E-D Glasses - HW recenze 3D brýlí
zdroj: tisková zpráva

E-D Glasses - HW recenze 3D brýlí

18. 6. 2003 0:00 | Hardware | autor: Redakce Games.cz |

Téměř všechny současné hry se dělají trojrozměrné, tak proč se omezovat na jejich 2D zobrazování? Vítejte ve světě opravdového 3D hraní, vítejte ve světě 3D brýlí, které posunou zážitky blíž realitě.

Autor: ACE
Publikováno: 18.června 2003


Zvětšit zdroj: tisková zpráva Grafika současných her se neustále přibližuje fotorealistické kvalitě a je téměř jisté, že za několik let bude velice těžké odlišit hru od reálných záběrů např. v televizi. Nicméně i s těmi nejvýkonnějšími 3D akcelerátory, detailními modely, texturami a realistický pojetím prostředí her tu zůstává jedna ohromná bariéra, která nám brání pořádně se do hry vžít - veškeré dění se odehrává na přední stěně toho skleněného akvária, které sedí na stole před námi. I když použijete kvalitní LCD nebo si promítnete obraz z počítače na stěnu drahým projektorem a zahrajete si krásnou 3D hru s důrazem na prostor, stále je výsledným vjemem pouze dvourozměrný obraz, promítnutý zobrazovací jednotkou.

Téměř všechny současné hry se dělají trojrozměrné, tak proč se omezovat na jejich 2D zobrazování? Vítejte ve světě opravdového 3D hraní, vítejte ve světě 3D brýlí.

 Historie trojrozměrného hraní
Již kolem roku 1995 tu byly první pokusy o přiblížení virtuální reality běžným smrtelníkům. Těmito pokusy byly virtuální helmy VFX-1 a i-glasses, na které si určitě spousta z vás vzpomene z tehdejších herních časopisů, případně z předváděček na INVEXu. Abych řekl pravdu, tyto virtuální helmy mne celkem zklamaly. Jednalo se o těžká zařízení s dvěma barevnými LCD přímo před očima (pro každé oko jeden LCD), v případě VFX-1 také s pohybovými senzory, snímajícími pohyby hlavy. Displeje byly celkem nekvalitní, počet podporovaných her minimální (v té době asi největší trháky Doom a Descent - podpora pro další hry byla realizována použitím speciálního driveru pro každou hru zvlášť) a helmy byly značně předražené.

Po této vcelku nevydařené epizodě jakoby se po 3D zobrazení zem slehla a nic marketingově silného nebylo vidět. Až nedávné otevření pražského kina IMAX mě přivedlo k otázce - změnilo se za ty roky něco? Je situace po téměř deseti letech lepší? Může si běžný smrtelník dovolit hrát hry v opravdovém třetím rozměru? A odpovědí jsem byl velice příjemně překvapen.

 Jak to vlastně funguje?
Obrázek zdroj: tisková zpráva Proč vůbec vidíme trojrozměrně? Důvod je jednoduchý - průměrný smrtelník má dvě oči, každé na trochu jiném místě. Mozek dostává dva dvourozměrné obrazy okolí, promítnuté na sítnici, každý trochu posunutý. Z tohoto posunu pak automaticky generuje představu o 3D prostředí a vzdálenostech mezi objekty. Toho také využívají standardní principy virtuální reality - před každým okem je displej, na který je dodáván lehce posunutý obraz, jehož výsledkem je pak trojrozměrný dojem. Když si zkusíte zavřít jedno oko, nedostanete ale čistě plochý obraz - mozek je natolik naučený na vnímání 3D prostředí, že i z obrazu jednoho oka je schopen vydedukovat informaci o 3D prostoru. Na tomto principu fungují stávající 3D hry (bez 3D brýlí), zobrazení je sice dvourozměrné, ale díky reálnému nasvícení a perspektivě máte dojem třetího rozměru.

 Závěrkový systém
Dnes recenzované 3D brýle patří do skupiny „shutter glasses“ neboli závěrkových brýlí. Trojrozměrný dojem vzniká díky velice rychlému střídání zobrazení scény pro levé a pravé oko. Brýlemi se díváte na monitor, jak jste zvyklí a během jejich fungování se na monitoru nejdříve zobrazí obraz pro levé oko. V tom momentě, díky přesné synchronizaci s paprskem monitoru, zčerná průhledný LCD v pravém skle brýlí a vy tak vidíte levý obraz pouze levým okem. Pak je na monitoru zobrazen obraz pro pravé oko a brýle se zatemní přesně opačně - levé oko na chvíli nic nevidí. Toto střídání děje ohromnou rychlostí (standardně 120x za sekundu), takže díky setrvačnosti a nedokonalosti lidského oka vidíte dva nezávislé obrazy, pro každé oko jeden.

Na tomto systému je ale nejlepší, že běžný uživatel o něm nemá ani potuchy. Ono rozdělení obrazu a renderování 3D scény ze dvou lehce odlišných pohledů se totiž děje na úrovni ovladače grafické karty. Možná jste o tom nevěděli, ale toto 3D zobrazení bylo již v Detonatorech verze 2x.xx.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Záměrně mluvím pouze o kartách nVidia, protože donedávna to byla jediná kloudná možnost, jak si tyto brýle vychutnat - u ostatních karet bylo potřeba používat jakýsi wrapper, který údajně nefungoval pod novějšími systémy (2000, XP). Nicméně podle této tiskové zprávy to vypadá, že společnost eDimensional vyvinula univerzální ovladač, který je použitelný na všech kartách. Jeho funkčnost jsme však netestovali.

 Obsah krabice
Obrázek zdroj: tisková zpráva Po trochu obecném úvodu už konečně přejděme k vlastnímu zařízení - a to k 3D brýlím. Po otevření na vás z krabice vypadnou nedůležité propriety, jako instalační CD se starými ovladači (beztak si stáhnete nové z internetu), papír se základním návodem k použití (zbytečnost, alespoň pro většinu z nás) a adaptér na napájení, který se připojuje na PS/2 port mezi počítač a klávesnici - tento adaptér ale také nepoužijete, je určen pro uživatele starých grafických karet. Pokud nějakého staršího pašáka typu Voodoo 2 máte, tak si tyto brýle rozhodně nepořizujte, a ušetřené necelé tři tisíce radši si kupte novou kartu.

A teď k těm důležitým věcem. Malá černá krabička, která se zapojí mezi grafickou kartu a monitor, se stará o synchronizaci brýlí s překreslováním monitoru. Z ní vede tenký kabel zakončený standardním stereo konektorem přímo do brýlí. Kablík není příliš dlouhý (cca 2 metry), ale díky použitému konektoru se nechá nastavit obyčejnou sluchátkovou prodlužkou - já sám používám zcela bez problémů pětimetrovou.

Vlastní brýle jsou velké asi jako běžné sluneční brýle. Jsou z lehkého černého plastu a mají nastavitelnou délku nožiček. V balení najdete ještě druhý pár nožiček s rozdílnou délkou a tvarováním, takže po chvilce štelování brýle přizpůsobíte opravdu jakémukoliv tvaru hlavy do takového komfortu, že vás ani po několika hodinách hraní nebudou tlačit nebo tížit. Pokud nosíte dioptrické brýle, můžete si 3D brýle bez problémů nasadit přes ně. Díky promyšlenému tvarování pod ně schováte i pořádné „popelníky“.

 Ovládací panely
Po zapojení brýlí stačí už jen nainstalovat software. Jak už jsem se zmínil, funkce pro 3D brýle jsou v Detonatorech už velmi dlouho, jen nejsou nikde vidět. Stačí však stáhnout a nainstalovat tzv. „stereo driver“ od nVidie a volby parametrů se objeví přímo ve vlastnostech displeje ve Windows.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

V těchto ovládacích panelech je opravdu dost parametrů, které je možné nastavit, ale pro první použití stačí zapnout vlastní 3D zobrazení, pustit hru a ponořit se do třetího rozměru. Nicméně pro ty koumavější z vás přiblížím alespoň základní nastavení. 3D zobrazení může být stále zapnuto, nebo se může aktivovat klávesovou zkratkou. To přijde občas vhod, protože i přes proklamovanou maximální kompatibilitu některé hry občas trochu „ujedou“. Například v GTA: Vice City se ve 3D režimu nezobrazují správně videa.

Důležitou hodnotou je „stereo separation“. Tímto posuvníkem se nastavuje vzdálenost mezi dvěma různými pohledy na hru - čím větší tato vzdálenost je, tím prostorovější se zdá obraz. Zde ale narážíme na úskalí a omezení lidského mozku. Pokud pracujete na počítači, oči jsou zaostřené na monitor, kde se zároveň sbíhá linie pohledu vašich očí. Avšak se zapnutým 3D zobrazením oči zůstávají zaostřené na monitor, ale díky přítomnosti 3D obrazu se linie pohledu sbíhá až za monitorem. Na to lidský mozek není ze své podstaty zvyklý a musí si na tento styl dívání přivyknout. Proto také autoři doporučují prvních pár hodin používání nastavit menší stereo separaci - tím nejsou oči natolik nucené vnímat 3D prostor a pozvolna si zvykají. Během tohoto navykacího procesu se mohou objevit bolesti očí nebo hlavy - to je jednoznačný signál, na chvilku si odpočinout a snížit stereo separaci. Nicméně pro zdravého jedince to není nic škodlivého a je možné (jako v mém případě), že se tyto příznaky vůbec neprojeví.

 Hardwarové požadavky
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Důležitou součástí je nastavení frekvence monitoru. V tomto místě asi zklamu všechny z vás, kteří si nedávno pořídili k počítači LCD monitor. Vzhledem k tomu, že je potřeba ohromnou rychlostí zobrazovat střídavě obraz pro levé a pravé oko, jsou LCD monitory se svými obnovovacími frekvencemi naprosto nevhodné. Minimální reálně použitelná frekvence monitoru pro 3D hraní je 120Hz - každé oko pak dostává 60Hz obraz. Samozřejmě jako vždy platí, čím vyšší frekvence, tím lépe. Bez kvalitního monitoru si prostě neškrtnete. A také ne bez kvalitní grafické karty.

Vzhledem k tomu, že karta musí vykreslit dvojnásobné množství snímků než při běžném zobrazení, dost často se dostanete do situace, kdy vám výkon prostě nebude stačit. Ale není to zas tak katastrofální. Na testovací konfiguraci (Athlon XP 1800+, GF4Ti4200) téměř všechny současné hry běžely v rozlišení 800x600 na plné detaily svižně a plynule, snad jedině Vietcong občas nepříjemně zpomalil. Nebylo to ale nic, co by se nedalo přežít. Obecně se dá říci, že pokud jste dříve plynule hráli v rozlišení 1024x768, s 3D brýlemi snížíte na 800x600 a nic nepoznáte. A navíc vám půjde nastavit vyšší frekvence na monitoru (např. 144Hz) a tím ulevíte svým očím. Díky pocitu prostoru si nižšího rozlišení ani nevšimnete.

 Hry!
Zvětšit zdroj: tisková zpráva A jak se vlastně s 3D brýlemi hraje? DOKONALE. Je opravdu těžké popsat, jak moc se změní hraní jakékoliv hry, když ji vidíte opravdu trojrozměrně. Nejmarkantnější přínos je asi v 3D střílečkách. Díky vnímání prostoru je míření mnohem jednodušší a orientace v levelech o mnoho přesnější. Při standardním deathmatchi, např. v Unreal Tournamentu 2003, máte díky 3D prostoru daleko lepší představivost o pohybu soupeřů, takže práce s raketometem nebo sniperkou je opravdovou zábavou. V realistických střílečkách je pak pro nepřátelé těžší schovat se vám v prostředí, protože vidíte hloubku schovávaček a jakýkoliv pohyb spatříte opravdu snadno.

V simulátorech dělá prostorový dojem také moc. Například automobilové závody, kde s brýlemi dokážete přesně odhadnou vzdálenost od zatáčky, kolem vás jezdí reálná hmotná auta a opravdu si připadáte, jako když sedíte za volantem. Ve Flight Simulatoru vidíte krásnou krajinu široko daleko a díky tomu máte také vcelku přesnou představu, jak jste vysoko, aniž byste se podívali na budíky.

Jakákoliv third-person hra je kapitolou sama pro sebe. V klasických hrách se dění zpravidla odehrává „uvnitř“ monitoru. Ale v některých situacích se spojnice vašich očí dostane před stínítko monitoru a v tu chvíli vidíte některé objekty vystupovat. Například takový Tony Hawk Pro Skater. Celkový trojrozměrný pocit, navozený hodně realistickým okolním prostředím, ještě zesiluje tato částečná holografie. Když hráč skáče vysoké vertikály na U-rampě, na několik okamžiků se ocitne před monitorem. U Grand Theft Auto: Vice City je situace podobná - pokud se myší podíváte na svého hrdinu trochu víc z nadhledu, jakoby začal vystupovat z monitoru, až vás to láká sáhnout si na něj.

 Není všechno zlato...
Částečným zklamáním jsou 3D strategie. Například C&C: Generals vypadá naprosto báječně, ale díky tomu, že není vyvíjen pro 3D zobrazení, je jeho hraní trochu problematické. Krajinu i jednotky sice vidíte krásně trojrozměrně, ale když označíte jednotku, symbol jejího označení a ukazatel zdraví se vytvoří dvojrozměrně na úrovni monitoru. Pro mozek je pak celkem náročné chápat tento obraz jako celek, protože jednotka je až hluboko pod tímto 2D zaměřovačem.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Díky tomuto faktu existuje několik her, které nevypadají až tak krásně - právě díky spoustě 2D objektů, které jsou podvodně vykreslovány na nulové hloubce. Je to částečně lenost programátorů, kterým se nechce 2D objekty umisťovat do prostoru, ale například bezchybně vypadající UT2003 ukazuje, že tyto podvody nejsou potřeba. Doufejme, že se 3D gaming komunita rozroste natolik, že u všech her bude s podporou 3D brýlí 100% počítáno a programátoři si nebudou ulehčovat práci.

Dalším problémem jsou pixel shadery - současná implementace stereo ovladačů nVidie nedokáže korektně zobrazovat pixelshaderové efekty ve 3D.Takže například Microsoft Rallisport Challenge si bohužel s brýlemi nezahrajete (ale Colina 3 ano - a vypadá báječně! :) Kompletní seznam podporovaných 3D her se nachází zde a kromě toho se brýle dají využit i v trojrozměrné vizualizaci ve Winampu.

 Na vlastní oči
Pokud jste teď na vážkách, jestli brýle pořídit, nebo ne, mám pro vás ještě jeden tip. Pokud máte nVidia kartu, stáhněte si (4 MB) zmiňovaný „stereo driver“ a nainstalujte si ho jen tak, bez brýlí. Kromě page-flipped režimu je v něm totiž možné zapnout anaglyph režim, což není nic jiného než generování 3D obrazu s barevným rozkladem na červenou a modrou. Pokud se vám někde válí papírové brýle s modrým a červeným sklem (občas se vyskytnou u nějakého časopisu), případně si je ubastlíte z modré a červené slídy sami, máte možnost alespoň částečně si zkusit, o čem tu je řeč. Sice ve hrách budete mít zkreslené barvy a 3D pocit nebude nic extra, ale přibližnou představu získáte.

Obrázek zdroj: tisková zpráva A pokud ani poté nevíte, běžte do IMAXu a představte si místo filmu před sebou vaši oblíbenou trojrozměrnou hru. A máte vybráno.

Malá poznámka na závěr: tyto brýle podněcují vaši fantazii. Dokážete si představit temnou místnost, obraz s úhlopříčkou 3 metry promítaný DLP projektorem, a na tom trojrozměrný DOOM 3? :)

E-D Glasses v Čechách prodávají firmy APN CZ nebo High in the Sky.

Související linky: Oficiální stránka nVidie k této problematice (pozor, obsahuje staré drivery pro Detonator 3.x), Uživatelská příručka k 3D ovládacím panelům (PDF), Pojednání o systému nVidia Stereo

Více informací ze světa HW, týdenní přehledy nebo aktuální novinky naleznete na adrese hardware.tiscali.cz (zatím v betaverzi).

 
ACE
připravil: jd


 
 

Nejnovější články