Modrobílé ulice s americkými vlajkami a sváteční atmosféra evokující 4. červenec chvíli vypadá slibně, v dálce je slyšet jazzová hudba, prázdnými a obyčejnými uličkami trajdá kůň - ale proboha, vždyť je celý z plechu! Potom se něco hne ve stínech boční uličky; oheň v nedalekém zelinářství hasí mechanická ženská hasička, které vůbec nevadí vlastní hořící záda...
A pak Dewitt zvedne hlavu a zjistí, že všechno kolem něj poletuje ve vzduchu a že obzor křižují desítky balonů na horkou páru. Obrovská socha Columbie, americké patronky a mytického ztělesnění USA, v dálce třímá obrovskou vlajku, ale co se pořád zdá jako veselý sen v duchu viktoriánské architektury a Art Nouveau z éry průkopnické Ameriky brzy přeruší nějaký hrozivý pocit.
Kostru skutečného koně ještě obletují mouchy; ulicí se řítí šílenec v polorozbitém kočáru naloženém novinami; na lavičce v parku odpočívá černý muž obklopený hejnem černých ptáků. A pak se Dewittovi přímo před očima zhroutí celý létající blok budov a spadne mu těsně pod nos. K čertu, to je teda probuzení!
• Jules Verne, Final Fantasy a Miyazaki
Probuzení je to hlavně pro všechny, kdo si pod kódovým označením Project Icarus a nyní již definitivním názvem BioShock: Infinite představovali nějakou odbočku do minulosti či budoucnosti podmořského světa Rapture, v němž se odehrávaly oba úspěšné díly této first-person střílečky. Jsou tomu tři roky, co ji bostonské studio 2K Irrational poprvé dopravilo na trh a nyní už opět pod svým původním názvem Irrational Games sezvalo novináře na majestátní akci v manhattanském hotelu Plaza, kde tvůrčí šéf firmy Ken Levine poodkryl novou éru v sérii BioShock.
Žádná narychlo udělaná odbočka, která využije assety z prvních dvou dílů, zkrátí hráčům čekání na třetí díl BioShocku a přitom vydělá majlant - ne, Infinite je plnohodnotná hra zasazená na létající metropoli Columbia a s původním BioShockem bude mít společné jen zásadní herní prvky, které autoři přesadí do úplně jiného prostředí. Vlastně to tak trochu připomíná princip, na němž už dvě dekády funguje série Final Fantasy, byť vizuální asociace připomínají spíš svět adventury Syberia, romány Julese Verna nebo animovaný film Castle in the Sky od japonského režiséra Miyazakiho.
• Detektiv na stopě
Výjevy z úvodních odstavců možná působí futuristicky, ale opak je pravdou. BioShock Infinite se odehrává celá desetiletí před událostmi prvního dílu, až v roce 1912, kdy se začíná řešit zmizení létajícího města Columbia. Ne náhodou se tenhle "raný projekt Apollo" jmenuje po americké múze, vždyť ho v USA postavili jako důkaz své technologické vyspělosti - navíc v době amerických imperialistických ambicí, v časech po násilné občanské válce a neméně masových bojích o Filipíny.
Malý, demokratický a soběstačný stát Columbi si jen tak vesele poletoval po světě, dokud nezačaly nesnáze. Na palubě se začaly řešit otázky mezinárodní politiky, někdo vytasil zbraň a pak se zjistilo, že Columbia je navzdory plánům a politickým prohlášením po zuby ozbrojená - že vlastně jde o takovou malou Hvězdu smrti. Létající město nakonec mizí neznámo kde a nikoho zvlášť netrápí, dokud o pár let později někdo nezaklepe na dveře detektivní kanceláře Pinkerton.
Ta měla začátkem 20. století víc zaměstnanců než americká armáda a její detektivové byli často najímáni jako soukromí bodyguardi. Zda by šarmantní soukromé očko Booker Dewitt ve firmě vydržel není jasné, ale v poslední chvíli se ještě rozhodne kývnout na pracovní nabídku tajemného muže, který si přeje nalézt jistou Elizabeth. Ta byla unesena a momentálně se nachází na palubě Columbie. Problém? Ba ne, odvětí tajemný návštěvník a poskytne přesné souřadnice létajícího města. Takže najít slečinku, dohlédnout na to, aby se jí nic nestalo, a shrábnout tučnou odměnu? Na to Dewitt pochopitelně slyší - a vzápětí už je ve dveřích.
• Je to sen?
Jen na okamžik se Dewitt zadíval na obraz podvodního města - pardon, na odraz létajícího města v akváriu, v němž se hlavního hrdinu snaží utopit mechanický robot. Ta věc, která nápadně připomíná pozdějšího Big Daddyho, posléze popadne Dewitta a prohodí ho oknem; bože, to město je nádherné, pomyslí si detektiv těsně předtím, než dopadne na vrcholu cepelínu, chvíli se snaží udržet a pak zase padá dál.
Zastaví ho až létající postel plná růží, jak ji tam přistavila nádherná tmavovlasá žena z protějšího balkonu. Vzápětí ale i ji popadne robot a Dewitt padá, padá, až umírá... Co to má znamenat? Je to sen? Nebo jedna z možných cest, jak to s Dewittem dopadne? Zatím to berte jako důkaz, že na cestě po Columbii vás čekají nesčetné nástrahy, než si k Elizabeth vytvoříte citové pouto, naučíte se díky ní nadpřirozeným kouskům a se spoustou neuvěřitelných zbraní v ruce budete bojovat v interiérech, v ulicích i oblacích.
• Plasmid na vrány
Vraťme se tam, kde jsme Dewitta naposledy viděli při smyslech. Po té sérii strašidelných výjevů hrdina v zelenavém parku zaslechne monotónní politický projev zhruba v tom smyslu, že občané se mají chopit zbraně (deja vu?, pomyslí si Dewitt) a jít bránit svá práva proti anarchistům. Nad barely napěchovanými zbraněmi káže nějaký strýček Sam v pruhovaných červených kalhotách, modrém saku a se stále červenějšíma očima - a také jménem, jež jste zahlédli na jednom z plakátů: Saltonstall. Jak se k němu Dewitt blíží, letmo pohlédne do strany zrovna ve chvíli, kdy Saltonstall udělí povel a muž na lavičce vyšle své černé vrány detektivovi přímo do obličeje. Dewitt z barelu vytáhne ostřelovačku a snaží se ptáky zahnat, zatímco poltitický řečník prchá po úžasných létajících kolejích.
Detektiv uhodí muže na lavičce přímo do obličeje a protivník dopadá až na koleje, po nichž vzápětí bolestivě prosviští futuristická tramvaj; Saltonstallovi se však podaří koleje přehodit a vzápětí prchá na blízký létající ostrov. Když je jasné, že muž z lavičky už řekl své poslední slovo, Dewitt mu sebere plasmidovou láhev s etiketou Zabiječ vran, lokne si - a rázem může ptáky ovládat. Jedna z černých bestií se detektivovi pohodlně usadí na ruce, v zobáku stále kousky masa. No řekněte, kam se hrabou včely z původního BioShocku?
• Na obzoru tečky
Teď se na to podívejme trochu s odstupem: prvně, detektiv může fyzicky posouvat či odsouvat téměř každý objekt kolem sebe. Ať už je to barel, kontejner, pánev nebo zbraň, se vším lze libovolně nakládat a hýbat víceméně jako ve skutečnosti. A když najdete ty správné plasmidy, které představují jasnou kontinuitu s prvními díly BioShocku, naučíte se triky doposud známé tak leda z Matrixu.
Třeba když detektiv na dálku vyrve brokovnici z rukou svého nepřítele, obrátí zbraň ve vzduchu a vypálí. S další zbraní, již zmiňovanou odstřelovačkou, si zase na vlastní oči ověříte neuvěřitelný rozsah Columbie. Zatímco totiž sledujete Saltonstallův úprk, v dálce se míhají droboučké tečky - ale zkuste na ně vypálit a tečky budou i z několikakilometrové vzdálenosti opětovat palbu. Ano, to jsou zřejmě strážci, a právě jste na sebe asi upozornili. Smůla, protože až tu několikakilometrovou vzdálenost urazí, bezpochyby vám budou po krku.
• Po kolejích do Matrixu
Že je třeba se okamžitě hnout pochopíte ve chvíli, kdy se Saltonstallův projev začne ozývat z nejbližšího ostrova, vzápětí odtamtud přilétne dělová koule a zaboří se do země pár metrů od vás. Tak s chutí do toho: těm kolejím se říká Skyline a spojují všechny létající ostrovy na Columbii, byť původně měly sloužit jen pro transport nákladu. Dewitt se zahákne, odpíchne a ve scéně evokující nějakou ďábelskou horskou dráhu nabere neuvěřitelnou rychlost, během níž bude občas muset měnit směr a také odrážet nepřátelské útoky - třeba když kladivem rozprskne nebezpečného blázna, po němž zůstane ošklivá krvavá skvrna.
Detektiv dopadne přímo vedle kanónu a hned si zase zachrání život, když před Saltonstallem uprchne do nejbližší krčmy. Ale sotva si uprostřed těch veselých a obyčejných barových návštěvníků oddychnete, stane se s nimi totéž co se Saltonstallem: všem, dokonce i zdánlivě nehybnému portrétu na zdi, začnou rudě zářit oči a vzápětí už se detektiv musí ohánět pěstmi a přivolat do souboje i vrány. V samotném závěru bitky dojde dokonce i na starý známý "bioshockový" blesk, který protivníka upeče v kramflecích. Pak se znovu objeví Saltonstall, ale Dewitt je tentokrát připravený: počká si, až jeho protivník vypálí ránu, načež ji jako v Matrixu zastaví ve vzduchu, otočí a nechá, aby zničila Saltonstallovu zbraň.
• To všechno engine umí?
Zhruba v této fázi předváděčky začne město připomínat masovou anarchii, v níž proti vám zdánlivě každý pochoduje s hrubostí Splicerů z podvodního města Rapture. Přesto je to oproti BioShocku rozdíl - copak si z původní hry vybavíte nějakou davovou scénu? Právě kvůli tomu vývojáři sestavili úplně nový engine, který proti vám poštve až patnáct nepřátel naráz a jinak slibuje nové animace, taktičtější uvažování AI či vzdušné souboje v rozpětí zhruba deseti kilometrů. Jaký to má dopad na styl hry je jasný: na každém kroku vás oslní nablýskané odrazy vodní hladiny, ostré textury i fantastický design a především už nejste uzavření v klaustrofobických tunelech.
Přece tu jsou spojitosti: navzdory tomu, v jak otevřeném a světlém prostoru se BioShock Infinite odehrává, si i zde budete brzy připadat ztracení a bezmocní. Ať se v Columbii hnete kamkoliv, vždy kolem vás budou poletovat létající ostrovy, jeden z důvodů, proč bylo třeba odhodit "zastaralý" engine původního BioShocku. Vypadá to báječněa neuvěřitelně lákavě - tedy pokud nemáte strach z výšek.
• Tajfun z nádobí
Je jasné, že patnáct na jednoho je už moc velká přesila a proto se v této fází předváděčky poprvé objeví Elizabeth. Tato tajemná žena, kterou máte zachránit a jež má na vězně neobvykle ozdobné šaty, strávila v Columbii celé svě dětství; v pěti letech ji jako pohádkovou princeznu zamkli ve věžní komůrce, takže se nelze divit, že po patnácti letech si Elizabeth též osvojila nadpřirozené schopnosti. V jedné chvíli pošle na rozhěvaný dav bouřkový mrak a pokud Dewitt v ten moment využije plasmid s blesky, účinek útoku se zdvojnásobí. Zda to udělat nebo ne bude čistě na vás, ale mějte na paměti, že Elizabeth sama od sebe nikoho nezabije a také za vás neudělá žádné zásadní rozhodnutí. Mimochodem, nevíte někdo, proč se ta ženská hned po útoku divoce rozkašlala?
Od chvíle, kdy Elizabeth přivolá bouřkový mrak, už se celý zbytek dema odehrává v ponuré atmosféře; přesto je to úctyhodná podívaná. Dewitt se svoji společnicí utíkají po mostě, když tu po nich někdo začne pálit zpoza hordy naskládaného nádobí. Vaše partnerka se otočí a udělá z tohoto improvizovaného krytu mohutný cyklón, jež útočníka popadne, a pak se celý vír přetaví v obrovitou kovovou kouli, jíž můžete po nepřátelích mrsknout ve stylu Force Push ze Star Wars: Force Unleashed. Že si už skoro připadáte nesmrtelní? Čas seznámit se s Big Daddym.
• Big Daddy, ročník 1912
Je jiný. Na obrovském těle plném steampunkových stroječků sedí lidská hlava nápadně připomínající boxera z 19. století nebo ještě spíš klona dr. Frankensteina. Ulízané vlasy, staromódní knírek, zvenčí srdce uzavřené v malém skleněném výklenku - a co je nejhorší, kulky mu bohužel vůbec neublíží, naopak ho vyprovokují, že po vás hned při prvním setkání mrští mechanickým koněm. Hrdinové si proto vymění role a zachránkyní se na okamžik stane Elizabeth, která vystřelí paprsek světla na nejbližší most a s Dewittovou pomocí ho mechanickému stroji strhne na hlavu. Big Daddy se pořád hýbe, ale teď už stačí jen pár ran z brokovnice a poražený mechanoid padá hluboko do propasti.
A zrovna včas, protože Elizabeth se vám právě zhroutila po boku. Čím náročnější útok podnikne, tím víc ji to vyčerpá - v tomto případě slečně dokonce teče krev z nosu. "Tahle věc tě tady držela?" křičí Dewitt. Elizabeth pomalu zvedne prst k obloze - a odamtud se Dewittovi přímo do týla snese mechanická ptačí nestvůra, zavyje známým zvukem Big Daddyho z prvního BioShocku, načež jedním máchnutím křídel hrdinu srazí k zemi. A pak? No, pak už hledíte jen na černou obrazovku, protože jste mrtví a první předváděčka nového BioShocku právě se vší pompou skončila. Známý herní analytik Michael Pachter ještě ten večer nadšeně utrousí, že BioShock: Infinite bude dostávat samá devítková hodnocení.
• Záznamníky a kolty u pasu
Ken Levine sklidí ovace ve stoje a vzápětí na potkání rozdává rozhovory. Novináři se tak dozvídají, že po vzoru původního Big Daddyho na vás všechny postavy ve hře nebudou hned vždy nutně útočit, jen si budete připadat jako v putyce na Divokém západě, kdy mají všichni neustále kolt u pasu. Zásadní prý bude rozhodování o tom, kdy o pomoc požádat Elizabeth a do jaké míry využít její schopnosti, abyste ji naopak neublížili.
Dále budete muset často určit, kdo je na vaší straně a koho lze přesvědčit, ať se k vám přidá. S největší pravděpodobností se dočkáme i oblíbených záznamníků s nahranými hlasovými vzkazy, které osvětlí historii Columbie i život na její palubě. Dewitt bude s hráčem aktivně komunikovat, říkat mu, co má teď asi zrovna udělat. A protože je to chlapík od rány, který nepracuje jako uťápnutý policajt, od srdce vám také sdělí, co si o tom všem myslí. Trochu obtížnější je zjistit, co si naopak Levine myslí o multiplayeru nebo podpoře Kinectu; stanoviska jsou zatím neutrální, vyloučeno prý není nic.
• Otázky bez odpovědí
Asi nem cenu opakovat, že BioShock: Infinite vypadá úchvatně. Ken Levine sice zazářil, ale v hotelu na Manhattanu za sebou nechal ještě víc otázek než před odhalením hry. Znamená to, že případný BioShock 3 bude jen "továrna na peníze" od studia 2K Marin a že skutečné pokračování máme hledat v Infinite? Jaká je tu souvislost s podmořským světem Rapture? Bude se to hrát kooperativně? A když ne, půjde se do slečny aspoň zamilovat?
A napadají mě další: bude Elizabeth zachraňovat Dewitta podobně jako Elika svého Prince z Persie? Proč to místy připomíná animovaný film Up od Pixarů? Čekají nás ekonomická rozhodnutí či hackovací puzzly? Kdo je vlastně Elizabeth a proč umí to, co umí? Proč nemůže vraždit? Co chce Saltonstall? A proč se z obyvatel Columbie stávají krvežízniví zombíci? Odpovědi jsou, bohužel, ještě na hony vzdálené, protože nový BioShock vyjde celých sto let po době, v níž se odehrává.
BioShock Infinite vyjde v roce 2012 pro PC, Xbox 360 a PlayStation 3.
