Schwarzenegger versus videohry: Den zúčtování
zdroj: tisková zpráva

Schwarzenegger versus videohry: Den zúčtování

3. 11. 2010 2:10 | Byznys | autor: Martin Bach |

Hodinové slyšení Nejvyššího soudu USA je minulostí. Nedá se říct, že bychom se dočkali nějakých zvláštních překvapení nebo argumentů, které nikdy předtím nezazněly. Celá seance probíhala formou diskuse mezi soudci a zástupci obou stran - Zackery Morazzinim za stát Kalifornie a Paulem Smithem za EMA. Soudci kladli poměrně zajímavé otázky a pozorovatele zvenčí možná mohlo překvapit, že se většina z nich alespoň v základu orientovala v dané problematice. Po zakončení rozpravy soud oznámil, že konečné rozhodnutí padne nejpozději do konce června příštího roku.

Krátce po skončení slyšení se na stránkách Nejvyššího soudu objevil kompletní přepis debaty. Ve formátu PDF si jej můžete stáhnout z této adresy. Přestože jde o poměrně zajímavé čtení, 73 stran není málo, a tak jsme se rozhodli vybrat pro vás dvě nejzajímavější výměny argumentů (pro každou stranu jeden), ke kterým dnes ve Washingtonu došlo. Tady jsou:

1. Nejvyšší soud USA versus Zackery Morazziny, zástupce Kalifornie

Morazzini: Stát Kalifornie žádá tento soud o uznání zákona, který dovoluje státům zakázat nezletilým možnost koupě deviantních násilných videoher, které mohou mít zhoubný vliv na vývoj...

Soudce Scalia: Co znamená deviatní... deviantní násilná videohra? Oproti čemu? Normální násilné videohře?

Morazzini: Ano, ctihodnosti. Deviantní znamená odlišená od zavedených norem.

Scalia: Ony existují nějaké zavedené normy pro násilí?

Morazzini: No, myslím, že pokud se podíváme zpět...

Scalia: Některé pohádky bratří Grimmů jsou pořádně děsivé, abych řekl pravdu.

Morazzini: Souhlasím, ctihodnosti. Ale úroveň násilí...

Scalia: Jsou v pořádku? Hodláte je také zakázat?

Morazzini: To ne, ctihodnosti.

Soudce Ginsburg: Jaký je v tom rozdíl? Pokud pokládáte určitý typ zobrazování násilí za škodlivý pro děti, proč se zaměřujete jen na omezení videoher? Co filmy? Co komiksy? A pohádky bratří Grimmů? Proč jsou podle vás videohry zvláštní? Nebo se vaše principy vztahují na všechno deviantní násilí, bez ohledu na formu?

...

Morazzini: Kalifornský zákonodárný sbor prezentoval významné důkazy, které ukazují, že interaktivní podstata násilí ve videohrách, kde je mladistvý agresorem a sám provádí toto obscénní násilí, je pro mladistvé obzvláště zhoubná.

Soudce Kagan: Předpokládejme, že nějaká nová studie naznačí, že filmy jsou stejně násilné. Potom, hypoteticky, by Kalifornie regulovala filmy stejně, jako chce regulovat videohry?

Morazzini: Ctihodnosti, existuje vědecká literatura zkoumající dopady násilných médií na děti. Už desetiletí se prezident, Kongres, FTC (Federal Trade Commission) a sdružení rodičů hluboce zabývají úrovní násilí v médiích, ke kterým mají přístup nezletilí.

Soudkyně Sotomayorová: Nejsem si jistá. Teď odpovídáte na otázku soudce Kagana? Jedna ze studií, konkrétně Andersonova studie, říká, že dopad násilí z epizody Bugs Bunnyho je stejný jako z násilného videa. Může tedy legislatura nyní, protože má tuto studii, řekněme zakázat Bugse Bunnyho?

Morazzini: Ne... Ctihodnosti, kreslené seriály nevybočují z obvyklých norem úrovně násilí, kterému jsou děti vystavovány historicky.

2. Nejvyšší soud USA versus Paul Smith, zástupce EMA

Soudce Breyer: Když se vrátíme zpět ke zdravému rozumu. Připadá vám logické, že stát může zakázat a říct rodičům, že třináctileté dítě nemůže jít do obchodu a koupit si fotku nahé ženy, ale že stejné třináctileté dítě může jít a koupit si jednu z těch her, které tu mám popsané? Když si zkusím představit ten nejhorší případ - bezdůvodné mučení dětí. Takže, nemůžete si koupit obrázek nahé ženy, ale můžete si koupit třeba toto. Jak mi můžete tento rozpor vysvětlit?

Smith: Myslím, že celá věc má několik aspektů, které je nutné pochopit. Zaprvé, násilí je přítomno v dílech, která předkládáme dětem a necháme je sledovat, skrz celou historii této země.

Breyer: Myslíte, že láska není věcí, kterou se lidé snaží vysvětlit svým dětem? Tím chci říct, jaký je rozdíl mezi sexem a násilím?

Smith: To je veliký rozdíl. Rozdíl je...

Beyer: Děkuji. Tomu rozumím. (smích)

Smith: Rozdíl je v tom, že nevytváříme dětské filmy, které explicitně zobrazují sex. Ale děláme dětské filmy, ve kterých je přítomno kreslené násilí.

Soudce Roberts: Kreslené násilí je něco jiného. Rozhodně ale v této zemi neexistuje zvyk říkat dětem, že by se měli dívat na lidi, jak mlátí do hlavy školačky lopatou až prosí o milost a pak jim nemilosrdně useknout hlavu. Nebo střílet lidi do nohou jen aby spadli na zem. Čtu tady popis hry Postal II od Obvodního soudu: "Polijte je benzinem, zapalte je a vymočte se na ně." Říkat tohle dětem není v této zemi zvykem. Děti před podobnými věcmi chráníme.

Smith: A rodiče toto dělají už od nepaměti. Otázka stojící před tímto soudem ale spočívá v tom, zdali se rozhodnete vytvořit zcela novou výjimku z Prvního dodatku Ústavy, bez ohledu na to, zda rodiče takovou výjimku potřebují...

 

Původní článek z 2. 11.:

Zatímco v Bílém domě se dnes bude Barack Obama klepat o výsledky svých spolustraníků ve volbách, o kus dál, v sídle Nejvyššího soudu USA ve Washingtonu se bude rozhodovat o tom, zda se strachem nezačnou brzy klepat prodejci her, vývojáři a hráči v nejbohatším americkém státě - Kalifornii.

Právě na 2. listopad bylo totiž svoláno slyšení ve sporu kalifornského guvernéra Arnolda Schwarzeneggera na straně jedné a organizací EMA a ESA na straně druhé. A pokud se soud přikloní na stranu politiků, bude skutečně pro strach důvod. Ze zdánlivě rozumného návrhu na omezení prodeje násilných videoher mladistvým se může stát vzor, který nepřímo ovlivní i to, co budeme hrát my, hráči z druhé strany zeměkoule.

S čím jde do boje stát

O co jde? O návrhy zákonů číslo 1792 a 1793, které v roce 2005 připravilo kalifornské státní zastupitelství (konkrétně kalifornský senátor a bývalý dětský psycholog Leland Yee) a následně je podepsal slavný Arnie jako zákon číslo 1179. Zkráceně v nich jde o to, že zavádějí nový systém označování násilných nebo jinak pro mládež nevhodných her. V USA jinak využívají herní firmy ratingový systém ESRB, který hry pro dospělé označuje známkami M (17 let a více) nebo AO (21 let a více). Tento systém je ekvivalentem evropského PEGI a je založen na samoregulaci, tzn. o jeho stanovování a dodržování se stará organizace založená samotnými herními firmami.

Předkladatelé nových kalifornských zákonů ale chtějí prosadit speciální označení her pro dospělé, přičemž kritéria pro takové označení a samotné rozhodnutí o přidělení takového označení nějaké hře, by měl na starosti stát. Speciální čtvercová "státní" nálepka o velikosti 5×5 centimetrů (tedy poměrně dost velký kousek) navíc není jen orientační, ale závazná, takže každý prodejce, který prodá takto označenou hru člověku mladšímu 18 let může dostat pokutu 1000 dolarů. A to za každé jednotlivé porušení zákazu prodeje.

Posledním důležitým ustanovením zákona je nařízení, že takto "dospělácky" označené hry musí být v obchodech jasně odděleny od ostatních titulů, podobně jako například pornografie v trafikách nebo prodejnách DVD. Přestože byly oba zákony podepsány už v roce 2005, zatím nevstoupily v platnost. Herní asociace ESA je totiž napadla jako protiústavní a zatím ve všech jednotlivých řízení uspěla. Postupným odvoláváním se ale celá věc dostala až k Nejvyššímu soudu, který má právě dnes vyslechnout ústní argumenty obou stran.

Čím se brání ESA

Jaké tyto argumenty jsou? Předkladatelé zákona poukazují hlavně na to, že samoregulační ratingový systém nefunguje optimálně a dokazují to na známém případu Hot Coffee módu pro GTA: San Andreas. Distributoři podle nich zamlčují před komisí ESRB části obsahu svých her a dosahují tak nižších ratingů. Navíc i samotná ESRB je podle politiků příliš měkká. Známku AO uděluje v jen naprosto výjimečných případech a většina násilných her obdrží přívětivé hodnocení M.

V argumentech hovořících pro udělování pokut se zase objevují názory volající po právech rodičů dohlížet na náležitou výchovu svého dítěte. Vše podle hesla, že o tom, co mohou hrát naše děti musíme rozhodovat my, a ne obchodníci a distributoři. Zde se samozřejmě brnká i na notu závisti, kdy se zástupci kalifornských politiků nezapomenou mezi řádky zmínit, že herní firmy vydělávají na prodeji násilných her mladistvým obrovské peníze.

Právníci organizace ESA vsadili na silnou notu a hájí hry na základě prvního dodatku americké ústavy, který zaručuje svobodu projevu. ESA argumentuje, že není důvod posuzovat hry jinak, než filmy, televizní pořady nebo hudební alba, a že cejchování her státními úředníky není nic jiného, než cenzura. ESA uvádí, že v různých průzkumech vyšel ratingový systém ESRB jako nejdůkladnější ze všech obdobných systémů používaných v USA a s námitkou o řídkém udílení AO ratingu se vyrovnává logicky - jsou stanovena jasná pravidla a herní firmy se automaticky snaží připravit své hry tak, aby dostaly rating, který odpovídá jejich obchodním záměrům.

ESA tedy uznává, že určitá autocenzura funguje už nyní, ovšem je založena na principu dobrovolnosti a samoregulace, a ne na státních nařízeních, což je v pochopitelně velký rozdíl. Další argumenty ESA už jsou především obchodní - v případě, že by zákony vstoupily v platnost, je dosti pravděpodobné, že by se celá řada prodejců (především velkých řetězců) rozhodla hry raději nenabízet vůbec. Starosti se speciálními odděleními, riziko udělování pokut a následné propírání v médiích, může být pro obchodníky, kterým herní sortiment tvoří jen malé procento obratu, dostatečně pádným důvodem vyřazení her z nabídky.

A jak se to týká nás všech?

Možná si říkáte, "co je nám po tom, jaké zákony si vymýšlejí v Kalifornii". I vy máte svůj díl pravdy, koneckonců speciální zákony na posuzování obsahu her působící nadřazeně (nebo souběžně s nimi) samoregulačním ratingům platí v mnoha zemích světa - namátkou jmenujme Německo, Austrálii nebo Slovensko. Problém je ale v tom, že USA je největší herní trh světa a kalifornským politikům již nyní vyjadřují podporu jejich kolegové z dalších 11 amerických států.

Pokud by Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch zákonů, dá se očekávat, že by obdobné zákony přišly na řadu i v dalších státech, a že by již uspěly bez problémů. A protože z výše uvedených důvodů by si herní firmy nemohly dovolit vyrábět hry, které by kritériím nevhodnosti nevyhovovaly, nemuselo by trvat dlouho a hry okleštěné americkými zákony by začaly vycházet i u nás. Vzhledem ke stále větším nákladům na vývoj lze totiž jen stěží předpokládat, že by se někdo dělal se speciálními verzemi her podle zákonů platných v těch a těch zemích. Zde by totiž nešlo jen o "obarvení krve", ale o celkový přístup k vývoji už od samotného návrhu konceptu hry. Z tohoto pohledu je tedy aktuální kalifornský spor důležitý i pro nás.

Soudní slyšení začíná dnes a konečný verdikt soudu se dá očekávat velmi brzy po něm. Pokud vás celá věc zajímá, můžete sledovat podrobné zpravodajství zahraničních webů jako je Game Politics, nebo čas od času zaktualizovat tento článek, do kterého budeme nové informace průběžně doplňovat.

Nejnovější články