, chvilku plachtím a díky kotoulu dopad efektivně tlumím. Plynule, stále za běhu, se zvedám, přeskakuji solární panely, odrážím se z nich a překonávám drátěný plot, za nímž se promptně shýbám a nohama napřed podkluzuji pod potrubím. Stále si udržuji rychlost a během zlomku vteřiny vyskakuji na budku, z ní přehopsávám na dlouhou trubku, po níž sjíždím na jinou střechu a skokem se dostávám na rouru, přes níž musím opatrně přejít na další mrakodrap, rozeběhnout se a udělat několik kroků po kolmé stěně. Ještě než dopadám z běhu po zdi se opět odrážím, dopadám kus za stěnou a nabírám rychlost, na chvilku zpomaluji čas a plánuji každý krok, protože jinak bych ten asi desetimetrový polet, končící přistáním na svislých trubkách, nezvládl...

Tak a teď studená sprcha. Právě vyprávěné je ideální variantou, kterak se z daného místa na to druhé dostat. U stánku EA jsem byl asi hodinu a ani jednou jsem nezažil, že by se to někomu z novinářů povedlo na první pokus. Já to dal napodruhé a dostalo se mi potlesku. Jenomže to pouze proto, že už předtím jsem kolegy pěkně dlouho pozoroval a tak věděl, co a jak. Mirror’s Edge vypadá zatraceně dobře, když se hraje plynule, ale to není jen tak. Plnou verzi asi pojedu na nejlehčí obtížnost, abych si tu efektnost užil co nejvíce.

Je úžasné, že na celou hru vlastně potřebujete asi jen čtyři tlačítka, ale znáte to - lehké na pochopení, těžké na zvládnutí. Jde hlavně o ta načasování. Např. při dopadu, to abyste ho ztlumili kotoulem anebo při odrazu zase z toho důvodu, abyste opravdu běželi co nejdál. Zrovna v tom druhém je opravdu důležitý tzv. Reaction Time, tedy ono zmiňované zpomalení času, které mi dovolilo přesně pokládat nohy (miluji hry, kde vidím své tělo) a následně perfektně načasovat skok ze samého kraje můstku.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Vidina běžce
Faith holt není normální a umí i věci, ze kterých je normálním smrtelníkům nevolno. Avšak její opravdu speciální schopností je tzv. Runner’s vision, česky zrak běžce, díky kterému se vlastně orientuje. Město se nese v modrém duchu (má styl a je překrásné!), stoky zase v zeleném, ale cesta je vždy červená. Tedy, žádná tunelovka, spíše jen takové červené indicie, kupříkladu skoky jsou označené. S dopady to už však tak žhavé není, takže prostě běžíte, odrážíte se a až v letu zjišťujete, kam to plachtíte.

Žádný tobogán, žádné vedení za ručičku. „Později ve hře se třeba někde objevíte a v dálce uvidíte, řekněme červeně označenou vysílačku, na níž se musíte dostat. Kudy, to už ovšem bude na vás. My hráči dáme jen cíl, ale cestu si musí najít sám. Možností bude hodně,“ zasvětil mě předvádějící a dodal: „Nicméně určitě dáme hráčům možnost runner’s vision vypnout a jet jen na vlastní triko. Stejně tak bude možné deaktivovat HUD,“ čímž má na mysli tu malinkou tečku uprostřed obrazovky, pomáhající v orientaci. Je to zároveň jediný prvek HUDu v celé hře.

• Pohybová rychlost tělesa
Aneb momentum - o tom celé Mirror’s Edge je. Na začátku vám hra zasekávání se a zpomalování bude odpouštět, ale postupem času to bez rychlého, leč dokonale plynulého a ladného pohybu, nepůjde. „Tady není žádné tlačítko pro sprint, prostě se rozeběhnete a Faith nabere rychlost,“ vysvětloval Lars Gustavsson. Vypadá to takhle - po několika krocích Faith zrychlí, okraje obrazovky se rozmáznou, holčina začne hlasitěji dýchat a obraz se mírně kvedlá.

Už jsem zmínil, že ovládání je geniálně jednoduché a stejně skvěle vyřešen i ten pocit při hraní. U podobného hry by se člověk bál, že obraz bude nepříjemně skákat a hlavně že neuvidíte, kam jdete. To ovšem není případ ME, neboť tvůrci tak trochu po pavoukovsku roztáhli hledí do stran a výhled je proto abnormálně velký. Abych pravdu řekl, já bych si toho, nebýt slov autora, ani nevšiml. Takhle se realizují dobré nápady.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Na vlastní kůži
Jde o to, že tady se do té hlavní postavy opravdu vžijete. Asi už se trochu opakuji, když ona ta hra je vlastně tak osobní! Jako bych to tam byl fakt já a ani ta prsa mi nevadila. V jednu chvíli jsem se ocitl pod střelbou čtveřice nepřátel a v tu chvíli je vážně nejlepší prostě zdrhat. Já to věděl a vzal jsem proto nohy na ramena. Takový úprk jsem v životě nezažil, vážně jsem se o svůj zadek bál a užíval jsem si každý dokonalý úhybný pohyb Faith.

Chvilku na to jsem potkal dalšího ozbrojence a jelikož byl sám, oběhl jsem ho (jeden zásah z brokovnice a je konec) a pustil jsem se do boje. Kam se hrabe Dark Messiah. Dařilo se mi dobře mačkat tlačítka a tak byl každý chvat fantasticky elegantní a během několika vteřin byla situace vyřešena. Hezky ve stylu Trinity v Matrixu - určitě si přeci pamatujete, jak vojáka praštila, kopla a vyrazila mu brokovnici takovým způsobem, že to frajer nakonec dostal do zad.

Největší odměnou je ten pocit, že jste to někomu takhle stylově nandali. Fakt, že jsem třímal zbraň, což je v této hře mimochodem velmi vzácná věc, mě v ten moment ani moc netankoval. Prostě jsem si užíval pocit vítězství. Podobně jsem se cítil už i předtím, ale to zase když jsem překonal asi pět různých překážek bez jediného šklobrtnutí.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky v galerii

• Ještě k těm kvérům
„Zbraní si tady moc neužijete. Čas od času sice zpacifikujete nějakého pobudu, jemuž kvér zároveň i ukradnete. Avšak moc střílení z toho nebude, protože jak vám dojdou náboje, zbraň je dobrá už jen tak do sběrného dvora,“ rozpovídal se Lars a pokračoval: „Celá hra navíc půjde dohrát bez jediného výstřelu. Upřímně řečeno, je to ten těžší způsob, ale kdo se k němu uchýlí, pro toho máme odměnu.“ Jakou? Achievement určitě, ale jinak nevím.

• Stoky a konec
Kromě profláknutých střech jsem se podíval i do stok, ve kterých rozhodně stojí za to ta klouzačka v odpadech. Nicméně, v téhle úrovni bylo skákání ještě více, o houpání se za ruce ani nemluvě. Navíc zde byli všude roztroušeni snipeři, kteří mé neustále padání ještě ztěžovali. Jak se mi jeden konečně dostal pod ruce (a nohy) a já mu jeho dalekonosnou chloubu uzmul, zdroj: tisková zpráva vykašlal jsem se už na nějaké kung-fu a prostě jeho kámoše odstřelil.

Každopádně, tahle hra asi úplně jednoduchá nebude. Docela dobře si dovedu představit i tu nadcházející frustraci. Pomalu opak nového Prince of Persia. Ale což, na podobné soudy bych s Mirror’s Edge musel strávit času mnohem víc. Už teď ale vím to, že Mirror’s Edge je hrou adrenalinovou a originální. A o Vánocích po ní, aby to bylo stylové, skočím.

Stáhněte si: Videa, Trailery....

Související články: Novinky, Aktuality...