Před pár dny se Fisher do Paříže vrátil. V malém prezentačním studiu na Rue Saint Fiacre – název potvrzuje, že Pařížané mají divný smysl pro humor – se ostražitě zadíval z několika desítek monitorů na evropské novináře a v praxi jim vysvětlil, jak se bojuje proti teroristické organizaci Inženýrů, když máte na své straně loajální sidekicky, špionážní létající pevnost SMI a pravý americký patriotismus.

Po čtyřech hodinách ve hře je patrné, že Blacklist napravuje nahořklý dojem ze Splinter Cell: Conviction i Double Agent a vrací sérii tam, kde začala, a kde by jí hráči rádi viděli – do špionážního thrilleru. Obratného a všehoschopného křížence mezi Jamesem Bondem, Jasonem Bournem a Ethanem Hunt jsem proháněl ve dvou dostupných misích alespoň třikrát a potvrdil si, že marketingové proslovy o kreativním řešení akčních situací nebyly zdaleka tak nabubřelé, jak se všeobecně soudilo.

zdroj: tisková zpráva

Pes, který štěká, kouše

Vezměte si třeba situaci v libyjském Benghází. Mezi Samem a informátorem CIA, kterého je nutné zachránit, leží rozsáhlá rozbombardovaná čtvrť osídlená fanoušky aktivního střílení. Ostražitě postávají na rozích, hlídkují na střechách nebo jen tak rejdí po chodbách a vyvolávají vám na čele vrásky.

„Psiska mají hodně účinný AI čuch,“ zanáším do bloku nečekaný poznatek, zatímco Fisher s natrženou zadnicí sedí na zdi nad dvorkem, po kterém poskakují běsnící rotweileři a přivolávají ze všech stran nabuzené samopalníky. Tak tuhle hru s vámi hrát nebude, pomyslí si Fisher, a zmizí ve stínech balkónů.

Střílení, zdá se po několika restartech checkpointu, není tím pravým ořechovým. Akční přístup, jaký jsme si chtě nechtě museli osvojit v Conviction, je silně penalizován častým umíráním, zatímco stealthová akce nese své ovoce – ať už v podobě kvílejících nepřátel ohlušených sonickým granátem, nebo při strhávání hlídek ze střech směrem k rozpálenému asfaltu na ulicích.

zdroj: tisková zpráva

Život v pohybu

Stealth je v dnešních dnech až nechutně módní slovo, kolikrát zneužívané ve snaze přitáhnout co největší skupinu hráčů, a stejně tak často nepochopeně. V Blacklist je to jinak. Stealth nevyvolává pocit něčeho, co by hráč musel dělat, aby misi úspěšně dokončil a stejně tak nepůsobí jako slepé střevo, které doktoři omylem zašili při operaci zpátky do těla.

Situace k ponoření do stínů automaticky navádí takovým způsobem, že na stealth přistoupí i zapálení hráči Gears of War. Občas jsem sice někoho přímočaře zabil nebo si vychutnal animaci mark and execute“, ale mnohem častěji jsem se nachytal, jak přirozeně tíhnu tváří v tvář přesile k ukrytí do stínů, obcházení hlídek nebo ručkování po okapech a římsách.

„Tři herní styly - ghost, panther, assault. Ghost je klasický SC stealth. Panter je ten hráč, který nikdy není detekovaný, útočí ze stínu a kombinuje v sobě assault a ghost styly. Assault je... assault. Hra je schopná poznat, jakým stylem hrajeme a podle toho nám dává body,“ škrábu rychle.

Ubisoft stealth obohacuje švihem a svižností. Žádné dlouhé čekání, až se nepřítel otočí, žádné umírání při nevydařeném schování do krytu – to tu nenajdete. Zábavnost stealthu pramení z nutnosti rychle se pohybovat po bojišti, zasadit jeden úder vojákovi a o pět sekund později a o dvacet metrů dále zopakovat to samé na jeho kolegovi.

Stanete se tak smrtícím neviditelným ninjou, který má nad situací kontrolu – dokud ho někdo nevyhmátne. A to se stává i těm nejlepším. Umělá inteligence je totiž prohnaná. Několikrát jsem zkoušel dřepět na bobku v rohu, a po každé mě taktika nepřátel velmi rychle z úkrytu vyhnala. Obvykle jsem hned potom putoval k božstvu jménem Checkpoint.

zdroj: tisková zpráva

V žilách mu proudí gadgety

Druhá úroveň odehrávající se v temném vybydleném industriálním komplexu, kde Sam musí nasadit sledovací sondu na chemickou zbraň Inženýrů, potvrdila podezření, že nepřátelé se při každém hraní chovají stejně. V rozrušeném stavu sice mění taktiku, ale jejich pasivní chování je skriptováno do té míry, že se pokaždé stejně sejdou, popovídají si a rozejdou se.

Fádní chování nepřátel v klidném stavu má jednu výhodu: naučíte se je „přečíst“ a podle toho na ně zkoušet různou akci. A věřte, že kombinací gadgetů je tu tolik, že by i Batman záviděl. Do bloku putuje další věta: „Nové kruhové menu pro práci s invem je cool, musím ho někde zmínit.“

Mezi nejoblíbenější nepřímé útoky se záhy dostala dron, který Sam do určité vzdálenosti může ovládat a dokonce s ním paralyzovat nepřátele. Jednak si s jeho pomocí zmapuje lokaci, čili může vyvolat poplach na opačném místě, a do zad nepřátel se dostat přeskokem zídky... ale co to? Ono to nejde? Neviditelná stěna?! Inu, mise v Blacklist jsou stále koridorové a zřejmě není lidské síly, která by z lokace udělala pořádně otevřené hřiště.

zdroj: Archiv

Jako doma ve skladišti

Blacklist je mainstreamovou hrou, jak potvrdil i šéf hry Patrick Redding v rozhovoru, který brzy na Games vyjde. Musí se tedy držet toho, co mainstreamoví hráči očekávají. To, že se nemůžete dostat přes zeď, automaticky skáčete mezi kryty (volitelné) nebo pokaždé vidíte stejné chování nepřátel, vyvažují autoři uspokojivě – kromě výrazně odlišných a funkčních stylů je to animace (kvůli špičkovému motion capture studiu hraje Ubisoft v pohybu herních postav první ligu) a detailně vystavěné prostředí. Unreal engine v současné generaci evidentně neřekl své poslední slovo.

Pusté lokace nebo opakování dekorací tu nenajdete, vše působí tak uvěřitelně, že minimálně grafika rychle odbourala mojí „nevíru v herní svět.“ Jak podotknul i jeden z autorů, kteří korzovali mezi hrajícími novináři, každá mise prošla desítkami iterací, než získala finální podobu. „To je teda sakra vydět,“ čtu v poznámkách. Vydět místo vidět! Bože...

V druhé misi bylo snad největším potěšením ničit přenosné stavební lampy a hledat techniky, kteří na dálku ovládají pohyblivé tančíky s výbušninou. Ukrývání se ve stínech mě natolik pohltilo, že jsem byl schopný i několik dlouhých minut přemýšlet nad pohybem nepřátel a hledat optimální cestu nad jejich hlavami (po klimatizačních trubkách).

Dusivá atmosféra a jasná Fisherova zranitelnost (vydrží jen pár zásahů) mě přesvědčily, že tohle je po dlouhé době Splinter Cell, který má všechny trumfy v rukávu. Do poznámek putuje tato: „Takhle měla vypadat Bourne Legacy.“

zdroj: tisková zpráva

Nad zemí

Jednu z příjemných aktualizací herního světa představuje špionážní letadlo SMI, jehož velín až nebezpečně připomíná můstek Normandy z Mass Effect. „Zatím je letadlo dost neinteraktivní, ale je v něm vrtulník. Že by...,“ spekuluji v poznámkách. Ve velínu SMI se nachází ohromná interaktivní stolní mapa s misemi a stará dobrá Grim tu pracuje s výstupy rozvědky. Další postavy pak umí vylepšit Samovo vybavení nebo samotné SMI. Každý z pasažérů má také své kostlivce ve skříni, se kterými jim Sam může pomoci.

V pařížské herní verzi tato možnost nebyla aktivována, ale ve finální půjde o malé mise, do kterých můžete vstoupit buď s AI parťákem, nebo spoluhráčem. Kampaň tak získává příjemný bonus v podobě multiplayeru (a chytře schovaného DRM) a stírá oddělený sólový a multiplayerový zážitek.

Ať už jde o multiplayerovou, nebo sólo misi její výsledky a důsledné dodržování herního stylu přináší na Samovo konto peníze, které můžete používat právě na upgradování. Autoři jsou na nový ekonomický model jaksepatří hrdí, i když nedává tak úplně smysl: Fisherova antiteroristická buňka by měla být financována automaticky, nikoliv ze žoldáckých odměn za splnění mise. Celý ekonomický model byl v pařížské verzi pouze načrtnut, jeho dopad na hraní pocítíme až po vydání.

zdroj: tisková zpráva

Po krátkém Reddingově proslovu na úvod pařížského představení hry si šéf vývoje posteskl, že hru jako Blacklist prostě nemůže ukázat se vším všudy během několika hodin. To, co jsem z ní viděl, byla možná jen crème de la crème, jak by řekli Francouzi, ale chutnala natolik přesvědčivě, že si troufám tvrdit, že návrat Sama Fishera nebude ušmudlaný nebo přehnaně poplatný průměru.