Asura’s Wrath - první dojmy z šílené akce
zdroj: tisková zpráva

Asura’s Wrath - první dojmy z šílené akce

30. 1. 2012 20:54 | Dojmy z hraní | autor: Aleš Smutný |

Jsem jedním z těch, kteří se na Asura’s Wrath opravdu hodně těší. Styl hry mi přijde příjemně svěží a jde o kousek, který zase ozvláštní bojovky něčím novým, tedy minimálně v oblasti stylizace a vyprávění příběhu. Po několika misích z preview verze už nyní mohu odhadovat, že se na hru těším oprávněně, a tak nějak tuším, že tohle nebude kousek pro každého. Asura’s Wrath je hodně specifická hra, což znamená, že při svém způsobu stylizace příběhu a totálně nepříčetném obsahu bude velice snadné hru shodit s arogantním úsměškem západních hráče, který se rád mazlí se svou rádoby realitou v hrách.

Asura SMASH!

On stačí už hlavní hrdina, Asura. Jeden z polobožských či božských generálů, kteří chránili svět před cizími vetřelci. Sice byl hodně nevrlý a problémy se sebeovládáním by mu nepomohl vyřešit ani regiment newyorských terapeutů, ale ještě se jakž takž držel na příčetné straně psychiky. Jenže pak jej podrazili právě jeho spolubojovníci a provedli mu věci, které se prostě nedělají. Ne, když je pácháte na někom, kdo ve své naštvanosti nevesele porušuje fyzikální zákony, nechává si narůst další páry rukou a celkově vedle něj Hulk vypadá jako vrchol vývoje člověka filosofujícího.

Když vedle Asury postavíme další dva ryze bojovkové bijce z poslední doby, pak Dante si jde rovnou odložit šitíčko, protože tohle jsou problémy mimo jeho dosah, on stál jen proti Peklu. A upřímně, i Kratos vedle Asury působí jako rozvážný člověk s rozvinutými komunikačními schopnostmi. Jednoduše, Asura je opravdu hodně, hodně, hodně naštvaný chlapík. Ne, že by neměl proč...

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Z příběhu chci prozrazovat, co nejméně. Takže si musíte vystačit s tím, co už bylo řečeno. Překvapilo mě ovšem, kolik času zabírají animačky s prezentací příběhu, který mě hodně rychle upoutal. Tahle zajímavá fikce kombinující fantasy, techno-fantasy a hned několik východních náboženství včetně buddhismu a hinduismu, neboduje jen onou stylizací. Celkově je vyprávění svižné, dobře kombinuje současnost i flashbacky a dokáže vás držet napnuté. Na bojovku celkem nezvyk, a to i přes epicky vyprávěná dobrodružství Krata. Takže jsem si užíval, jak část vyprávěcí, tak i tu akční, i když nabízí víceméně klasickou hratelnost ve stylu: skok, útok na blízko, útok na dálku... atd.

Když ale dojde na souboje s bossy, na místě už jsou komplexnější taktiky a hlavně odvážný krok. Quick time eventy nejsou zrovna oblíbené, tím spíše, když jsou tam, kde o ně nestojíte. Sám jim fandím jen někdy, ale tady mi jejich nadúroda zatím přijde na místě. Proti bossům je třeba využívat základní útoky i následně proměňování Asury do nasr... nekontrolovaného vzteku, který vám umožní spustit klíčové quick time eventy, při nichž protivníka osekáváte znatelně rychleji. Nemusím snad dodávat, že to navíc krásně vypadá.

zdroj: Archiv

Let na křídlech fantazie

Jestli však Asura’s Wrath něčím opravdu vyniká, je to v pozitivním slova smyslu šílená stylizace. Hra se nebojí de facto kopírovat styl některých vizuálně odvážných anime seriálů. Ostatně, někdy máte neodvratný pocit, že jeden z nich vlastně hrajte. Jde hlavně o pohyb postavy a jasné znaky, které definují určité její rozpoložení, hlavně co se týká vztahů s mentorem a rodinou. A hlavní prostor, kde se všechno tohle promítá, je boj.

Už jste asi viděli šílená videa střetů s bohy (?) velikosti planet. Věřte tedy, že v podobném stylu hra jede neustále. Jako prvního jsem umlátil působivě vyhlížející ekvivalent sloního boha Ganéši, tedy předtím, než jsem mu urazil kly a potrhal uši. S Asurou rovněž nemáte problém chytat rakety a házet je na protivníky zpět. Krom jiného také poletujete, poskakujete, drtíte a nesete tisícinásobnou váhu. Prostě je to šílená a zároveň osvěžující hra. A také celkem ukecaná, což je dosti podstatné plus pro atmosféru a příběh.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

První kroky v delším sprintu

Jak by mohla Asura’s Wrath dopadnout celkově? Upřímně si nemyslím, že to bude kousek, na který si při vyhlašování her roku někdo vzpomene. Mnozí ji rychle zavrhnou, jiní prostě po čase odmítnou přistoupit na pravidla hry a dalším bude třeba chybět inovace v rámci bojového systému (z těch několika misí jsem nic převratného neviděl). Spíše mám pocit, že by mohlo jít o hru typu nesnáším/zbožňuji. A když zbožňovat, tak oním emocionálním způsobem, který není odůvodněný nějakými převratnými a inovativními prvky.

Půjde o ten typ hry, kterou jedna skupina hráčů nadšeně dojede a nebude jim záležet na tom, zda ji ostatní shazují či vyzdvihují do nebes. Prostě srdcovka. Ale kdo ví, možná se všechno ještě v plné hře změní - ať už k lepšímu, či horšímu. Po pěti kratších misích si tohle opravdu nedovolím soudit. Ale už mohu říct, že jsem do Asura’s Wrath nevkládal naděje nadarmo. Jde jen o to, zda bezohledně prosviští do finiše a za sebou nechá kouřit ostatky pochybností, nebo tam doklopýtá a zbude po něm nenaplněný potenciál.

Nejnovější články