E3 2013 dojmy: Velkolepé Destiny připomíná Halo i Borderlands
zdroj: tisková zpráva

E3 2013 dojmy: Velkolepé Destiny připomíná Halo i Borderlands

17. 7. 2013 20:35 | Dojmy z hraní | autor: Miloš Bohoněk |

Rukopis Bungie se jen tak nevygumuje. Již první kroky v Destiny skýtají daleké výhledy a stavby monumentálních rozměrů, které dávají vzpomenout na proporce Halo a naznačují, že tady vzniká něco velkého. Papírově jde o projekt bezprecedentních ambicí – Activision Blizzard se s Bungie rovnou dohodli na desetileté spolupráci a hned několika hrách z jednoho obřího, zbrusu nového univerza. Destiny je tedy jen začátkem.

Na E3 bylo k vidění to samé demo s obří planinou, šestinohým tankem a temnou vysokou zdí jako ze sci-fi verze Hry o trůny, které jste již mohli vidět na konferenci Sony nebo v nedávném videu s kanadskými výtvarníky. Za zavřenými dveřmi se však dalo posbírat pár nových informačních drobků a člověk si hlavně udělal celistvou představu o tom, jak bude Destiny vlastně fungovat.

Tvůrci se brání označení MMO a poukazují na údajně komplexní příběh, ale faktem je, že bez neustálého připojení k internetu si Destiny nezahrajete, nebudete sdílet svět s ostatními, a neužijete si důraz na spolupráci. Ostatně, v Halo frčel především multiplayer, a když došlo na singleplayer, bok po boku s živým parťákem byl ještě zábavnější. Online kooperace – kolem tohoto slovního spojení se celé Destiny točí.

Snad ještě více než Halo však Destiny připomíná vážnější a epičtější verzi Borderlands. Otevřený nevlídný svět je ředěn „dungeony“, kde se s vašimi parťáky vtipně pošťuchujete a hledáte loot (každý máte svůj vlastní). Za nabyté zkušenosti se prokousáváte stromem schopností, aby se vám lépe bojovalo proti obskurním nepřátelům, kterým nad hlavami poletují jména, úrovně a zdraví. Bonusem je, že kromě sebe budete v bohatém menu vylepšovat i kvéry.

Do starého Ruska

E3 demo se odehrávalo na Zemi, v nespecifikovanou dobu. Ale rok 2013 nikdo z aktérů zjevně nepamatuje. Rozlámaná dálnice je poseta stovkami rezavých vraků a v dálce se tyčí zvláštní futuristické věže neznámých účelů. Za horizontem se rozléhají desítky kilometrů přístupného terénu a v dáli vykukuje Slunce. „Pokocháme se východem, chytneme se za ruce, a pak projdeme ohromnou zdí, kde budeme střílet emzáky do obličeje,“ komentoval náš průchod jeden z vývojářů. Medaili každému tvůrci, který si umí dělat srandu ze své vlastní tvorby.

Jen co hráč, patron posledního lidského města a spasitel rasy, prošel kolem několika vraků a vyplašil hejno ptáků, setkal se se svou parťačkou. Zatímco ona byla povoláním lovkyně a pyšnila se odstřelovací puškou, hráč profesně spadal mezi warlocky – kromě svých samopalů a kulometů ovládal i různé nadlidské schopnosti á la biotické skilly z Mass Effect her.

Právě nadpřirozené schopnosti přišly vhod. Za chvilku už dvojice hrdinů prozkoumávala staré potemnělé ruiny, které jim osvětlil malý robůtek s hlasem Tyriona Lannistera a vzhledem 343 Guilty Spark. Naběhli první nepřátelé, čtyřrucí bandité rasy Fallen, kterým brzy suploval Rixis, dvoupatrový boss s dotěrným teleportem na krátkou vzdálenost. Vylezl z díry ve zdi a já musel ocenit prostornost místních arén, které opět evokují Halo s Borderlands a umožňují tak pohodlné zápolení až trojice živých hráčů proti přesile.

...

Ačkoliv Destiny půjde hrát sólově, není na to stavěné. Ve hře budete se svými parťáky tvořit tzv. fire teamy po dvou až třech hlavách a hra jim bude přizpůsobovat obtížnost. Bossové by tak měly vyžadovat spolupráci, ale zrovna nynější případ tomu neodpovídal – parťačka velice rychle skonala a souboj musel vyřešit primární hráč.

„Sorry, že jsem se ti tak smál, když jsi letěla vzduchem,“ dodal po úspěšné bitce prezentující vývojář. Přiznal, že kdyby byl gentleman, během souboje by svou kolegyni oživil. Z Rixiovy mrtvoly nafasoval těžký kulomet a dvojice se začala ubírat k východu. Cesta vedla přes obří kanalizaci. „Ve hrách vždycky musíte mít kanalizaci,“ kladl nám na srdce předvádějící.

Na druhé straně

Po průchodu zdí došlo na public event, což je koncept dobře známý třeba z Guild Wars 2. Náhodně a plynule vás spojí s ostatními hráči v rámci jednoho úkolu, aniž byste museli klikat v jakémkoli menu. Jelikož veřejný mač byl uvozen působivým příletem nepřátelské flotily a padajícími věžemi, je otázkou, do jaké míry šlo o skutečně náhodnou událost. Spíše tipuju skript.

Dvojice nových živých hráčů přifrčela na levitujících skútrech jako ze Star Wars, zatímco dvojice dalších přiběhla bůhví odkud. Následovala zábavná a pěkně početná bitka na otevřeném prostranství, jemuž dominoval čerstvě vysazený šestinohý tank. Na zádech kanón, na čumáku kanón, na ramenou EMP granátomety a kdo ví, co ještě. Člověk si nemohl nevybavit obíhání a nahánění covenantských vehiklů.

Dědictví Halo bylo v Destiny viditelné na každém druhém rohu, od celkově grandiózního rozmachu až po malicherné detaily jako držení zbraně a její přebíjení, útoky nablízko nebo obecný pocit z chování kvérů. Ostatně, podobný dojem dělal i Titanfall od Respawn, ze kterého bylo pro změnu cítit Modern Warfare.

Oproti Titanfall ale Destiny působí velkolepějším a umělečtějším dojmem. Je vidět, že Bungie nebudují jenom zábavnou hru, ale také zbrusu nové a rozsáhlé online univerzum, které tu s námi nějaký ten pátek chce vydržet. Pokud vás lákají vás exotické futuristické světy a kooperativní multiplayer, Destiny byste už neměli pustit z dohledu.

Nejnovější články