Bodycount mód využívá úrovně z příběhové kampaně, respektive jejich úseky, které jsou častokrát dosti krátké, a kdybyste je chtěli proběhnout, nemáte za pár minut, co dělat. Nezapomeňte, jde tu ale o body, což si žádá zcela jinou taktiku boje. Nepřátele se snažíte kosit ne střelou do bachoru, ale pěkně do hlavy, nebo ze zadu, nebo granátem, nebo s využitím částečně zničitelného prostředí. Zkrátka zkoušíte být při likvidaci kreativní, protože jedině tak vytváříte komba a získáváte několikanásobek základního počtu bodů.
Je tedy jasné, že se ani nesnažíte úrovně co nejrychleji proběhnout, ale hledáte si vhodná místa, kde lze z nepřátel vytřískat co nejvíce bodů – ideálně v blízkosti zničitelných objektů, kam se je snažíte nalákat, což je legrace sama o sobě. Někdy bohužel nevyžádaná. Řekněme si na rovinu, že od arkádové střílečky člověk nečeká inteligentní nepřátele schopné adaptace na vaši strategii. Naopak, jsme zvyklí na různé chlapíky, co mají předdefinovanou trasu a dva druhy chování pro všechny situace, kteří se liší jen zbraní, co jim designér přidělil. A do jisté míry jsou nepřátelé v Bodycount přesně takoví.
zdroj: Archiv
Čas od času jim však rupne v hlavně a začnou se likvidovat vzájemně, těžko říci, jestli schválně z nudy nebo omylem kvůli slepotě. Každopádně vám ale touto podvratnou činností kradou body, které byste mohli získat jejich zabitím. Když se to začne dít, má člověk sto chutí jim říct, ať si to tedy hrají sami a jít se válet na pláž. Je však třeba použít obvyklé zaklínadlo: šlo o bůhvíjak starý preview kód, který v řadě oblastí určitě nebyl dokončen a ve verzi finální se podobné excesy odehrávat nemusí.
Co už se ale se vší pravděpodobností nezmění a zřejmě to bude hrát nezanedbatelnou roli i v jiných herních módech (kampaň, multiplayer), je zmíněná destrukce a poněkud podivný způsob, jakým ji hra uplatňuje. Je logické, že některé bytelné objekty typu pevnost prostě nejdou granátem zničit nebo rozbořit, ale chajdy v chudinské vesničce by se měly bortit už na pohled. A nedělají to. Tato nelogičnost pak poněkud ztěžuje plánování akce, protože likvidace vojáků s pomocí bortících se objektů je základem pro zisk dostatečného počtu bodů.
Přesto nelze Bodycount mód zatracovat, protože za primitivní premisou se skrývá poměrně komplexní systém, jak navyšovat bojový zisk. O kreativitě v zabíjení už byla řeč, druhou vrstvou je pak sbírání barevných kuliček, které padají z mrtvých nepřátel. Říká se tomu intel a jeho shromažďováním vylepšujete OSB neboli Operative Suport Button. Je to funkce, která vám v určitých chvílích umožní získat výhodu na bojišti: přivolat leteckou podporu, prodlouží masakr v adrenalinovém stavu, navýší účinek vašich zbraní.
Použití těchto speciálek je třeba dobře promyslet a naplánovat, abyste z toho měli co nejvíce bodů. Čím více intelu nasbíráte, tím větší srandu si přirozeně s OSB užijete. Vtip je v tom, že množství intelu, které padá z nepřátel je rovněž určeno tím, jak moc nápaditě je likvidujete. Motivace k tomu, abyste si se soubojovým systémem vyhráli je tedy slušná a jednotlivé prvky jsou příjemně a logicky provázané. Do značné míry to vyvažuje nedostatky, kterými tento mód, potažmo hra v preview verzi, trpí. Rozhodně mezi ně nepatří grafika, která se během posledních měsíců hezky vybarvila a dobře sedí k arkádové povaze hry, přestože na špičku v daném žánru se ani neodvažuje promluvit.
Bodycount bude v plné verzi plnit roli doplňkového módu, který má jistý potenciál na to, aby pár vybraných jedinců bavil víc než hlavní kampaň nebo řádění v multiplayeru. Rozhodně je to větší zábava než svého času The Club od Segy, kde šlo o něco podobného – kreativně likvidovat nepřátele kvůli bodovému zisku. The Club však požadoval, aby se to všechno dělo v co největší rychlosti, což byla chyba. Bodycount jde na získávání bodů spíše strategicky, a když se zrovna nezblázní AI a časem zjistíte, které struktury jdou zlikvidovat, a které ne, tak to může být i docela zábava. Jak je na tom v tomto ohledu plná hra, si povíme v recenzi za týden. Hra samotná vychází na PS3 a X360 2. září.
