Ještě s příchodem architektury NetBurst se něco takového dalo očekávat. Kdyby však skutečně Pentia 4 s NetBurst pracovala na frekvencí 20 GHz, jejich ALU by pracovaly na 40 GHz. A to je dost na to, aby mu nestačilo ani chlazení s tekutým dusíkem. Od té doby se leccos v úvahách Intelu změnilo, ale cíl vyšších výkonů zůstal prakticky stejný. V možnostech firmy údajně je, aby ve zmíněném roce mohly přijít na trh procesory s 32 jádry v jednom čipu, které by měly ekvivalent výkonu procesoru na frekvenci 20 GHz. Napřed pro servery a potom pro desktopy. Intel už dříve řekl, že chce jednotlivé architektury procesorů sjednotit a že nebude velký rozdíl mezi serverovým a desktopovým cpu.
Více jader ale bude na úkor pracovních frekvencí. Předpokládá to mnohem efektivnější architekturu se schopností zpracovat více instrukcí během jednoho taktu. První takto postavené procesory by měly pracovat jenom na třetinových frekvencích současných nejrychlejších Xeonů, ale přesto by mohly mít až 15-ti násobný výkon oproti procesorům současným. Tím současným procesorem je myšlen buď Conroe nebo Dempsey/WoodCrest. Problém je v tom, že ten takový výkon se bude týkat jenom masivně paralelizovaných aplikací a navíc z počátku aplikací primárně serverových. Pokud aplikace (třeba i hra) nebude napsána (naprogramována) tak, aby tento paralelismus dokázala využít, bude její výkon špatný.

Vývojáři se teď lámou hlavu na tím, jak toho vlastně docílit a jak zařídit, aby se vůbec desktopový software pro takové procesory dal rychle (a hlavně levně) vyvíjet. Je evidentní, že vodítkem a příkladem pro směr budoucího vývoje procesorů Intel se stala nepřímá konkurence. Konkrétně architektura Niagara s procesory Ultra Sparc T1 od Sun Microsystems. Totiž, cpu T1 byly uvedeny minulý rok, na frekvenci 1,2 GHz, se 3 MB velkou L2 cache. Mají 8 jader a jsou schopny zpracovávat až 32 větví programů (threadů) současně a přitom je jejich maximální spotřeba 72 wattů. V roce 2009 by měla být uvedena 45 nm Niagara III, se 16-ti jádry, na frekvenci mezi 1,4 a 2,0 GHz a se schopností zpracovávat 128 vláken se 4-násobným až 6-ti násobným nárůstem výkonu oproti procesoru T1. A něco takového by mohl Intel zvládnout taky.