Splinter Cell: Chaos Theory - recenze
10/10
zdroj: tisková zpráva

Splinter Cell: Chaos Theory - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

29. 3. 2005 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Začíná platit pravidlo „co rok, to nový díl špionážní akce Splinter Cell“. Je ale agent Sam Fisher čím dál lepší, zručenější a zábavnější nebo z něj naopak táhne závan nastavované kaše? Odpověď je ve vyčerpávající recenzi!

Autor: Frix
Publikováno: 29.března 2005
Verze hry: anglická review-verze
Doba recenzování: 1 týden


Obrázek zdroj: tisková zpráva Je to takřka přesně rok, co se objevila Pandora Tomorrow (recenze), pokračování Splinter Cellu (recenze), jedné z nejlepších her všech dob (nejen) stealth žánru. Upřímně řečeno jsem se po oznámení třetího dílu s podtitulem Chaos Theory trochu zalekl. Pravidlo „co rok, to další Splinter Cell“ zní sice pěkně, ale vyvstaly zde oprávněné obavy, jestli nabídne nové pokračování dostatek změn a vylepšení, aby se stále dalo mluvit o zcela špičkové hře a ne o pouhé nastavované kaši. Pandora Tomorrow totiž přinesla změn jen poskrovnu a nebýt revolučního multiplayeru, působila hra spíš jako opravdu hutný datadisk, než plnohodnotné pokračování.

Na povrch ovšem vyplul zřejmý důvod – ihned po dokončení prvního Splinter Cellu začátkem roku 2003 se jeho autoři, montrealské studio Ubisoftu v čele s Mathieu Ferlandem vrhlo na tvorbu pokračování, které by splnilo všechna vyřčená přání fanoušků, která zazněla na adresu jedničky. Pandora Tomorrow pak byla dílem šanghajského studia a teprve Chaos Theory lze pokračovat za to pravé pokračování, ačkoliv jde ve skutečnosti už o trojku.

Změny začínají u scénáře
Část mých obav se rozplynula již po zjištění tohoto faktu, zbytek je expresně následoval po zahrání (resp. dohrání) hry samotné. Zatímco u Pandory Tomorrow z části stačilo vás odkázat na recenzi prvního dílu, Chaos Theory je skutečně jiným herním zážitkem, který sice udržuje velmi jasné spojení se svými předchůdci, ale na druhou stranu se hraje často odlišně, neokoukaně a především lépe.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Rozdíl je znatelný již na samém začátku, u příběhu. Oba prozatímní díly sice oplývaly kvalitní dějovou linkou, ale neobjevovaly se v nich skutečně nepředvídatelné dějové zvraty nebo překvapení - na začátku hry byl představen padouch (Kombayn Nikoladze a Suhadi Sadono), během několika misí se vyjasnila situace okolo něho a na konci následoval jeho pád. Na Chaos Theory je narozdíl od toho vidět skutečná snaha hráče provést moderním konspiračním thrillerem á la Deus Ex, kde se mohou čas od času změnit strany a nikdy si nelze být dost jistý, kdo vlastně kope za ten správný tým.
Zvětšit zdroj: tisková zpráva
Nebudu vám kazit zážitek, stačí stručně říci, že se věci točí okolo vojenské krize v Asii, kde hrozí válka mezi Jižní a Severní Koreou, do které mají co říci i Čína a Japonsko. Objeví se mj. starý známý Douglas Shetland, šéf žoldácké instituce Displace International, nebo admirál Otomo, velitel japonské vojenské frakce I-SDF, rovněž zmíněný již v předchozích dílech. Referencí na minulé díly je ostatně Chaos Theory plná:

REFERENCE NA MINULÉ DÍLY SPLINTER CELL
- počítačový expert Abrahim Zherkehzi, jenž hraje v Chaos Theory důležitou úlohu, byl několikrát zmíněn již v předchozích dílech v souvislosti s Phillipem Masse.

- Frances Coen, Samova pilotka z předchozích dílů, se již v Chaos Theory přímo neobjevuje, ale v jedné z misí je pro ni možné splnit bonusový úkol. Zjevně povýšila ;)

- řada nepřátel se se Samem setkala už dříve, například jeden z nich zmiňuje, že je v roce 2004 na ropném tankeru (první díl) přepadl jakýsi ninja…

- svět si udržuje svoji kontinuitu a žádná postava jen tak nemizí ze scény, například Doug Shetland, D.P. Brunton a další.

Za samostatnou zmínku stojí notně vylepšený scénář hry, postavy mají konečně vlastní specifický charakter a přestože bylo velmi snadné se s hlavním hrdinou Samem Fisherem sžít i dříve, tentokrát se vám dostane jeho suchý humor i naprostý klid až do morku kostí. Stejně tak je tomu i u zbytku postav, ať už se jedná o staré známé parťáky jako je Fisherův nadřízený, Irving Lambert, nebo počítačová expertka s islandským příjmením, Anna Grimsdóttir, tak i u nepřátel.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Různorodé mise
Oproti osmi singleplayerových úrovní v Pandora Tomorrow jich nabízí Chaos Theory deset, resp. jedenáct (jeden obzvláště dlouhý level je rozdělen ve dva). V duchu Clancyovek si Sam Fisher procestuje opravdu hodně míst na zeměkouli - od peruánského ostrůvku, známého z demoverze, přes misi na velkém dopravním trajektu a zastávku v Soulu až po lázně na ostrovu Hokkaido nebo sídlo Displace International ve Washingtonu. Velmi plynule a nenuceně se střídají venkovní i vnitřní prostory, ale více chvil si přeci jen užijete v interiérech. Nenechte se oklamat zdánlivě nízkým počtem misí, každá z nich zabere dobře dvě hodiny nebo klidně i více.

Největší změna Chaos Theory spočívá právě ve stylu hraní, na němž přímo závisí i doba, jakou se hrou strávíte. Podobně jako v sérii Hitman nyní již nejste vyloženě tlačeni do stealthu a když chcete, nic avám nebrání si cestu na konec mise prostřílet - pokud to tedy zvládnete. Ve hře však funguje velmi realistický model zranění a přestřelka s přesilou už tří nepřátel může být zatraceně pekelnou záležitostí.

 Předělané brífinky
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Na začátku každé mise se vedle tradiční úvodní animace, která se skládá zčásti ze zpráv fiktivní televizní stanice WNM a zčásti z debat hlavních protagonistů, tentokrát objevuje i obšírnější brífink v podání několika členů týmu Third Echelon i dalších osob. Tento nápad funguje výborně a je i nadmíru dobře zpracovaný - každý komentář a doporučení je nadabované a jejich vyslechnutí před vstupem do mise zlepšuje naděje na přežití. Po brífinku následuje výběr vybavení, kde si lze zvolite ze všeříkajících variant Stealth a Assault nebo tzv. Redding’s Recommendation, které je vyváženou směsicí obojího. Rozdíl spočívá v zásobě klasických nábojů a doplňků, které fungují spíše pro tichý postup, jako jsou různé omračující náboje nebo granáty s rajským plynem.

Na konci mise také následuje vyhodnocení, které bere v potaz splnění zadaných úkolů, počet zabitých nebo omráčených strážných, vyvolané poplachy atd. Pro dosažení stoprocentního hodnocení nesmíte během mise nikoho zabít, nebýt spatřen a navíc splnit všechny zadané úkoly, což je dobrý způsob zajištění znovuhratelnosti. Po dosažení kýžených 100% je osvobozující možnosti popustit si uzdu a vydat se znovu nepřátelům podřezávat krky nebo je házet z útesů.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Volba obtížnosti a plnění vedlejších úkolů
Ale to bych předbíhal, zastavme se ještě u nového systému úkolů a u obtížnosti. Ve většině misí se objevují vedle hlavních úkolů také sekundární a bonusové. Rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že sekundární úkol lze splnit v rámci několika misí, pokud jej tedy minete v jedné, nic moc se neděje a stačí se pokusit znovu o něco později. Bonusové úkoly se vztahují jen na danou misi a jejich plnění jednak o něco prodlouží hrací dobu, především je však nutné pro získání co nejlepšího hodnocení. Někdy se jedná o velice jednoduché věci, které vyžadují jen trpělivost nebo ostříží zrak, jindy na hráče čeká o poznání náročnější výzva. Pro ilustraci je třeba v jedné z misí odstranit z budovy štěnice, které jsou uloženy přímo ve stěnách pokojů.

Obtížnost i délka hry tak silně závisí na tom, jaký herní styl si zvolíte a zda budete plnit i postranní úkoly. Stejně jako u Hitmana doporučuji dělat obojí, Splinter Cell je koneckonců vlajkovou lodí stealth žánru a dělat si z něho čistou střílečku by byla škoda. Osobně mi dohrání zabralo přes 20 hodin, díky obecně nižšímu výskytu extrémně těžkých situací doporučuji hrát na nejvyšší obtížnost, jinak byste se o kus zážitku zbytečně připravili. Chybí rovněž tutoriál v klasickém slova smyslu, namísto něj hra obsahuje sérii dobře provedených výukových videí, několik nových fíglů je však třeba objevit až během hraní.

 Nelineární postup nemusí být jen reklamní fráze
Obrovský potlesk si autoři zaslouží za způsob, jakým se vypořádali s mnohdy vytýkanou přílišnou lineárností minulých dílů. Příslib volného postupu se objevuje u každé druhé hry, Chaos Theory jej však skutečně umožňuje. Již žádné iluze volitelných triků, kdy ve skutečnosti byly často vypjaté situace řešitelné jediným možným způsobem. Každá z velice masivních úrovní v Chaos Theory nabízí hráči nesčetné možnosti postupu, které záleží čistě na jeho fantazii a často i na náhodě.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Každou misi jsem prošel vícekrát a bez výjimky se mi povedlo náhodou nebo cíleně objevovat nové cesty k cíli, které často naprosto změnily postup klíčovými místy té nebo oné lokace. Úrovně jsou doslova přecpané různými ventilačními šachtami, skrytými zkratkami, mnoha vchody i východy a ani po dvojím kompletním dohrání se nebojím, že by mi hra napotřetí nenabídla něco nového.

PŘÍKLADY Z PRAXE
Hned v první misi je třeba se dostat k majáku, ke kterému vede dlouhá a klikatá cesta. Při jednom z průchodů jsem se tolik nehnal k cíli a jeden ze strážných se po chvíli hlídání vydal odpájet železné zábrany z nedalekého vchodu. Za nimi se nacházel kabel, který vedl přímo k majáku a z dlouhé, nebezpečné cesty se rázem stal příjemný výlet na pár vteřin.

Během infiltrace panamské banky se pro změnu Sam ocitá v malé místností plné laserů, z níž zdánlivě není možné se dostat bez vyvolání alarmu. Je však možné jednak na dálku hacknout počítač, jenž lasery ovládá (jeden z mnoha nových triků v Chaos Theory), nebo přivolat kulkou do neprůstřelného skla opodál klimbajícího strážného, který má na těle připevněn aparát, který lasery ve své blízkosti automaticky deaktivuje.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Stejně podstatnou změnou je v mých očích absence počtu „povolených poplachů“, známá vlastnost Pandory Tomorrow. Nepřátelé se sice po alarmu oblečou do neprůstřelných vest nebo dokonce nenávratně uzavřou některé přístupové cesty, ale to nebrání hráči v tom, abych se pokusil o dohrání mise i tak. V těchto chvílích konečně může přijít ke slovu Samův masivní arzenál, který byl dříve spíš pro okrasu. Obzvlášť efektní je brokovnice, v některých misích volitelný přídavek na Samovu útočnou pušku SC-20K. Po zásahu odletí protivník pěkných pár stop dozadu, výtečně demonstrujíc nový engine schopný ztvárnit fyzikální efekty.

 Jak velkou roli může hrát nůž?
Velké haló dělali tvůrci ohledně nože, který měl v Samově výzbroji hrát klíčovou roli. Je tomu skutečně tak, ačkoliv někdy je tato vlastnost doslova dvojsečná. Situace, kdy je třeba se nepřítele zbavit rychle, nehlučně a brutálně jsou pro nůž jako dělané a autoři to vědí moc dobře. Fantasticky brutální animace ukazuje Sama, kterak nepříteli buď bleskově podřízne hrdlo, nebo mu nůž zabodne hluboko do hrudi, zatímco mu rukou drží ústa.

Pokud však míříte za nenásilným průchodem misí, hodí se stará známá možnost nepříteli prostě jednu ubalit pěstí. U nepřátel, které nesmíte zabít, to Sam dokonce udělá automaticky. Ve chvílích, kdy se vám povede chytit nepřítele pod krkem nahradil nůž pistoli a je třeba uznat, že kudla u hrtanu vypadá zvláště v kombinaci v úžasně realisticky vymodelovanými postavami o poznání drsněji, než pistole u hlavy.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Nůž si najde i nenásilné využití, nově je možno rozříznout látku nebo papírové stěny (divné? myslete na Japonsko) a usnadnit si tak další postup. V některých momentech se tak dají vykonat i další cool pohyby, například je možné bleskově rozříznout papírovou stěnu a zajmout nepřítele, který za ní stál.

 Nové pohyby, zbraně i gadgets
Když už jsme u pohybů, jejich výběr se oproti minulým dílům znovu o něco změnil. Ubyl sice half-split jump a SWAT move, oba známé z Pandory Tomorrow, další finty však přibyly a rozhodně jde o hodnotné přídavky. Také je díky nim více znát nelineární postup hrou a pokud chcete, nemusíte nic z toho během hraní použít byť jen jedinkrát, stejně snadno se však lze problémy prokousávat právě díky novým akrobatickým kouskům. Ze závěsu na trubce nebo čemkoliv podobném jde v pravou chvíli velice efektně zlomit vaz nepříteli, který prochází pod vámi, nebo jej vzít pod krkem a pouze ho omráčit.
Zvětšit zdroj: tisková zpráva
U exponovaných míst je k dispozici obzvláště libová finta, kdy Sam visí na ochozu a v momentě, kdy kolem prochází nepřítel, rychle k němu přiskočí, stáhne ho dolů a znovu se chytí zpět. Dveře lze pro změnu otevírat rovnou třemi způsoby - normálně, bezhlučně po malých kouscích nebo silným kopem, který samozřejmě nadělá randál, ale také omráčí nebožáka, jenž stál zrovna za nimi. Tento tzv. bashing je dost užitečný a často jej dovedou použít i nepřátelé.

O přídavné brokovnici jsem se již zmínil, vedle ní je k SC-20K možné přimontovat také klasickou sniperku nebo držák na druhou ruku, který zlepší přesnost a o hodně sníží zpětný ráz. Ještě atraktivnější je nová neútočná vychytávka, totiž elektronická rušička, jenž funguje jako sekundární mód pistole s tlumičem. Jednoduše stačí namířit na jakoukoliv žárovku, televizi, rádio, tlačítko, kameru a daný objekt se na chvíli přepne nebo vypne. Nelze tak třeba zničit světlo nebo kameru natrvalo, zato však tento způsob nevyvolá alarm a nepřátelé jsou jen lehce vyvedení z míry. Do výčtu speciálních pohledů také vedle známého nočního a termálního vidění přibyl elektromagnetický vizor, jenž bezpečně odhalí všechno v okolí, co funguje na elektřinu.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Staronové ovládání a kde jej využít
Ovládání se oproti minulým dílům prakticky nezměnilo, jinými slovy je stále stejně geniální. Trochu odlišně funguje Samův pohyb, kdy v konzolovém stylu ovládáte chůzi směru myší, zatímco stisk tlačítka rovnou Sama pošle daným směrem. V první chvíli je to poněkud nezvyklé, ale nejpozději po dohrání úvodní mise vám tento styl přejde do krve. Zahrál jsem si hned pro srovnání Pandoru Tomorrow a upřímně řečeno mi nový systém přijde lepší, umožňuje totiž konat dynamičtější rozhodnutí a pokud například potřebujete rychle odněkud utéct, nemusíte nejdříve postavu natáčet správným směrem a pak tam teprve jít. Klasický systém změny rychlosti pomocí scrollovacího kolečka funguje stále stejně dobře - kamera se nyní drží o něco blíže Samovi a většinou se nachází nad jeho hlavou, spíše než za jeho zády.

Vedle starého známého otevírání zámků paklíčem nabízí Chaos Theory další minihru - hackování. Obecně lze nyní počítače přímo ovládat, namísto dříve používané metody, kdy jste prostě k počítači přistoupili a úkol byl splněn. Také byly tímto systémem nahrazeny data-sticky s různými informacemi pro praktické využití i pobavení, nově se nacházejí v e-mailech.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Hacking je vedle počítačů použitelný i pro oční snímače u dveří nebo bezpečností dveře, úroveň obtížnosti je přitom úměrná náročnosti přístroje, například přes oční snímač se dostanete jen po mnoha pokusech. Minihra je o hodně náročnější než otvírání zámků, je třeba postupně eliminovat zabezpečené porty v systému a přijít na to, který z nich je nechráněný, to vše v kratičkém časovém limitu. Jak jsem již psal dříve, hackovat se dá i na dálku přes multifunkční dalekohled, je to však ještě o fous obtížnější.

 Umělá inteligence na hranici dokonalosti
Velkou radost mi udělala umělá inteligence, která sice není bez chyby a z velké části jde o naskriptované úkony, jako celek však fungují nepřátele takřka dokonale a rozhodně o velký kus lépe, než tomu bylo dříve. Drobnější chyby s děláním hluku nebo objevením se na světle nevyvolají okamžitě alarm, strážní se však vydají situaci prozkoumat a následuje o hodně odlišný scénář, než jaký jsme znali z minulých dílů.

Pokud například zapískáte před dvojící strážných a hluk uslyší pouze jeden, přivolá si na pomoc svého kolegu, zapnou baterky nebo zapálí světlice a vydají se místo organizovaně prozkoumat. Teprve, když si jsou jistí vlastním bezpečím se vydávají nazpět ke své rutině. Nefungují tak již levné triky, kdy stačilo zhasnout světla, zapískat a počkat, až přikluše strážný, otočí se zády a poslušně počká, než jej praštíte po hlavě. Obecně se postavy hýbají o něco pomaleji a pokud se bojí nebezpečí, přecházejí do opatrného plížení.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Hráč má k službám vedle indikátoru viditelnosti nově také měřič hluku, který ukazuje právě vydávanou hladinu zvuku a limit, jaký si můžete dovolit. Lepší AI je znát také v bojích, ať už se jedná o spolupráci týmu hlídačů nebo prostě dobré využívání okolí. I pokud vylákáte nepřítele z jeho oblasti, dovede se účinně krýt a nedá svůj život jen tak zadarmo. Konečně také oponenti adekvátně zareagují, pokud zmizí v blízkém okolí jejich kolega. Vytasí zbraň a přejdou do agresivnějšího průzkumného módu, kdy se stává jejich obejití výrazně nesnadnější záležitostí.

Velmi mě potěšilo, že již není nutné schovávat těla v případě, že za sebou nenecháváte nikoho při vědomí. V minulém díle bylo navýsost otravné, když jste nechali v koutě ležet tři omráčené vojáky, jednomu koukala na světlo čepice, v okolí jednoho kilometru nebylo živé bytosti a přesto se za chvíli rozezněl alarm.
Zvětšit zdroj: tisková zpráva
Na různé vtípky se dalo sporadicky narazit již dříve, ale Chaos Theory je jich doslova plný. Nejde přitom o nikterak rušivý element, ba právě naopak. Znovu vás odkážu na rámeček, kde naleznete některé z nejlepších vtipů a hlášek, se kterými se setkáte. V tomto případě je však doporučuji přeskočit těm z vás, kteří se nechtějí připravit o jejiich kouzlo až během hraní.

HUMOR V CHAOS THEORY
Grimsdóttir: Dávej pozor, místnost je chráněna automatickým laserovým polem.
Fisher: Lasery? To je tak…
Grimsdóttir: Devadesátý léta?
Fisher: Chtěl jsem říct sedmdesátý, mohla bys mi laskavě přestat dávat najevo, že stárnu?

----
Lambert: Tyhle e-maily by měly vyšetřovale přivést na stopu.
Fisher: Takže dám nějakého nevinného bankéře za mříže?
Lambert: …
Fisher: Jasně, zapomněl jsem, bankéři, zlo.
----
Fisher: Držím tu právě dluhopisy na 50 miliónů. Nechceš si promluvit o zvýšení platu?
Lambert: 25 centů na hodinu a víc ani penny.
Fisher: Platí.
----
Strážný u porouchaného větráku: Kdo jste?
Fisher: Jsem špatně vychovaný a těžce ozbrojený inženýr přes klimatizaci.

----
Čerstvě zajatý nepřítel: Proboha, ninja!
Fisher: Cože?
Nepřítel: Bože, zajal mě pravý ninja? Jak to děláš, že zůstaneš vždycky neviditelný? Chceš mě zabít?
Fisher: Jestli hnedka neztichneš…
Nepřítel: Zabije mě opravdový ninja! To až uslyší moje děti!

 Multiplayer
Vedle perfektní hry pro jednoho nabízí Chaos Theory také multiplayerovou složku. Vedle revolučního Adversary módu známého z Pandory Tomorrow je zde především zcela nová kooperativní část, kdy musí spolupracovat dva hráči na procházení speciálně navržených úrovní. O Adversary se dočtete v dojmech z betatestu od Cappyho, v době recenzování byla hra minulý týden bohužel přístupná jen minimu lidí a online se nevyskytoval ještě nikdo.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Kooperativně se prý dá hrát i na lokální síti. Podle ohlasů v recenzích konzolové verze se jedná o podobně převratný přídavek, jako před rokem v Pandora Tomorrow. Údajně má jít o ještě lepší zážitek, než jaký poskytne singleplayer. Pokud je to pravda, pak tedy Bůh s námi.

 Za krásu se platí
Chaos Theory je postavená na velmi zdokonaleném Unreal enginu 2.0 a jde o v současnosti jednu z nejlépe vypadajících her vůbec. K rozumnému hraní již nepostačí karta typu GeForce 4Ti, avšak na kartách šesté generace GeForce a obdobných si budete moci bez problémů vychutnat všechny bonbónky pro oko, které nový Splinter Cell nabízí, včetně Pixel Shader 3.0 efektů. Jde hrát i v módu PS1.1, rozdíl je však znát docela jasně. Přišlo mi zajímavé, že s PS3.0 již není možné zapnout vyhlazování hran, engine by se nejspíše zpomalil až příliš a i bez zapnutého AA se na scéně objevuje zubatých hran naprosté minimum. Hardwarová náročnost je tak trochu ošemetná, nejvíce závisí bez debaty na grafické kartě.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Pro názornost, Chaos Theory dosahovala stabilních 30 fps i na počítači s Athlonem XP 1700+, 512 MB SD RAM a GeForce 6600 GT. Se shodnou grafikou, Athlonem XP 2800+ a 1 GB DDR RAM se výkon dostal až přes 60 fps v plném vytížení. Výsledky pochází z rozlišení 1024x768 s maximálními detaily, parallax mappingem, soft shadows atd. Vřele doporučuji zvýšit v nastavení světlost hry, jedině tak si užijete překrásně detailní textury a až strašidelně realistické modely postav v plné kráse, neboť celá hra je dost temná.

Obrovský kus práce dělá nový engine pro realistickou fyziku, která má samozřejmě i praktické využití, třeba při schovávání těl. Vizuální zpracování hry naprosto nemá chybu, snad jen je chvílemi opravdu až příliš realistické a třeba pohled na oči vystrašených nepřátel, kterým Sam právě přiložil nůž na hrdlo vás snad přesvědčí, že jde o vážně míněný argument.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

 Kvalitní ozvučení
Dabingu se znovu ujali osvědčení profesionálové v čele s Michaelem Ironsidem v roli Sama Fishera (na tomto bodě myslím hodně utrpí chystaný Splinter Cell film, žádný fanoušek si asi na Sama bez jeho charakteristicky cynického basu nezvykne) a celé studio odvedlo úžasnou práci. Střelba, pohyb na různých typech povrchu, tříštění skla, kapky dopadající na asfalt, svištící vítr v peruánských horách… to vše a mnohem víc vám předloží Chaos Theory v certifikované kvalitě zvuky Dolby Digital a jestliže disponujete aspoň kvadrofonními reproduktory, budete v sedmém nebi.

Hudba výsledný dokonalý dojem jen utvrzuje, i v předchozích hrách byla dobrá, ale příliš se opakovala. Skladby pro třetí díl vytvořil známý brazilský mág ambientu Amon Tobin, který vydává na světoznámém labelu Ninja Tune. To samo je dostatečnou zárukou kvality, zvukové smyčky pro každou úroveň jsou skutečně fenomenální a pokud patříte mezi hudební fajnšmekry, vřele doporučuji si sehnat soundtrack (ukázky).

 Má Chaos Theory vůbec nějakou chybu?
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Napadá mě jen někdy příliš nízká obtížnost a opakující se kiks celé série, kdy se omráčení nepřátelé po hození do vody neutopí, i kdybyste čekali hodinu. Někoho také nepotěší zvýšené HW nároky oproti předchůdcům, ale když chce někdo hrát na PC nové hry, musí jít i jeho hardware (resp. grafická karta) s dobou. A ještě něco – je to šíleně návyková záležitost a osobně mě stálo hraní Chaos Theory dvě noci beze spánku, kdy jsem zcela zapomněl na okolní svět a všechny běžné povinnosti. Počkat, jestli on to nebude ten největší z kladů... Nashledanou za rok u Splinter Cell 4!

Díky Juraji Chrappovi z hry.sme.sk za pomoc s řešením jedné z hádanek ke konci hry a distributorovi Playmanovi za poskytnutí review-verze delší dobu před oficiálním vydáním.

Stáhněte si: Demo, Videa, Trailery, Patch...

Související články: Dojmy z MP bety a dema, Preview, Novinky, Recenze a návody na předchozí díly Splinter Cell

Frix
autorovi je 19 let, píše pro Tiscali Games, Level a Playmobil, po třech letech ve Finsku se vrátil do ČR, kde studuje Angloamerican College v Praze; hraje akce všeho druhu, trpí úchylkou pro stealth žánr, GTA a hry Warrena Spectora, vedle hraní patří mezi jeho hobby lezení po skalách, bowling a cestování






 
 
Frix
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

Verdikt:

Bez debaty nejlepší stealth hra současnosti pro PC, která každému nabízí možnost hrát ji tak, jak sám chce – agresivně nebo s rozvahou, rychle nebo trpělivě, sám nebo s kamarády. Počet i kvalita vylepšení je skvělá a Chaos Theory platí za jedno z NEJ pokračování, jaké kdy vyšlo. Pokud si příští zimu v hlasování o hru roku na nový Splinter Cell nevzpomenete, měli by se vás vydat Sam Fisher i jeho nůž osobně navštívit.

Nejnovější články