Není to nejspíše poprvé ani naposledy, kdy se něco podobného stalo. Vydavatelé se snaží bojovat proti přeprodejcům klíčů, které pochází z jiných regionů, nebo je prodejci získali cestou, která není kompatibilní s požadavky hlavního distributora. Neznamená to, že Ubisoft a ostatní potírají klíče koupené skrze jiné prodejce jako Green Man Gaming, Amazon, Target apod. Ti mají licenci a dohodu o legální distribuci. Problém je v tom, když nakupujete u těch, kteří nemají licenci, ale za to lákají příznivou cenou. Zákazník při tom často ani neví, že zrovna s tímhle obchodem má být něco v nepořádku.
Podle údajného vyjádření Ubisoftu se mají takto postižení zákazníci obrátit na prodejce svého klíče, respektive licence, aby jim zajistil náhradu či refundaci, protože chyba se stala u něj. Nejde ostatně o jediný případ podobného přístupu, loni se stejně s prodejem klíčů svých her od G2A vypořádali v Devolver Digital a poznamenali, že klíče od tohoto prodejce nejsou legitimně použitelné, ani podporované a budou deaktivovány.
Kdyby nic jiného, je celá kauza ukázkovým příkladem toho, kolik háčků se skrývá v digitální distribuci a jak jsou zakoupené hry de facto virtuálním majetkem, který vám může být odebrán. Ostatně, nejsou majetkem, jsou jen licencí, kterou si vydavatelé dobře hlídají.
Aby bylo jasné, kroky, které učinil Ubisoft a všichni ostatní jsou zcela legitimní a v jádru pochopitelné. Naskýtá se ale otázka, zda jsou opravdu fér ke koncovému uživateli. Ten za hru zaplatil, a i když byla asi podezřele levná, ve většině případů asi netušil, že může být s prodejcem něco špatně. Tím spíš, že v dnešní éře obrovských a od vydání čím dál dřívějších slev se nedá s takovou jistotou usuzovat, že je něco nepořádku. Opět můžeme argumentovat, že si kupující má zjistit, koho vydavatel udává jako legálního prodejce. Nicméně v tuto chvíli na celé akci primárně tratí zákazníci.
Samozřejmě, že vydavatelé cílí na to, aby zákazníci vytvořili tlak na přeprodejce, donutili je k vrácení peněz, a přestali u nich nakupovat. Jenže efektivní vymáhání peněz od těchto prodejců je otázkou jen jejich blahovůle, tím spíše, že G2A i G2Play sídlí v Hong Kongu. Teoreticky tak vydavatelé zákazníka mohou vychovat, aby nenakupoval u podezřele laciných prodejců. Fakticky ale jen přidělají vrásky a starosti těm, kteří za hry zaplatili, což je logicky naštve. Bič už tedy vydavatelé ukázali, možná by to chtělo v budoucích dnech i trochu cukru.
