Need for Speed: Hot Pursuit - recenze

PC Wii PlayStation 3 3DS Xbox 360

Recenzovaná verze: PC, Wii, PS3, 3DS, X360

Vychází na platformách: PC, Wii, PS3, X360

Verdikt: Roztěkaná a mnohdy neprávem kritizovaná NFS se vdala za miláčka davů Burnouta. Jejich děcko je krásné po obou rodičích. Po tatínkovi strhující a všemi mastmi mazané, z maminčiny strany má spoustu nablýskaných rodičů se zvučnými jmény i motory. Co je ale hlavní - i když má jméno matky za svobodna, ve školce se mu nebudou smát. Jestli vede cesta k očištění Need for Speed skrz vykrádání ostatních, jsme ochotni přimhouřit oko, pokud budou výsledky takhle prudce návykové a dopiplané do posledního blinkru. Jen houšť, víc a častěji.

Objednat na JRC.cz

Hodnocení redakce 8/10

Jak hodnotíme

metacritic 86/100

9. 11. 2010 v 10:14 - Recenze Autor: Václav Rybář Komentáře: 0

Po loňském kritikou oslavovaném, ale fandy poněkud vlažně přijatém Shiftu (zaběhnutá konkurence v oblasti semirealistických závodních her udělala své) se EA chytře vydalo úplně jinudy a zremakovalo jeden z nejúspěšnějších dílů vůbec. Hot Pursuit 1 a 2 byly na dlouhou dobu rozlučkou s klasickou koncepcí, kterou jsme znali z prvních dílů série: exotické supersporty, exotické lokace a naštvaní policajti.

Need for Speed: Hot Pursuit - recenze

Most Wanted a Undercover se snažily model znovu uvést na scénu, ale již notně ověšený cingrlátky z vytuněných Underground dílů. Teď přišel návrat k rýsovacím prknům. Jakkoliv jsou však střeva nového titulu povědomá, inspirace nepřišla jen z domácích archivů.

Král je mrtev. Oživme si jiného!

Nový Hot Pursuit se ve všech reklamách tváří jako nástupce originálu, v němž policie na zlobivé závodníky házela sudy s výbušninami a vůbec jim všelijak ztrpčovala život. Osnovy ovšem plnili šikovní chlapci z Criterion, co mají na triku krále autíčkových arkád, hojně chválený a vzpomínaný Burnout. Ten si teď vzal dovolenou, čehož EA využilo a zabilo dvě mouchy jednou ranou.

NFS dostane mocný arkádový kopanec a zaplní se díra na trhu, do které by se určitě chtělo vejít pěkných pár vykuků (stačí vzpomenout na nedávný Blur nebo Split/Second). Navíc jsou všichni pod jednou střechou, tak jakápak nevraživost. Prostě se vezme to nejlepší z obou světů, zahustí bezkonkurenčním vozovým parkem a to by bylo, aby to nevyšlo.

A ono se to opravdu nedalo moc zkazit, takže jediné, s čím se budete muset vyrovnat, je zmíněná krize identity - vypadá to jako Burnout, jezdí to jako Burnout, ale zároveň se to snaží utéct (marně) čistokrevným arkádovým kořenům - třeba tím, že když zatáhnete za ručku, nejdou věci tak po másle jako v Burnoutu a vy musíte trochu tančit prsty po joypadu. To je ovšem spíš kosmetika, kterou na sebe v EA rychle mázli.

Video-recenze PC verze

Úvodní menu je sladký návrat do dob starších Burnoutů - žádné otevřené město, ale velká mapa s policejními a závodními ikonkami. Odjeďte závod a odemkne se další. Vyhrajte ho a vyinkasujete auto, upgrade nebo nový mód. Jednoduchá násobilka, která funguje i po letech, o to víc, že vlastně rozjíždíte dvě samostatné kariéry - můžete hrát za policajty i závodníky, aniž by to čemukoliv překáželo. Pro obě frakce funguje samostatné levelování i sbírání aut (policajti mají lepší auta než dřív, i to může být pro někoho motivace) a samozřejmě i specifické typy závodů a "zbraní“.

Nažer se hřebíků, piráte silnic!

I když jsou v nabídce módy čistě závodní (včetně těch, kde za narážení do překážek a civilních aut sbíráte trestné body), třešinkou na dortu jsou honičky, ve kterých kromě schopnosti projet zatáčku dveřmi napřed, hraje první housle taktické uvažování a používání podpásovek. V každém závodě totiž vaše auto vydrží odtud potud. Jakmile dojde součástkám trpělivost, skončíte v kolotoči kroutících se plechů a sršících jisker, jenž se zpomaleně potácí ven ze silnice.

Kdo někdy viděl libovolnou bouračku v Burnoutu, ten ví, že jeho autoři berou automobilové nehody zodpovědně a vědí, že auto má víc než tucet součástek, které se při nárazu rozprchnou do všech světových stran. Aby se tak nestalo před cílovou páskou, musíte do soupeřů nejen narážet, ale taky si je držet od těla - ať už mají houkačky nebo ne.

K závodnické výbavě patří rušička policejních radarů, pás s hřebíky, elektromagnetický puls a turbo, které vůz na pár vteřin promění v raketu. Běžné nitro máte k dispozici i během "normálního ježdění" - sbíráte ho za driftování, jízdu v závěsu nebo těsné míjení civilistů, turbo je ovšem jen za odměnu a nevyplatí se zapínat v půlce zatáčky. Však uvidíte sami.

Policejní výbava je podobná, ale rušičku a turbo nahrazuje možnost přivolat vrtulník s hřebíky nebo postavit do cesty policejní zátaras. Všechny metody se během hry upgradují - lepší turbo vydrží déle, hřebíkové pásy časem zabírají skoro celou šířku silnice a ultimátní pulsy proženou tisíce voltů i závodníkovou kostrčí.

Tohle kouzlení s gadgety ale nikdy nezastíní samotné závodění a protivníka vždycky můžete dorazit tak, že mu předním spoilerem orazítkujete kufr. Zbraně slouží zejména k tomu, abyste se do cíle závodu dostali v jednom kuse. Řada duelů totiž končí kvůli likvidaci vozů předčasně a jedinou šancí jak ujet těch dalších pár mil je právě nesportovní chování.

Nejbohatší policejní oddělení na planetě

Možná si myslíte, že hrát za policajty je poněkud nudné, ale počkejte, až uvidíte, s čím tihle borci vyrážejí na silnice. Policejní oddělení v Seacrest County si nemůže stěžovat na finanční krizi, protože disponuje těmi nejrychlejšími auty na světě. A může si dovolit je v honičkách oholit k nepoznání. Policie i závodníci disponují stejnými vozy, ale některé modely jsou exkluzivní pro každou stranu.

EA si zajistila přízeň smetánky supersportů, takže se projedete v Lamborghini Reventón, Bugatti Veyron, Pagani Zonda Cinque, několika Koenigsegg autech nebo v teprve chystaném McLaren MP4-12C. Všechny tyhle bestie krotí stovky koní a z nuly na stovku se dostanou sotva za tři vteřiny. Hra samozřejmě nabízí i krotká auta, ale nečekejte sériové golfy. Život tu začíná ve stodevadesáti a končí daleko za rychlostmi, na které Formule 1 závistivě kouká zpoza plotu závodních okruhů. Až budete s Veyronem brousit dálnici ve 380 km/h, pochopíte, o čem je řeč. Pocit rychlosti téhle hře opravdu nechybí.

Ale vraťme se ještě na chvíli k velkorysému vozovému parku. V dnešních závodních hrách je to vlastně povinnost, takže vyjmenování exotických aut v předchozím odstavci asi málokoho ohromí, tím spíš, že jako obvykle schází Ferrari. Klíčový je ovšem způsob, jakým Hot Pursuit se svěřenými vozy zachází. V podstatě za každý závod máte nějakou odměnu, v začátcích občas inkasujete i tři auta naráz, zvlášť pokud zajedete nejlepší možnou pozici (hra odměňuje předvedený výkon zlatem, stříbrem a bronzem).

I na levelu 11-12, hluboko ve hře, se vám pořád plní garáž novými modely a v některých závodech máte možnost "nakouknout" do budoucnosti a vyzkoušet si i žihadla, jež zatím nevlastníte. Jako motivace to funguje báječně a udrží vás to na silnici i v případě, že narazíte na zátaras v podobě silného soupeře. Sbíráním bodů ve starších závodech si totiž můžete vyjezdit silnější vůz a pak už jde všechno snáz.

Burnout 1.5

Ovšem nikdy ne úplně snadno. Hra sice svým medailovým hodnocením závodů nahravá slabším závodníkům, ale zároveň představuje protivníky, kteří se chovají až nebezpečně lidsky. V nejtěžší kategorii vůbec - v duelech jeden na jednoho - se stíhaní závodníci snaží využívat zkratky na sto procent, otáčejí se do protisměru, zkoušejí vás vybrzdit a vůbec používají taktiky známé spíš z multiplayerových klání. Přitom to nejsou okatě skriptované situace - na křižovatkách někdy AI odbočí, jindy ne, stalo se mi i to, že jsem ho deset minut honil po dálničním nájezdu, kde jsme jezdili pořád dokola beze zbraní a zoufale se snažili toho druhého ťuknout a ukončit celé trápení.

V duelech máte doslova plné ruce práce, i v případě, že už nemusíte kontrolovat stav vlastních či protivníkových zbraní. Proti vám je hlavně citlivější arkádová fyzika - mokrý asfalt se chová jinak, zadokolky se trhají víc než čtyřkolky a nasadit oblouk není tak snadné jako v Burnoutech.

O něco nekompromisnější jsou i srážky s překážejícími automobily civilistů. Tím nechci tvrdit, že byste si měli pořídit volant, ale komplexnější řízení hráče odmění spíš častým předjížděním na hraně než ukázkovými sestřely protivníků. Tady je posun herní filozofie mezi oběma sériemi asi nejpatrnější.

Autoerotika

Jak hra vypadá je patrné z okolních obrázků, ale to je opravdu jen zlomek zážitku. Graficky absolutně bez výhrad, ačkoliv byste při počítání pixelů asi došli k menším hodnotám než u Gran Turisma, zvukově ještě o řád výš - už proto, že kombinace popových celebrit a hutných vysokooktanových aranžmá, ve kterých hučí biturba a dvanáctiválce, je při vyšším volume absolutně nepřekonatelná. Lepší soundtrack letos neseženete, ať už holdujete jakémukoliv hudebnímu stylu.

Přehlídka ovšem nekončí jen tady, jednu z hlavních rolí totiž hrají samotné tratě. Za návrat vyhlídkových tras z bodu A do bodu B orodovali mnozí. A i když většina vede spíš z bodu A do bodu A (tj. pokud někoho nechytíte včas, můžete si dát další kolečko), jedná se o deset a více mil dlouhé asfaltové nudle, které se klikatí americkou divočinou, rakouskými Alpami a malými městečky. Žádné neonové metropole, ale malebné krajinky plné tunýlků, větrných mlýnů, vodopádů a dalších blbinek, jež zpestří každou adrenalinovou honičku. Při průletu Veyronem si skoro postesknete, že je těch detailů podél trati příliš, než aby si jich člověk všímal. Většinu etap si ale projedete i pozpátku, za bouřky nebo v noci, takže žádný strach.

Chyby v Matrixu?

Hot Pursuit působí dojmem zajeté série, takže velké seky na něm budete hledat marně. Loadingy jsou průměrné, mnohem víc vás zdrží představovačky nových upgradů, všechno šlape a působí odladěně. Jestli si něčeho všimnete, tak spíš rulety při samotných závodech, kde vás hra při sestřelu protivníka hodí do efektní animace jeho skonu. Během ní samozřejmě vaše auto dál pokračuje v jízdě, takže jste pak vrženi zpět do hry o pár desítek metrů dál.

To se občas vyplatí, protože se tak může stát těsně před neprůjezdným policejním zátarasem, hřebíkovou pastí nebo srážkou s civilem. Je to podvod nebo výhra jackpotu? Spíš asi to druhé, když vezmeme v úvahu, že AI zná všechny zkratky a často v kufru vozí víc zbraní než vy. Zkrátka něco za něco. A podobné kliky vám jistě zvednou náladu v té fázi hry, která sestává z nekonečné řady nočních závodů, kde protijedoucí auta vykukují z temnoty až na poslední chvíli.

Závodníci všech zemí, spojte se!

Sólové ježdění vám díky zdvojení kampaní zabere kolem deseti hodin. Díky možnosti vyzobat si z kariéry to nejlepší a přeskakovat nudnější módy je to zábava bez zádrhelů, zvlášť když si Criterion vyhrál i s názvy závodů a dalšími drobnými detaily. Pocit absolutní rychlosti neomrzí a graduje (jen počkejte na dálniční bitvy za pátečního provozu), ale jakmile odemknete všechna auta a celou mapu, začnete hledat odbočku na internet. A ta je naštěstí velmi dobře značená, protože EA vytrubovalo o sociálním rozměru a onlinovém družení v nových NFS dlouho dopředu.

Na mulťákové zážitky si musíme počkat až do releasu hry (přineseme samostatný článek), ale není důvod o jejich návykovosti pochybovat. Snaha o závodnický Facebook jménem Autolog, kde můžete s kamarády sdílet fotky, rekordy a statistiky, už sice vypadá jako laciná omáčka, ale ve hře nijak nepřekáží a sběratelům různých nej může udělat radost. Zuby musí Hot Pursuit ukázat v samotném závodění. K online popularitě má každopádně větší předpoklady než všechny NFS mulťáky dohromady - rozpačitý NFS: World nevyjímaje.

Kam na další křižovatce?

Hot Pursuit to má vlastně dobře rozjeto na všech frontách. Veškerá autíčková konkurence mu uhnula z cesty. Japonci budou kutit Gran Turismo 5 minimálně do Vánoc, Test Drive Unlimited 2 se odpískalo na začátek příštího roku a nový Motorstorm je taky příliš daleko. Pokud někde budou na podzim smrdět gumy, bude to právě tady. I arkádový rodokmen a retro nálada by mohly nahrát vyšším prodejům, což znamená, že bychom se z téhle burnoutovské nálady mohli těšit i v dalších letech.

Nevím sice, jak se na to bude tvářit Criterion, až se mu začne stýskat po Paradise City, ale to jsou až příliš komplikované úvahy v recenzi titulu, který je tak přístupný, jak to jen jde. Vykouzlí přiblblý a spokojený úsměv na tváři rekreačním závodníkům i hardcore simulantům, protože dá hned zkraje najevo, že tady jde hlavně o zábavu. A je vlastně úplně jedno, jestli se skrývá pod tou či onou značkou.

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.