Doteď si živě pamatuji, když mi na konci roku 2007 vypověděla službu svého času relativně slušná grafická karta Sapphire Radeon X1950 GT. Ačkoliv byla prakticky nová, prodejce mi místo reklamace rovnou vrátil peníze, a tak jsem něco málo přihodil a pořídil Sapphire Radeon HD 3870. Ta svého času patřila ke střední až vyšší střední třídě – dokonce šlo o zhruba pátou nejsilnější grafickou kartu na trhu. Vyšla mě na necelých šest tisíc, tedy s dnešní inflací mírně přes devět tisíc korun.

Byly to vlastně celkem zajímavé časy. Králem trhu tehdy byla Nvidia GeForce 8800 Ultra, jejíž cena už tou dobou padla ze zhruba 21 000 Kč (dnes 33 tisíc Kč) na přibližně 16 000 Kč (dnes 25 tisíc Kč). Její náskok na HD 3870 byl přitom jen zhruba 40-50 %, přičemž všechny dobové recenze o tehdejším rekordmanovi mluvily jako o „extrémně výkonné, leč nesmyslně drahé kartě.“

Za jednu dnešní RTX 4090 byste v roce 2007 dostali hned dva kusy nejsilnější GeForce 8800 Ultra | zdroj: Nvidia

Kdybychom tuto „prastarou“ hierarchii převedli do dnešní doby, nejvýkonnější herní grafickou kartou současnosti je bezesporu Nvidia RTX 4090 s aktuální cenovkou od 45 tisíc Kč. Jenže o zhruba 40-50 % slabší Nvidia RTX 4070 začíná na vysokých 15 tisících Kč, a za oněch 9-10 tisícovek dnes pořídíte maximálně nejlevnější RTX 4060Ti v 8GB variantě. Její výkon? Oproti RTX 4090 méně než poloviční. Oněch 8 GB VRAM pak v některých hrách sotva stačí na rozlišení 1080p, které je v roce 2023 samo o sobě už poměrně vousatým standardem.

Počítačové hraní není pro chudý

Zbytek počítačových komponent sice tolik nezdražoval, jenže právě výkonná grafická karta vždy byla alfou a omegou jakéhokoliv herního počítače. Když jsem se tedy v návaznosti na tento text vrátil ke svým starým příspěvkům z nejmenovaného hardwarového fóra, přišlo mi úsměvné, jak jsme ještě před deseti lety dovedli stavět levné herní sestavy už lehce nad hranicí 10 tisíc korun. A bylo tomu tak právě proto, že slušná karta nižší střední třídy stála 3-4 tisíce korun a high-end nebyl doménou modelů za vysoké násobky těchto částek.

Kupříkladu v roce 2012 vás mírně přes ony čtyři tisíce vyšla třeba AMD Radeon HD 7850 či konkurenční Nvidia GeForce GTX 660. Dnes by to sice s inflací bylo tisíců šest, jenže hierarchicky ekvivalentní RTX 4060 stojí minimálně osm tisíc, tedy o třetinu více. Za oněch šest tisíc pořídíte buď generaci starou a na dnešní dobu opravdu slabou Nvidia RTX 3050, nebo nepříliš dobře dostupné modely z rodiny Radeon RX 6600.

Před těmi 11 lety navíc existovaly i ještě výhodnější a slabší karty typu GTX 650 (Ti) či Radeon HD 7770. Dnes situace vypadá tak, že když nedosáhnete alespoň na onen Radeon RX 6600 (nebo lépe dražší RX 6600XT/6650XT), jakákoliv levnější karta bude buď bizarně stará, nebo neúměrně pomalá. Výrobce karet tento segment prostě přestal zajímat. Je to přitom hrozná škoda, protože i levná grafika by s technologiemi DLSS či FSR dovedla ve Full HD dosáhnout dostatečného frameratu ve všech moderních hrách.

Před deseti lety bylo normální upgradovat kartu každé 2-3 roky, dnes si s dražšími modely vystačíte klidně dvakrát déle…

Ale pozor, bavíme se o dobře udělané levné grafice, nikoliv o nepovedených modelech, o kterých se výrobci marketingově raději ani nebaví. Již zmíněná AMD Radeon HD 7770, tehdejší král poměru cena/výkon, vyšel svého času na 2 700 Kč. Dnes by to bylo asi 3 700 Kč, jenže za tuhle cenu se aktuálně prodávají maximálně karty Radeon RX 6400/RX 560 či Nvidia GTX 1650. RX 6400 sotva stačí na moderní hry v nejnižších detailech v 1080p, ale jde alespoň o relativně novou kartu s nízkou spotřebou. Zato RX 560 nedávno oslavila šesté narozeniny, modelu GTX 1650 pak také táhne už na pátý rok – a na jejich výkonech to samozřejmě jde znát.

Ať ovšem jen nevytahuji náhodné grafiky z klobouku, pojďme si uvést konkrétní příklad herního počítače za 15 tisíc korun z roku 2012. Sestava se skládala z těchto komponent:

Jednalo se tedy o poměrně schopný herní počítač, který se dal svého času považovat za slušnou střední třídu. Pokud bychom si ovšem obdobný počítač (i5, B760 deska, 16 GB DDR4 RAM, 1 TB SSD) poskládali za dnešních necelých 21 tisíc korun, na grafickou kartu nám zbyde oněch šest tisíc korun, za které si pořídíme maximálně již zmíněné low-endové RTX 3050 či RX 6600. A teď to nejdůležitější – Radeon HD 7850 ztrácel na tehdy nejsilnější Nvidia GTX 590 nějakých 50 % výkonu. Dnešní karta za šest tisíc korun je ovšem třikrát pomalejší než nejsilnější RTX 4090…

Kde jste, levné grafiky?

Nechci ale samozřejmě hrát na nostalgickou notu ani si stěžovat, jak bylo za mého mládí lépe. Ostatně ne vše je černobílé, a starší hráči mi rádi připomenou, že před 20 či 30 lety byla situace ještě mnohem horší.

Navíc – ačkoliv i v kontextu minulosti vzpomínám na absolutní vrchol nabídky, trochu méně extrémně vychází porovnání dnešních karet s dalším high-endem v podobě Nvidia RTX 4080. Ta se dá v současnosti koupit za 30 tisíc korun a v nižších rozlišeních na RTX 4090 ztrácí asi 15 %, její poměr cena/výkon je tedy o dost lepší. Je ale potřeba jedním dechem dodat, že ve 4K (kde karty nebrzdí dnešní procesory) už ztráta činí zhruba 30 % a ani ta cena slabšího modelu, za kterou se dá pořídit celý (a velice slušný) nový počítač, rozhodně není nízká.

Je nutno si přiznat také to, že tehdejší grafické karty stíhaly hry mnohem kratší dobu než ty dnešní. Před deseti lety bylo normální upgradovat grafiku každé 2-3 roky, kdežto dnes si s dražšími modely vystačíte klidně dvakrát déle, čemuž ostatně napomáhají i zmíněné technologie Nvidia DLSS a AMD FSR. To ovšem stále neřeší problém vysoké vstupní investice, kterou si hráči nemohou vždy dovolit. V tomhle kontextu se pak nemůžeme divit tomu, že majoritní skupina hráčů stále neopustila rozlišení 1080p, protože holt nemají dostatek finančních prostředků na adekvátní novou grafickou kartu.

Hardware

Nvidia GTX 1650 má v průzkumu nejpoužívanějšího hardwaru na Steamu nového nástupce

Úpadek, neexistenci či citelné zdražení méně výkonných modelů ovšem pozorujeme úplně všichni. Jenže ukázat na jeden konkrétní důvod, proč se z počítačového hraní vytratil low-end, je poměrně složité. Posledním opravdu povedeným levným modelem byla již zmíněná Nvidia GTX 1650, uvedená na začátku roku 2019 s cenou okolo čtyř tisíc korun.

Jenže od té doby se sektorem grafických karet přehnala nejen těžařská horečka a pandemie, ale také boom cloudového hraní a umělé inteligence. AMD má vlastní karty v obou velkých konzolích, Nvidia pak nejvíc vydělává právě v neherních sférách. Nižší marže, se kterou je u levných grafických karet zákonitě nutné počítat, už pro výrobce evidentně není lákadlem ani s potenciální vidinou vysokých prodejů.

Zpátky ke konzolím

Těm, kteří mají na nový herní počítač přichystány omezené finanční prostředky, tak nezbývá mnoho alternativ. Nabízí se šetření na celé sestavě – slabší procesor, méně RAM, horší základní deska… Pak ovšem člověk šetří na nesprávných místech, což rezultuje v nižší životnost celku. Další možností je procesor s integrovaným grafickým jádrem, přičemž zejména čipy od AMD dovedou akceptovatelně zvládnout většinu dnešních her – minimálně do doby, než došetříte na dedikovanou grafickou kartu.

Seznamte se – Nvidia GTX 1650 v provedení od MSI, aneb poslední lidový hrdina z řad grafických karet | zdroj: Nvidia

Poohlédnout se můžete také po bazarech, jedná se však o proces náročný jak na čas, tak na nervy – nikdo vám nezaručí ani legitimnost nabídky, ani stav samotné grafické karty. Spousta jich stále pochází z těžebních počítačů, což sice nemusí být vyloženě negativum (karty běží v konstantním zápřahu a podvoltované, což jim obvykle poměrně svědčí), ale může vás kvůli tomu čekat například brzká výměna unavených ventilátorů.

Nejjednodušší řešení je tedy nasnadě – nákup herní konzole. Hráčům zvyklým na počítače za dvojnásobek průměrného českého platu sice kvalita produkovaného obrazu a framerate nepřijdou zajímavé, ve srovnání se základním herním počítačem však PlayStation 5 i Xbox Series X vychází jako levnější a v dlouhodobějším hledisku snad i lepší alternativy. Minimálně tedy do doby, než se některý z výrobců rozhodne poslat na trh levnou grafickou kartu, která nebude stát za pendrek…