Na discích se z hlediska výkonu a kapacity dají zlepšovat asi tři hlavní oblasti: technologické postupy vedoucí k vyšší hustotě zápisu, rychlost, za kterou se čtecí/zápisové hlavy disků dokážou vystavit nad místo požadovaného čtení/zápisu a nakonec to je asi propustnost diskového rozhraní.
Co se týče hustoty zápisu, v nejbližší budoucnosti je v této oblasti asi nejslibnější technologie pixie dust, na které pracuje IBM a kterážto - pakliže splní to, co co si od ní IBM slibuje - zvýší současnou hustotu zápisu až 4x. Konkrétně by tato technologie měla pokořit magickou hranici 100 gigabitů na čtvereční palec, což by pro nás ve finále mělo znamenat to, že bude celkem běžné mít v počítači disky o kapacitacách kolem 400GB, což už nějakou tu mp3jku a obrázek pojme :)). Těchto slibných technologií bychom se v masovém měřítku měli dočkat do dvou let.

Když by jsme se zajímali o přístupovou dobu čtecích/zápisových hlav, v současné době se jejího vylepšení dosahuje hlavně zvýšením rychlosti otáčení magnetických ploten. A tak dnes již "zastaralé" disky s 5400 ot/s ve výkonějších počítačích nahradily disky s 7200 ot/s (serverové disky až 10000 ot/s). Přístupová doba nestojí a nepadá jen s rychlostí otáček, ale tomuto tématu se v tomto článku nechci věnovat.

zdroj: tisková zpráva A konečně se dostáváme k tématu, které se týká titulku tohoto příspěvku. Je jím rozhraní, přes které se disk k počítači připojuje. Na tomto rozhraní závísí (a nejen na něm) mimojiné přenosová rychlost jakou disk dokáže dodávat/přijímat data aplikacím/od aplikací, případně jakou rychlosti dokáže data přesouvat mezi disky. Současným standartem je rozhraní UltraATA/100 poskytující šířku pásma 100MB/s. Před tímto standartem jsme se setkávali s rozhraními UltraATA/33 a UltraATA/66, nyní se také prosazuje nový standart UltraATA/133. V praxi se tyto skoky v šírce pásma příliš neprojeví, rozdíl ve výkonu UltraATA/33 a UltraATA/66 by jste při normální práci poznali jen těžko.

Nyní se však blýská na lepší časy a onou blýskající hvězdičkou je rozhraní SerialATA. Toto rozhraní by mělo ve své první verzi poskytovat datovou propustnost až 150MB/s, avšak jeho hlavní výhody jsou někde jinde. SerialATA totiž bude například znamenat konec problému s konfigurací disků, jelikož z disků díky SerialATA zmizí jumpery, konfigurace bude plug&play, odzvoněno bude i klasickým plochým kabelům, místo nichž se začnou používat k místu v počítači daleko šetrnější kabely kulaté. Přes toto rozhraní se nebudou připojovat zdaleka jen disky, ale počítá se i s CDROM/CDRW/DVD atd mechanikami a dalšími zařízeními. Takže ač toto rozhraní nebude až tak velkým převratem, jistě bude znamenat další krůček na cestě směřující k jednodušší konfiguraci komponent a jejich univerzálnějšímu propojování.

Další výhodou je to, že toto rozhraní je od počátku navrhováno s důrazem na budoucí vývoj takže například zhruba kolem roku 2007 se počítá s přenosovou rychlostí 750MB/s (hodně hrubé údaje, které se budou jistě měnit). Pro výrobce počítačů a operačních systémů a tedy defakto i pro uživatele by neměl přechod na SerialATA znamenat větší problémy, co se týče operačního systému dokonce žádné, toto rozhraní bude moci OS začít využívat (údajně) bez žádných úprav nebo nových ovladačů.

Slušelo by se jistě uvést, že na vývoji SerialATA spolupracuje mnoho předních IT firem, nicméně hlavními iniciátory jsou APT Technologies Inc., Dell, IBM, Intel, Maxtor a Seagate. Jestli chcete o tomto rozhraní vědět více, mrkněte na homepage, kde v si sekci specifikace můžete stáhnout PDF dokument, z kterého se dozvíte opravdu VŠECHNO.