Jak poznáte, že stárnete? Bolesti zad? Nerudnost? Ne – tím, že začnete nabíhat na vidle prodejcům mizerných produktů a věřit tomu, že to s vámi myslí dobře a že prodávají kvalitu. Přesně to se mi teď stalo. Ten produkt se jmenuje Gunsmith Simulator, nedávno vstoupil do předběžného přístupu a navzdory všem těm vztyčeným červeným vlajkám jsem já blázen pořád doufal, že to bude vážně super. Není.
Na svou obranu však musím říct, že Gunsmith Simulator zní jako splněný sen každého nadšence do zbraní. Hra vám dá do ruky prostornou dílnu, kde se vedle klasických ponků nachází i velmi slušné strojní zázemí. Je tu pískovací box na odstraňování rzi, hned vedle brynýrovací lázeň, nechybí soustruh, a dokonce ani CNC frézka! A když všechny ty zbraně opravíte, vyčistíte a dáte znovu do kupy, přijde čas naložit je do auta a zajet na střelnici.
Z mého nadšení z toho, co všechno budu mít k dispozici, přece jenom vystupovala jedna prvotní obava – opravdu bude hra natolik komplexní, aby všechny ty možnosti zbrojířských úprav a střelby nějak smysluplně pojala?
Krátká odpověď zní: Ne.
Dlouhá odpověď zní: Kdybych se byl podíval na vydavatele hry Playway S.A. a jeho portfolio, mohlo mi to být jasné už od začátku. To se totiž přímo hemží hrami s kouzelným slůvkem „Simulator“ v názvu, z nichž asi nejznámější je série simulátorů automechanika Car Mechanic Simulator. Najdou se ale i bizarnější kousky, mezi nimiž je například nedávno recenzovaná hra na bezdomovce Bum Simulator. Hry mají společné zejména to, že i když obsahují hromadu mechanismů, tyto všechny jsou v principu zjednodušené na kost a hlavně – a to je problém Gunsmith Simulatoru – nevyžadují po hráči žádnou vyšší úroveň interakce, než je tupé klikání do správného místa, aby pořád stejný proces běžel dál.
Nejde nic zkazit, nejde nic zničit nebo rozbít vlastní nešikovností, nejde dokonce ani poplést posloupnost skládání jednotlivých dílů zbraně. Hra vás naprosto pevně vede za ručičku, říká vám, co máte dělat, a vy prostě jenom klikáte ve správné posloupnosti. Některé úkony hra přímo přebírá, některé vás naopak nechá rutinně opakovat do zblbnutí – například nošení plynové bomby k brynýrovací lázni.
Zbrojíř pod přísným vedením
Abych však pouze nehanil, ze začátku se to vlastně nejeví úplně špatně a každý z procesů, byť o něm vlastně nerozhodujete, je napoprvé celkem zábava. V dílně, kterou dědíte po svém dědečkovi, což je zároveň váš první zákazník, si u počítače čtete maily, přijímáte objednávky na webu se zbrojířskými zakázkami (moc jich není a rychle se začnou opakovat), ale můžete si i kupovat vlastní zbraně a samozřejmě díly a příslušenství.
Každá nová zákaznická nebo koupená zbraň se pak objeví v regálu v krabici. Vy si ji vyndáte, zjistíte si, co je potřeba (ačkoliv dopředu nemusíte vědět nic, hra vám stejně vždycky řekne, co máte udělat), a pak zbraň poponášíte po dílně k jednotlivým staveništím.
Tím prvním je vždycky ponk určený k rozebírání. To samo o sobě působí zprvu celkem uspokojivým dojmem. Na podložce vyobrazující rozkres dílů konkrétní zbraně rozebíráte virtuální bouchačku kousek po kousku tak, jako byste to dělali ve skutečnosti. Akorát s tím rozdílem, že tady nad tím naprosto nemusíte přemýšlet. Vlastně stačí jen klikat na ty díly, které pod vaší myší v danou chvíli zezelenají, a ty se demontují. Pravda, občas musíte ještě přidržet myš pro vytlačení čepu nebo vyšroubování šroubu, ale tím veškerá interakce hasne.
Hra vás nenechá nic zkazit, i ta nejzrezlejší zbraň jde vždycky rozebrat jako po másle bez náznaku odporu. Ze začátku vás to chvíli bude i bavit, ale jakmile se vám dostane do rukou třetí Kalašnikov, který máte klikáním na správné díly rozebrat na prvočinitele, začne vás to šíleně otravovat. Naštěstí se po pár rozebraných zbraních jednoho typu vaše zkušenosti zvýší natolik, že daný typ budete moc rozebírat a posléze i dávat dohromady jedním kliknutím. Pro urychlení jsem taky často volil „exploded“ pohled, kdy jednotlivé součásti zbraně neleží na podložce, ale levitují ve vzduchu – rozborky a zborky tak mohou probíhat o malý kousek rychleji.
zdroj:
PlayWay
Největší problém je, že s úplně každou novou mechanikou to probíhá naprosto přesně stejně. Otírání špinavých dílů hadrem spočívá prostě jen v tom, že jezdíte myší po špinavém dílu. Identicky pak pískujete zrezlé díly a následné černění v brynýrovací lázni (kde se nelogicky načerňují i hliníkové díly) spočívá prostě jen v klikání na jednotlivé kádě ve správné posloupnosti – hra vás opět nenechá nic pokazit. U CNC frézky jen nastavíte, který díl chcete vyrobit, a u soustruhu vás hra opět vede, kam přesně máte klikat.
Úpravy zbraní jsou jen o tom, jaký kus příslušenství chcete zrovna nasadit – tady už ani ty šrouby nemusíte dotahovat sami. A když na zbrani, kterou dáváte dohromady, některé díly chybí? I tohle máte bezpracné. Hra prostě sama řekne, které součástky nemáte a které jsou rozbité do stavu nepoužitelnosti, a sestaví vám nákupní seznam pro objednávku v e-shopu. Jediná chvíle, kdy dostanete skutečnou volnost, je lakování zbraní, kde se můžete vyblbnout a jakoukoliv zbraň opatřit slušivým růžovým leopardím vzorem.
Těšil jsem se alespoň na manipulace a zkoušky funkčnosti. Že mě hra nechá natahovat a cvakat jen tak. Ale ani tady mě nenechala opustit mantinely: Opět máte přesně danou posloupnost toho, co máte udělat, a jen klikáte do správných míst.
Netěšte se, že byste se něco přiučili
Když už Gunsmith Simulator nefunguje jako hra, protože po vás chce pouze minimum interakce a neexistuje způsob, jak prohrát, bylo by fajn, kdyby třeba nabízel alespoň možnost dovzdělat se. Když všechny ty fascinující spoušťové a bicí mechanismy rozebíráte spíše z pozice pozorovatele, mohla by vám hra ukázat, jak fungují a jak spolu všechny jednotlivé dílky interagují při funkci zbraně. Nebo alespoň jaká je funkce zbraně jako takové…
Jenže ani nic takového se nenabízí. Pokud dopředu nevíte, co jsou a k čemu slouží díly jako přerušovač (disconnector), vytahovač (extractor), vyhazovač (ejector) nebo úderník (firing pin), zůstanou pro vás tyhle a další součástky pouze anonymními kousky kovu bez zjevného smyslu nebo účelu. Jejich popisy jsou velmi generické a povšechné a pár videí na YouTube vám udělá větší službu. Nebo, chcete-li nové znalosti získat herní formou, můžete se uchýlit k téměř deset let staré, ale pořád skvělé záležitosti World of Guns: Gun Disassembly.
Ve výsledku možná nejmenším zklamáním je testování zbraní na dvou virtuálních střelnicích. Tady Gunsmith Simulator nabízí celkem obyčejný, ale nijak neurážející gunplay a několik disciplín. Z brokovnice můžete střílet asfaltové holuby, z pušek na terče na dlouhé vzdálenosti, ale můžete se pustit i do „CQB“ tréninku v budově nebo prostě jen tak rozstřelovat melouny.
Postupně jsem se přistihl, že na střelnicích trávím čím dál víc času, protože se mi nechtělo zpátky do dílny, kde mě čekalo bezmyšlenkovité klikání na zvýrazněné prvky. Na druhou stranu, jestli si chci ve hře pěkně zastřílet, pustím si nějakou taktickou střílečku, která nabídne mnohem lepší gunplay a vlastně i mnohem lepší možnosti individualizace zbraní.
Tohle nedopadne dobře
Můžete namítat, že pro někoho, kdo vlastně nechce moc hrát a chce se nechat jen vést za ručičku, je Gunsmith Simulator jako dělaný. A skutečně, pokud chcete sledovat na kost zjednodušené zbrojířské procesy z role pozorovatele, asi nebudete zklamaní. Pokud ale čekáte cokoliv víc, jako že si smysluplně zahrajete nebo se něco přiučíte, zůstane vám na jazyku jenom hořká pachuť.
Na jednu stranu je tady pořád příslib předběžného přístupu, do hry má v blízké budoucnosti přibýt větší množství obsahu a nové zbraně. Na druhou stranu to ale nebude k ničemu, pokud základní herní mechanismy zůstanou natolik zjednodušené a osekané, a pokud se hráč vlastně jenom poveze v pozici diváka, striktně naváděn herními mantinely k tomu, aby nic nezkazil.
