Podle Szóstak tohle ale nehrozí. „Když říkáme sandbox, myslíme tím otevřený svět. Ale nehodíme vás do zcela otevřeného světa, abychom se vykašlali na vyprávění. Příběh a hlavní zápletka pro nás bude velmi, velmi důležitá. Ale sandbox znamená, že nebudete limitovaní jen na tuhle příběhovou linku. Budete si moci užít svět kolem vás. Což je pro nás velkou výzvou, protože musíte najít zlatou střední cestu mezi pohlcujícím příběhem a svobodou hráči“.
To samozřejmě úzce souvisí se samotným settingem. Rok 2077 si sám říká o určitou svobodu, možnost prozkoumávat svět budoucnosti. Tím těžší prý mají tvůrci práci s tím, aby hráč mohl na pár hodin vandrovat po světě budoucnosti a přitom neztratil ze zřetele příběhovou linii. A k tomu jsou tady ty milované různé volby, které mají větší či menší dopad na vývoj příběhu. „Co se týče toho, jak obtížné volby budou a jaký budou mít vliv, mohu vám určitě říci, že nepůjdeme pod úroveň Zaklínače. Chceme jít ještě dál. Chceme mít hru reálnější. V Zaklínači jsme neměli černé a bílé volby. Jenom šedé oblasti morálky. Tak život funguje. A my hodláme udělat dospělou hru pro dospělé hráče, kteří nemohou mít volby typu – OK, jedno rozhodnutí je zabít děti, druhá zachránit je. Je to mnohem složitější“.
Právě budoucnost a odhad, jak bude vypadat musí být výzvou a CD projekt to potvrzuje. Děj se odehrává za šedesát let a podle Szóstak na jednu stranu už teď velké korporace plánují na desítky let, na druhou je těžké odhadnutelné, jak se bude vyvíjet technologie a jak ovlivní svět. Opět je to o nalezení zlaté střední cesty mezi futuristickým sněním a vytvářením analogií. Ostatně, o tom je z velké části samotný cyberpunk jako žánr. Sociální problémy společnosti budou asi věčné a to je jen jedna ze složek světa Cyberpunk 2077.
A s tím samozřejmě souvisí i grafický vzhled. „Bude samozřejmě unikátní. Není to Zaklínač. Je to odlišný setting a my máme z uměleckého aspektu zcela odlišný přístup. Máme nadaného tvůrčího ředitele, což znamená, že od začátku máme jasnou vizi. Není to tak, že bychom vybírali nějaké náhodné obrázky, které najdeme, protože jsou cool. To nebudeme nikdy dělat. My víme, jak chceme, aby hra vypadala a podle toho budeme prezentovat obrázky“.
Čímž myslí kupříkladu ten kouzelný obrázek s dívkou v negližé s čepelemi, které se jí vysunují z paží. To je prý přímý odkaz na hru a události uvnitř ní. A jak se budou objevovat další koncepční obrázky a malby, budou mít všechny nějakou reálnou spojitost s hrou a příběhem. A na to nejde říct nic jiného, než hlasité „Ano a díky“.
