S Wolfenstein: The New Order jsem strávil tři hodiny a byla to rozháraná harlekýnka, pakliže se dá o vztahu s hrou mluvit jako o romantice. Hodinu jsem se na ní díval, hodinu jsem v ní střílel a hodinu zoufale bušil hlavou do klávesnice, protože blbost hry fyzicky bolela. Přesto jsem se po dohrání cítil jako mesiáš spravedlnosti a neohrožený bijec. Pochopil jsem, že tahle životní kapitola kapitána Blazkowicze bude stát za to.

Pamatujete si na ten čas, kdy Bethesda a uprchlíci ze Starbreeze s názvem Machine Games poprvé vytáhli kapitána Blazkowicze v novém Wolfensteinovi? Bylo to téměř před rokem. Byli jsme z toho paf. I když možnost zničit překážky oddělující nepřátele od olova vypadala hezky nextgenově a příběhové animace zase výrazně dramaticky, nezdálo se, že by pro střílečku nejpodstatnější střílecí část přinášela zásadně lepší střílení. Ze samé nejistoty jsme tehdy zavřeli oči a v duchu podepsali virtuální dohodu s Machine Games, že udělají dobrou hru. Naše víra v hochy od Riddicka byla zkrátka silnější než málo přesvědčivé prezentace.

zdroj: tisková zpráva

FPS za trest

První hodina Wolfenstein: The New Order je přesně taková: nepřesvědčivá. Lineární. Koridorová. Tupá. Panáci vyskakují zpoza rohů nacistického zámku doktora Deadheada jako marionety a po chvilce se přestanete vyklánět zpoza překážek nebo používat sofistikované akční metody.

Šel jsem jako tupec za hlavní svého samopalu a věděl, že ani nejkrásnější grafika a nejúžasnější nepřátelé by nedokázali odsunout trapně zpátečnický design do pozadí. Zoufalost akce, kterou Blazkowicz podstupuje s jednotkou amerických vojáků, podtrhovala animační klišé o partě správných chlapíků ve válce. Má ty hrůzo... A aby toho nebylo málo, doléhala mi na záda tíživá existence „muže z Bethesdy,“ který sledoval každý můj krok, každé mé pochybení, povzdychnutí, nadávání i oči vyvrácené v sloup - v duchu jistě plánoval moji smrt na hranici pro bezvěrce.

Těch prvních šedesát minut trvalo šest set šedesát šest let. Tohle opravdu byl Wolfenstein 3D navlečený do moderní grafiky s občasným úkolem typu „znič protiletadlové dělo“ a s trestuhodně dementními „wow“ momenty, které byly snad vyrobeny jen proto, aby Bethesdu přesvědčily o smysluplnosti projektu. Pak se ale stalo něco nečekaného. BJ zakončuje své působení v 2. světové válce efektní osobní tragédií a probírá se o čtrnáct let později, konkrétně v roce 1960.

zdroj: tisková zpráva

Překvapení!

Blazkowicz a potažmo i vy mžouráte na svět, ve kterém nacisté zvítězili a také narážíte na úplně jinou hru. Z Modern WolfenFare se hra konečně mění na Wolfenstein: The New Order a její náruč pojme jak akční hráče, tak průzkumníky a fanoušky společensky přijatelného stealthu. Až po okraj je naplněna srdceryvným příběhem o zlých nacistech a jejich nemesis a příběh, ke kterému se brzy dostaneme, je příslovečnou „guilty pleasure“. Očistec v prologu má tak jediné vysvětlení. Slouží jako mistrně vyseknutá zpráva hráčům - ať jsou vděční za vývoj FPS žánru, protože to mohlo být mnohem horší.

Machine Games jsou šikovní. Tady si půjčili z Deus Ex: Human Revolution více způsobů řešení konfliktů, támhle u Bioshock 2 odkoukali postranní slepá ramena hlavního koridoru naplněná bonusovými předměty a jinde zase naplno vsadili na příběhovou horskou dráhu či na nečekaně absurdní momenty. Dvě hodiny ze tří tento recept fungoval dobře a víte co? Je to tak milé, že nadávání na nízkou obtížnost, neexistující puzzly nebo občasné omezení interakce ve prospěch filmového zážitku nechám na recenzentovi, který The New Order dostane pod ruku. Dobře mu tak.

zdroj: tisková zpráva

Pod vlajkou s křížem hákovým

Jak se to tedy má s naším milým Blazkowiczem? Z kómatu se probírá v polském sanatoriu pro duševně choré. Moc netuší, která bije a o to víc ho rozruší krvavý zákrok nacistů proti chovancům a jejich ošetřovatelům. Blazkowicz nechápe. Podle jeho názoru měly mít události jasný průběh. Spojenci měli zvítězit nad Hitlerovou bandou. Neměl se probudit do nacistické reality a nad Spojenými státy, Francií a Anglií neměla ve větru vlát svastika.

S touhou po odpovědích a spravedlnosti se Blazkowicz dostává ven a začíná jeho odysea. Je to poměrně prosté, ano, ale Machine Games vnášejí do moderní pohádky nový úhel pohledu na hrdinu. Nejde jim o vyprávění osudů „hodňáka,“ ale o předvedení, do jakých extrémů dokáže válka hodňáka zahnat.

Aby bylo jasno, Blazkowicz je divný. Hned v úvodu dostáváme naservírovanou scénu, ve které mučí zadrženého nacistického důstojníka. Není to tak šokující, jako pro některé bylo mučení v GTA V, ale jde o výraznou nápovědu, že ze svalnatého prince Bezmozka se samopalem se stává psychopat ochotný udělat cokoliv, aby se dostat ke kontaktům na partyzánskému hnutí, v jehož existenci pevně věří. A co pak? To bohužel nevím, neukázali nám to.

zdroj: tisková zpráva

Proč tak vážně?

Příběh a charakterizace se během těch tří hodin stavěly na odiv jako modelky na molu. Scény vybrané pro novinářskou verzi svojí kýčovitou dojemností zdůvodňovaly, proč je Blazkowicz tak nesmiřitelný. Krásně to fungovalo, dokud kolega z finského herního časopisu trefně nepoznamenal, že tohle je hra z alternativní historie, ve které jeden chlapík bojuje proti supernáckům a jejich superbotům, a že by se to nemělo brát stejně vážně jako Schindlerův seznam. Měl pravdu, chlapec.

Naštěstí se tu najde pár vlastňáků, které situaci odlehčují. Třeba když si BJ po hrozně závažné animaci, krutém souboji a několika nesmiřitelných hláškách sedl do odstaveného auta, chytl volant a začal dělat: „Brrrum, brrrrruuuuum, tuuuu tuuuuuuu, joooo, brrrrrrrrrrm.“

Smích stranou, v téhle hře se umírá a to není sranda. Akce, na tu se přeci všichni těšíme. Co se týče jejího detailního rozboru, tak Blazkowicz je schopný střílet dopředu, nepřátelé na něj nabíhají taktéž zepředu a někdy ho i oběhnou, pakliže jim to architektura úrovně umožní. Blazkowicz má k ruce vedle samopalu a brokovnice i kulomet a nůž, takže Wolfenstein: The New Order bude nejlepší akční hrou vůbec!

zdroj: tisková zpráva

Detailnější rozbor akce

Jasně. Jasně. Tak jinak. Podle rytmu střílení a chytře vymyšlených interiérů i exteriérů je jasné, že pánové ze Starbreeze, tedy vlastně Machine Games, svému řemeslu stále rozumí. Lidští protivníci nekladou příliš odporu, ne při použití dvou zbraní najednou (platí pro všechny typy zbraní, včetně odstřelovaček), ale roboti, ať už jsou to ikoničtí robopsi, nebo velcí kyborgové, už nějakou tu výzvu nabídnout.

V hratelné ukázce jsme bohužel nedostali k ruce futuristické zbraně a museli se smířit s obvyklými samopaly, sniperkami a pistolemi. Vypečenější kousky (z nich jsme měli třeba Teslův granát na ochromení robotů) zřejmě čekají na své velkolepé odhalení.

Velmi milým zásahem do jinak přímočaré hratelnosti je rozšíření možností pro řešení konfliktu. Když si chcete od střelby odpočinout, tak využijete větrací šachty pro plížení a stealthové zabíjení nebo při bitvě v exteriéru využijete několik možností, jak se kolem nepřátel přesouvat.

Ve všech prezentovaných částech se ale nedali náckové zcela obejít, vždy bylo nutné vyčistit pole do posledního (nad)muže. Podle toho, jaký přístup k řešení využijete, se zlepší vaše schopnost v tom kterém konkrétním bojovém modelu. A tak dále, a tak podobně. Z toho, co nám Bethesda naservírovala na ukázku, zkrátka kouká solidní zábavná střílečka.

zdroj: tisková zpráva

Jak mluví Poláci?

Poslední část hratelné ukázky se odehrávala ve vlaku do Berlína, tedy v prostředí, které již známe od loňské E3. Blazkowicz je proti své vůli zatažen starší nacistkou a jejím submisivním milencem Bubim do nepříjemné hry „na árijce“ a po jejím ukončení donese kafe Anně do kupé.

Ve vlakové sekci, která působí jako by vzešla z touhy replikovat filmová železniční dramata, se nestřílelo. Pouze se zíralo na události a občas se na něco kliklo. Víc než v jakékoliv jiné části hry tu vyniká příhodnost německého dabingu (případně polského, když se mluví polsky) s anglickými titulky. Autentičnosti atmosféry to jedině prospívá a podepisuji se pod to, aby stejně byly řešeny dabingy ve všech hrách namísto komických anglických hlasů s pokusem o cizokrajný přízvuk.

zdroj: tisková zpráva

Chceme víc, víc všeho!

Malým komentářem o autentičnosti také náš výlet do hlubin The New Order ukončím. Pro jistotu si ještě jednou zopakujeme, že hra se odehrává v paralelní realitě, kdy nacisté zvítězili v 2. světové válce a všechny ostatní země kapitulovaly. To je celkem jasně řečeno v několika konverzacích už na začátku, ale tyto informace nedoplňují detaily v herním světě, jako různé deníkové zápisky, dopisy nebo nezvyklé malé předměty (pro úplnost: několik dopisů tu je).

Machine Games evidentně investují do vývoje hodně energie a talentu, ale z jejich světa nedýchá stejná důvěryhodnost jako třeba ze světa Dishonored, Far Cry 3, Bioshock a dalších. Pocitu, že procházím jednostrannými divadelními kulisami jsem už odvykl, proto nad tímto aspektem The New Order pociťuji rozpaky.

zdroj: tisková zpráva

Ale kdo ví. Možná to nakonec bude ještě o několik tříd lepší, než ve verzi, ve které jsme ostatně viděli jen to, co nám vývojáři odkryli.