Konzoli s Androidem a „telefonním“ chipsetem těžko půjde výkonem a vlastnostmi srovnat se skutečnou výkonovou špičkou. Svoje kouzlo ale tohle řešení má: Android je dnes vyspělý, nepadá až tak často a je na něj hora užitečných aplikací a her. Dá se použít jako univerzální bavítko (filmy, video, hry, surfování) a v případě potřeby i jako nenáročný kancelářský stroj. Ne úplně každý uživatel si toho všiml, ale k zařízení s Androidem v pohodě připojíte klávesnice, myši, tiskárny, disky – kde co.

Zařízení s Tegrou 3 má navíc už celkem slušný výkon a je navíc velice úsporné, což má kouzlo v případě, že ho budete honit dokolečka dokola celé dny a noci. Pro hardcore hráče to nemusí být zrovna podstatný faktor, ale když máte doma hráčů více (a platíte účty za elektřinu), tak je přece jenom rozdíl mezi konzolí, která papá 100 wattů a prckem, kterému stačí deset.

Dobře, koncept je jednoduchý, vezmete levné zařízení s Androidem a místo obrazovky k tomu dáte bezdrátový ovladač. Co se na něčem tak jednoduchém dá zkazit? Zdálo by se, že právě jenom ten ovladač. Když se podíváte na řadu článků o Ouya jinde, tak je tepán a kritizován právě ovladač. Ano, je takový divný, působí lacině, je těžký, nedovoluje nabíjení akumulátorů a dvě baterky se strkají dovnitř přes pravý a levý horní kryt.

Oba kryty jsou navíc jen nasunuté, takže se do ovladače dobýváte jako do krabičky od mýdla. Tlačítka na pravé straně se čas od času pod krytem zasekávají. Ovladač je taky poměrně drahý, samostatně přijde na půlku ceny konzole. Ne, ovladač skvost opravdu není. Jenže ve světle „těch dalších problémů“ je to vcelku drobná patálie.

Trochu horší, ale stále přijatelný problém je v tom, že konzole převelice ráda zamrzá. Naboucháte si do fronty více her ke stažení a může nastat zmrznutí. Generický Android občas taky padá, řekněme dvakrát týdně, což je někde na úrovni Windows XP. Je to „postačující stabilita“. Ouya ale tuhne mnohem častěji, za odpoledne jsem ji zasekl pětkrát. Takže pokud si ji koupíte, dejte ji někam, odkud z ní snadno vytáhnete napájecí kabel. Přenos přes wi-fi je taky celkem pomalý, leč toto pořeší klasický ethernetový kabel.

zdroj: tisková zpráva

Android bez ručiček, nožiček, antének

Tvůrci Ouya nicméně postupovali skutečně neotřele. Uchopili Android, pak vzali velkou motorovou pilu a ořezali z něj vlastně úplně všechno, až vzniklo zařízení, které umí jen dvě věci. Připojit se k Ouya obchodu. Spustit hry, které si stáhnete z Ouya obchodu. Jinak to neumí nic. Vůbec nic.

Má to sice USB port, ale nemá smysl do něj zapojovat flashku s filmy či muzikou. Nic to nepřehraje, jako úložiště to využít neumí, na klávesnici to nereaguje, zasunuté zařízení prostě jenom konzumuje proud. Má to sice drátovou i bezdrátovou síť, ale neumí to nic streamovat. Všechno, co je na Androidu rozumné a dobré, tvůrci Ouyi vyhodili a vytvořili zařízení tupé jako cihla.

Ve skutečnosti to je ještě horší. Ačkoliv jde o zařízení založené na Androidu, nedostanete do toho hory skvělých her, co vznikly pro Android. Je to zcela jiné zařízení, zcela jiný ekosystém. Člověk by se domníval, že když už toto zařízení bylo navrženo jako „revoluční“, jako něco, co by mělo hry „osvobodit“, už tak otevřenou platformu jenom doplní právě třeba o podporu pro bezdrátové ovladače.

Věc se má totiž tak, že na Ouya shopu najdete hry tří typů: 1) Remake retro her, což je popravdě spíš pro specialisty. 2) Věci, které podle všeho autor spíchl jako seminárku na škole nebo ji udělal v obědové pauze. 3) Porty z jiných platforem, jako je třeba Android. A když už jste si Shadowgun koupili pro Android, asi byste čekali, že vám pojede i na Ouya. Alespoň na Android platformě to tak chodí. Jakmile si přes Google účet koupíte hru, můžete si ji tahat na všechna zařízení, na kterých máte účet. Jenomže Ouya není jedno z kompatibilních zařízení a navíc nevyužívá Google účet, ale má vlastní. Takže si hru můžete koupit znova, chlapci a děvčata. Oh yeah!

zdroj: tisková zpráva

Já tu slevu nechci zadarmo

Už v tomto okamžiku nad Ouyou drtivě vítězí generický androidí dongle. A nezapomínejte, že generické zařízení s Androidem vám přinese kopec praktických aplikací a ještě větší kopec aplikací zdarma. Protože Ouya nemá žádné vlastní aplikace, můžete narazit na tak neskutečné „skvosty“, jako je aplikace pro předpověď počasí Foresight. Za „dobrovolně stanovený poplatek“ od 0,99 do 14,99 USD si můžete koupit aplikaci, která je pro ostatní platformy totálně zadarmo a to ve vyšší kvalitě. Jako „demo“ vám aplikace zobrazí deset předpovědí, což odpovídá deseti startům aplikace.

Takže zaplatíte 99 USD za zařízení, které je sice o něco dražší než generický androidí dongle, na rozdíl od něj ale nic neumí a pokud budete chtít získat alespoň část chybějící funkcionality, tak si připlatíte za něco, co byste měli zdarma. Místo slibované „revoluce“ vidím jenom další zoufalou fragmentaci Androidu.

Za každou slušnější hru zaplatíte zhruba deset dolarů, i když už ji přes Google účet máte koupenou. Člověk by čekal revoluci v tom duchu, že vývojáři nabídnou platformu umožňující hraní na více zařízeních, jako že třeba hrajete ve vlaku Ravensword Shadowlands na telefonu, postup se vám ukládá do cloudu a doma pokračujete na Ouya. To vše za jedny peníze. Nikoliv, přátelé, nikoliv. Ouya není Android, Ouya účet není Google účet.

Finální rána do revolučního vazu

A právě vlastní účet Ouya je taková třešnička na dortu, respektive spíše hovínko na dortu - onen finální element, který jest v angličtině charakterizován obratem „to add insult to the injury“. Ouya není vůbec možné používat bez založení Ouya účtu, jehož nutnou součástí jsou údaje o kreditní kartě! Když jsem na to přišel (záhy, protože bez účtu není možné s konzolí dělat vůbec nic), málem to se mnou švihlo. Vyplňujete komplet všechno, včetně CCV2 kódu. Ano, to je ten kód, který dovoluje provádět transakce, a který by si obchodník ideálně neměl nikde skladovat pro případ, že mu někdo hackne databázi.

Vzhledem k tomu, kolikrát na mě Ouya vyplivla nějakou tu SSL chybku při připojování k databázi, považuji jejich hacknutí za docela pravděpodobné. Většina menších firem to dělá tak, že platbu provádí specializovaný servis, který má zajištění bezpečnosti krapet na jiné úrovni. Zopakuji to ještě jednou: Ouya účet není možné vytvořit bez zadání údajů o kreditní kartě. Generické zařízení s Androidem můžete používat i bez účtu, jenom nemůžete holt stahovat aplikace z Play Store.

Nebo si můžete vytvořit Google účet, ale nevyplníte údaje o kreditce, což vám dovolí tahat si hry zdarma, jenom prostě nemůžete za věci platit. To se dá skvěle využít třeba tehdy, když děláte účet pro potomka, který nebude valně uvažovat nad tím, zda jeho doplňky do „hry zdarma“ nevytunelují rodinné konto.

Řešení, že účet nemá žádné údaje o kreditce a nelze z něj tedy platit, je mnohonásobně bezpečnější, než údaje o kartě nabouchat a potom hledat v nastavení, kde že se platby zakazují. Ouya borci to prý mají zmáknuté, naštěstí pro nás paranoiky si údaje o kartě neověřují, takže jim tam můžete nabouchat neplatné údaje.

zdroj: tisková zpráva

"Chceme, aby Ouya lidé hackovali"

Chcete si hrát na hackery? Ouya vám s tím pomůže – když do ní nechcete zadat údaje o platební kartě, které možná někdo vysaje a s jejichž pomocí si potom chudý obyvatel Birminghamu pokusí koupit plazmovou televizi (to se mi před lety vážně stalo), musíte udělat první krok na své hackerské kariéře a svou konzoli obelstít. Jinak totiž nebude dělat vůbec nic, což je u zařízení za 99 USD vážně smutné. Kdo ví, třeba si nakonec stáhnete vývojářské nástroje a do téhle „revoluční svobodné konzole“ si nějak naportujete ty aplikace, které máte na generickém donglu zdarma. I když, PR prohlášení zněla i tak, že tvůrci chtějí, aby lidé Ouya hackovali...

Řada lidí, která se na tuhle konzoli zjevně docela těšila, ji charakterizuje jako „konzoli s nevyužitým potenciálem“. Nejsou nadšení z her, z nichž většina je dělaná podomácku a tedy bídně. To je sice pravda, ale nevidím v tom ten opravdu zásadní problém. Mě spíš deprimuje, že u kvalitnějších her se pro Ouya musí udělat port z Andoidu. Vadí mi, že ačkoliv je založena na Androidu, nedovoluje spouštět už existující hry a že za ty porty musím platit znova. Vadí mi, že konzole je blbá jako štoudev, neumí ani to pitomé přehrávání filmů a na zasunutí čehokoliv do USB konektoru reaguje ničím.

Je to tak neuvěřitelně zpotvořené, že ani nedokáže provést mount USB flashky, takže není jak navýšit miniaturní 8 GB paměť. V menu sice najdeme v položce Storage možnost namountovat SD kartu, drobný problém je ovšem v tom, že Ouya nemá slot pro SD kartu. K čemu je tam On-The-Go USB slot netuším, protože konzole rovněž nereaguje na zasunutí ničeho. To si z nás dělají srandu. Normálně si z nás dělají srandu!

Já jsem osobně přesvědčen, že tohle není „nerozvinutý potenciál“, protože to by naznačovalo, že se to s časem spraví. Celá řada rozhodnutí, které vývojáři udělali, je vyloženě špatná - jde o konzoli s potenciálem vyloženě promarněným. Byla tu šance velmi výrazně posílit pozici Androidu a expandovat ho na nová zařízení. A možná (ale opravdu jen možná) tak nechat vzniknout zcela nové třídě ultralevných počítačů.

V podstatě stačilo nepokazit port Androidu, stačilo ho vzít a na zcela generický hardware prostě přenést, protože Android je jako řešení hotový a funkční. Ouya se nijak neliší od levného tabletu, jenom má kapku nabušenější procesor (a větrák, aby se neupekla). Oslavovaná možnost „dělat si software doma“ opět není nijak revoluční, to jde rovněž s každým zařízením na Androidu.

zdroj: tisková zpráva

U Can't Touch This

Ovladač je sice divný, ale má touchpad, takže mohl podporovat všechny hry, co jedou na normálním Androidu. Želbohu po spárování bluetoothového Ouya ovladače s generickým zařízením s Androidem zjistíte, že žádné tlačítko nefunguje na dotek. Musíte na touchpad klepnout, takže se klasické hry hrají extrémně špatně. Nechápu, proč ovladač dělali s touchpadem, ale bez tlačítka emulujícího stisk. Stačilo přidat tlačítko „dotek“ a klasické androidí hry by bylo možné normálně hrát! Existující hry by se o podporu ovladače daly rozšířit, a kdyby byla Ouya kompatibilní s Androidem, měla by velmi solidní zásobu software i bez portů. Vlastně by stačilo vývojáře pro Android naučit, že k zařízení může být připojený ovladač, který má taková a maková tlačítka. A je to.

Tak strašně málo chybělo k tomu, aby Ouya byla jednoduché, levné a univerzální domácí bavítko. Kdyby alespoň měla aplikaci pro přehrávání médií, aby se dala využít pro koukání na filmy... Ne, nechápu, proč se tvůrci rozhodli udělat konzoli blbou jako briketa. Udělat herní konzoli na Androidu muselo být ve skutečnosti poměrně snadné. Zatímco takhle zoufale ji podělat vyžadovalo celou sérii komplikovaných rozhodnutí.