Když trapnost přeroste v hněv

Když se reklama vymkne z rukou

Blízký vztah k oblíbené hře, potažmo absenci jejího pokračování, můžete vyjádřit nespočtem různých způsobů. Od soustavného vzpomínání na fórech, přes fanouškovské povídky, artworky či mody, až po vizualizaci vlastních snů. Profi vývojář Tal Peleg ze studia Naughty Dog zvolil poslední zmiňovanou cestu a ve svém volném čase vytvořil (s pomocí několika kolegů) parádní krátký filmeček s názvem Dante’s Redemption. Logicky jde o jakousi fanouškovskou poctu mlátičce Dante’s Inferno od Visceral Games (Battlefield Hardline, Dead Space), do které se Tal Peleg zamiloval, přál by si její pokračování, ale má smůlu. Jen díky této smůle se ale můžete podívat na následující krásu.

Zářezy na CV a vývojářských resumé nemusí vždy říkat pravdu a kdo je sleduje dlouhodobě, dovede si udělat poměrně slušný obrázek o tom, kolik her se tímhle způsobem "prokecne", ale k jejich oznámení nikdy nedojde. Nemohl by tohle být i případ Dante's Inferno 2, které se objevilo na resumé scénáristy Joshuy Rubena?

I negativní publicita je dobrá publicita. Tohle motto už ke slávě a úspěchu napomohlo celé řadě her a sérií, Grand Theft Auto je jednou z nich. A v EA si to moc dobře uvědomují. Proto, když se ohlédnete zpátky na reklamní kampaně her od EA, tak mezi nimi najdete spoustu příkladů záměrně vyvolané kontroverze (církevní protesty u Dante’s Inferno, naštvané matky u Dead Space 2), která přilákala pozornost mainstreamových médií a tím pádem i lidí, kteří by se bez toho o dané hře vůbec nedozvěděli.

Zach Mumbach z Visceral Games se pro Joystiq rozpovídal o organizaci práce svého týmu a naznačil, že v rámci celkové struktury EA mají „Visceralové“ solidní porci svobody (na rozdíl od tvrzení šéfa Activision Bobby Koticka), stejně jako můžeme z článku vyčíst pár náznaků o možném pokračováním Dante's Inferno. Právě tato krvavá řežba totiž byla dle Mumbacha výsledkem samostatnosti, kterou si Visceral v rámci EA užívá.„Vždy jsou tu vedlejší týmy deseti až patnácti lidí, které pracují na nových nápadech. A abych byl upřímný, právě tak přišlo na svět Dante's Inferno. Jonathan Knight si vzal asi sedm lidí a řekl – 'Hej, to je skvělý nápad, zkusíme jestli by to šlo udělat',“ vysvětluje Mumbach.