Včera večer pořádala společnost HBO uzavřenou předpremiéru první epizody seriálu The Last of Us natočeného podle stejnojmenné kultovní hry. Je příhodné, že se na ni za redakci Games vydal Pavel se Šárkou, protože oba v minulosti během streamování LongPlaye herní předlohy opakovaně čelili otázce, jak se na adaptaci těší. Vždycky se shodli na formulaci, že jsou opatrně zvědaví. Byla tedy jejich zvědavost v úvodních 85 minutách seriálu uspokojena?
Pavel Makal
Musím se přiznat, že když před začátkem promítání došlo na úvodní zdravici od Pedra Pascala a Belly Ramsey, trochu mi zatrnulo, protože jsem drmolící dívce rozuměl jen každé druhé slovo. Jakmile se ale objevil originální úvod, ze kterého čiší Mazinův černobylský rukopis, a efektní titulková sekvence s okamžitě rozpoznatelným Santaolallou, dokonale jsem se uklidnil. Co ty?
Šárka Tmějová
Byla jsem na tom dost podobně, ale úvod s televizní talkshow i houbami prolezlé intro mě výborně navnadily. Na seriálový formát obecně dost brblám, protože je na mě obvykle moc rozvláčný a první epizody jsou obzvlášť ošemetné, protože do diváků musejí dostat spoustu informací. Ideálně pod tlakem. Tady jsem ale naštěstí nedostala příležitost se nudit a po emoční stránce na mě pasáž před bodem zlomu fungovala možná ještě líp než ve hře. Navíc jsem byla až překvapená, kolik předloze věrných detailů se tvůrcům povedlo do seriálu napasovat.
Pavel
Já jsem nad tempem opakovaně přemýšlel. Úvodní část před časovým skokem mi chvílemi přišla rozvláčnější, než by musela být, protože oproti hře dává daleko větší prostor pro expozici. Tenhle „miniproblém“ se ale bude patrně týkat jen hráčů, kteří dobře vědí, co se stane, takže už v duchu posouvají děj k tomu opravdovému masíčku. Ztvárnění osudové noci vypuknutí nákazy je ale provedeno na jedničku, přesně jak říkáš, řada scén je zreplikována doslova jedna ku jedné. Trochu zvláštní mi nicméně přišel odlišný časový rámec, vysvětlili nám ho vlastně nějak?
Šárka
Nevysvětlili, ale vysvětlím ho našim čtenářům – v seriálu se namísto let 2013 (kdy první hra vyšla) a 2033 skáče mezi roky 2003 a 2023. Patrně abychom se snáz mohli ztotožnit s myšlenkou, jak by naše společnost vypadala teď, kdyby k podobné pandemii došlo před dvaceti lety.
Tahle změna mi žíly zrovna netrhá, po časovém skoku jsou stejně všechny mobily a herní konzole maximálně na ozdobu, elektřina je velká vzácnost, stejně jako komunikace na dlouhou vzdálenost nebo autobaterie. Rozpad globální společnosti se seriálu daří ilustrovat opravdu skvěle a není to žádná načinčaná apokalypsa, kde by navzdory situaci všichni vypadali nepřirozeně čistě a upraveně. Make-up a prací prášek prostě došel, takže to nikomu nesluší. Tedy s výjimkou taťky Joela, který je fešák i po šichtě plné kouře a mrtvol. Za mě je nakonec Pedro Pascal dokonalou volbou, co si o castingu myslíš ty?
Pavel
Pedro Pascal je skvělý. Emotivní scéna těsně před časovým skokem byla zahraná tak přesvědčivě, že mi ve tmě kina i slzička ukápla, skvělý casting mají ale i vedlejší role. Vypíchl bych Tess, která sice své herní předloze není moc podobná, Anna Torv bez makeupu a s oteklým okem je ale přesně taková drsná potvora, aby jí šlo přežívání v neradostné budoucnosti věřit. Moje pochybnosti bohužel pořád nepřekonala Bella Ramsey jako Ellie, která prostě ve své roli působí příliš dětsky a roztomile, i když se ze všech sil snaží být tou hubatou a uvnitř na tisíc kousků rozbitou puberťačkou. Vnímáš to stejně?
zdroj: HBO
Šárka
Asi chápu obavy, aby jim Bella Ramsey v potenciálních dalších sériích nezestárla moc na to, aby hrála adolescentní Ellie, ale pro mě je to zatím jediný castingový přešlap, kdy jsem jí tu pubertální rozervanost moc nebaštila. Na druhou stranu bude mít ve zbytku první řady spoustu příležitostí ukázat, jestli na to herecky má. Chápu i záměr, že má její roztomilý obličejík v Joelovi vybudit ochranitelské pudy v přímém rozporu s tím, že se z Ellie postupně stane celkem krvelačná bestie. Ostatně krví a násilím se ani v prvním díle vůbec nešetřilo a musím ocenit, že místní houbíci nevypadají lacině, jak jsem se trochu bála. Taky ti ze seriálového The Last of Us příjemně smrdí peníze?
Pavel
Smrdí velmi příjemně, tvůrci se je vůbec nebojí používat a i díky tomu si můžeme vychutnávat pompézní scény, jako je pád letadla. Ještě víc než uvěřitelné kulisy a hezky zpracované davové scény zuřivých nakažených mě ale potěšilo samotné filmařské řemeslo, třeba kamera, která si libuje v detailních záběrech na obličeje, čímž buduje napětí, skvěle použitý hororový koncept „něco se děje v rozostřené části záběru“ a divoké kamerové kousky při bouračce. Je ale třeba říct, že první díl se pořád drží dost zkrátka, co se týče CGI monster. Mimochodem, jak jsi spokojena se scénami a motivy, které ve hře nebyly? A chybí ti spóry?
zdroj:
HBO
Šárka
Příležitost ukázat nám scény, v nichž Joel přímo nefiguruje, hodně vítám. Líbil se mi delší úvod z pohledu Sarah, který prokreslil komplikovaný vztah dcera-otec, mnohem víc prostoru na obrazovce ale dostalo i odbojové uskupení Fireflies, FEDRA nebo právě Tess. Ty všechny hra zpravidla odbývá deníkovým záznamem nebo krátkou zmínkou v rozhovoru.
Zdaleka ne všichni filmaři převodník z herního jazyka zvládají, natož na výbornou, jako se to zatím daří The Last of Us. Jako určitou úlitbu řemeslu tak vlastně vnímám i absenci spór a z nich plynoucí nutnost plynových masek, ale líbí se mi, že adaptace videoherní logiku nerespektuje v místech, kde reálně nedává smysl – narážím na scénu, kde si seriálový Joel vezme pušku, protože ho na rozdíl od herního neomezuje inventář. Praštily tebe do očí nějaké další odlišnosti?
Pavel
Shodou okolností přesně moment, kdy Joel sebere pušku po mrtvém nepříteli, což samozřejmě v reálném světě dává smysl, zatímco ve hře tolerujeme počítání posledních nábojů do pistole a okázalé ignorování arzenálu, který po sobě nechávají o poznání lépe vybavení protivníci. Seriál skrz drobné akcenty ukazuje složitost života v postapokalypse, kde se vládní složky pořád ještě zuby nehty snaží držet jakous takous iluzi organizované společnosti. První díl nicméně končí přesně v momentě, kdy jsou karty vyložené na stole a teprve začíná to pravé drama. A já musím rovnou dodat, že se těším, až se na první díl podívám znovu v televizi, ale hlavně mě štve, že na pokračování musíme týden čekat. Dáš si v pondělí taky opáčko?
Šárka
Dám! Jednak proto, že sledování seriálů je u nás doma výsostnou párovou aktivitou, ale i kvůli tomu, že se na první díl ráda podívám znovu. Což se mi stává opravdu málokdy. Týdenní periodicita sice bude krapet utrpení, kterému jsem odvykla a většinou čekám, až bude série kompletní, abych ji mohla zhltnout svým tempem, ale bude příjemné být pro změnu součástí aktuálního seriálového diskurzu.
Každopádně má The Last of Us po první epizodě velmi příjemně našlápnuto – na velkohubé prohlášení, že jde o nejlepší televizní adaptaci všech dob, je za mě ještě brzo, ale z opatrné zvědavosti jsem se rozhodně posunula do škatulky těšení na další díl.
