Vzpomínáme na E3 – výstavu, kterou už nikdy nezažijeme
zdroj: Vlastní foto autora

Vzpomínáme na E3 – výstavu, kterou už nikdy nezažijeme

1. 4. 2023 15:00 | Z redakce | autor: Redakce Games.cz |

Electronic Entertainment Expo, zkráceně a mnohem známěji E3, byla ještě poměrně nedávno nejdůležitější videoherní výstavou na světě. Každý věděl, že ještě než začnou letní prázdniny, dostaneme během několika málo dnů nálož novinek ze světa her. Ale herní průmysl a technologie se vyvíjejí a my jsme už řadu let svědky postupného úpadku legendy.

Velcí vydavatelé začali veletrh opouštět a pořádat svá vlastní show v blízkosti místa konání E3, dokonce přímo ve stejné době. A příchod pandemie zasadil „étrojce“ smrtící ránu. Proč platit za stánek, když si můžete udělat vlastní akci? Proč platit za lístek, když se můžete dívat na stream z domova? E3 se letos měla slavnostně vrátit v plné síle, ale herní studia už nezajímá. A pořadatelé tak nemohli jinak než letošní ročník, a možná nejen ten, zrušit.

E3 už se pravděpodobně nevrátí, ne v té nejlepší formě, a tak jsme se rozhodli – každý po svém – zavzpomínat na časy, které jsme s tímto veletrhem v minulosti prožili. 

E3 2017 zdroj: Vlastní foto autora

Adam Homola

Vzpomínky na E3? Schválně jsem si je před otevřením Wordu připomněl nakouknutím do příslušného alba na Google fotkách a víte, že už si z E3 vlastně nic moc nepamatuju? Pravda, je to už nějaký ten rok, 2016, ale taky to není žádná pradávná minulost. Matně si vybavuju snad jen konferenci Sony, kde byl tehdy epicky oznámen návrat God of War. Následný venkovní raut taky nebyl k zahození.

Ale vážně. E3 v roce 2016 byla už jen z malé části tou starou dobrou E3. Osobně srovnání nemám, já byl na místě jen jednou, nicméně všechny předchozí ročníky jsem bedlivě sledoval z pohodlí domova či redakce. A už tehdy se nad relevancí celé akce v její tehdejší podobě spekulovalo. E3 se sice veřejnosti „naplno“ otevřela až následující rok, ale už v roce 2016 tam byla hromada běžných hráčů, prý nebylo vůbec těžké se tam dostat a části některých hal buď zely prázdnotou, nebo je okupovaly podivné stánky s herními křesly a jiným příslušenstvím. Konec byl na dohled už tehdy.

Ostatně v roce 2016 na E3 vůbec nebyla EA. Nebyla na výstavišti, tiskovku si udělala předtím a my, co jsme byli na místě, jsme museli popojít pár set metrů do jednoho z přilehlých hotelů. Tam si EA zabrala hned několik pater a dělala si vlastní velkou výstavu. Podivný náznak věcí budoucích.

E3 2016 Adam Homola zdroj: Vlastní foto autora

Atmosféru měla „moje“ E3 zajímavou, byť čistě co do hutnosti zážitků jsem si mnohem víc užil osobní návštěvu BlizzConu. Na rozdíl od něj byla E3 pořád mnohem víc pracovní, mnohem víc tam toho člověk nachodil a mnohem míň stíhal domluvené schůzky. Spatření některých mých zahraničních kolegů a herních i neherních celebrit mě zase tolik netankovalo, spíš jsem si užíval unikátní atmosféru místa. Atmosféru akce, která má svá nejlepší léta za sebou, ale pořád ještě neřekla poslední slovo a pořád jsme ji museli brát vážně.

Ve výsledku mi E3 chybět nebude. Jistě, skvělou atmosféru mělo i pokrývání výstavy z Prahy spojené s několikadenním ponocováním a přespáváním v redakci, nicméněě je nad slunce jasné, že tudy cesta nevede. Takhle velkým a takhle zaměřeným výstavám je konec a není divu, že jejich roli přebírá online vysílání. Jezdit takovou dálku, platit drahé letenky a ubytování, jen aby z toho byl výstup ve formě několika článků a videí? Ano, hezké, ale neuvěřitelně neefektivní.

Ne nadarmo se teď vydavatelé stále častěji pouští do online prezentací, kdy nám hru buď dovolí na omezený čas stáhnout, nebo ji rovnou streamujeme, zatímco máme na voice chatu příslušného člověka z PR nebo vývojáře. Covid tohle všechno sice uspíšil, ale nezpůsobil.

Nakonec jsem tedy rád, že jsem si mohl E3 zažít, ale možná jsem ještě raději, že to nakonec dopadlo takhle. E3 už očividně smysl nedávala nejen mně, ale ani jejím vlastním účastníkům a hernímu průmyslu obecně.

Vašek Pecháček

Upřímně, navzdory tomu, že jsem se sám na E3 nikdy osobně nepodíval, budu na ni vzpomínat s nehynoucí láskou. Strašně mě bavil náš podivně intenzivní pracovní zápřah, když jsme dlouho do noci seděli před kamerou, pak se vypotáceli ze studia ven do sdíleného prostoru redakce, vypili kafe, snědli stydnoucí KFC a vrátili se zpátky, připraveni provázet diváky a divačky dalšími hodinami nočních přenosů.

Připadal jsem si, že ze sebe musím vydat všechno, abych si zasloužil to privilegium, že se na mě ve tři ráno dívá tolik lidí. Bavilo mě naživo zjišťovat, na jaké hry se budeme příští roky těšit. A samozřejmě nás to všechny spojovalo v nefalšovaném bratrství, jak kdybychom si spolu prošli nějakou intenzivní bojovkou na dětském táboře.

Rest in peace, étrojko. Budeš mi chybět.

zdroj: vlastní video redakce

Aleš Smutný

Na E3 budu vzpomínat hned z několika úhlů pohledu. Ten první je z pozice redaktora, který zůstává na základně a věnuje se tiskovým konferencím, zpracovávání novinek a prostě je to ten, který nespí a zuřivě datluje, zatímco ti ostatní „si válejí šunky v Los Angeles“. Moje první E3 v tomto režimu probíhaly často v na dnešní dobu až bizarně improvizovaných podmínkách. Kdo z vás si pamatuje, že jsme dělali textové přenosy tiskových konferencí?

Minimálně dva roky za sebou jsme si takhle dali s Adamem, přičemž při tom druhém přenosu, kdy jsem chtěl, aby vše běželo jak na drátkách, proprietární systém pro textový přenos a komentáře zahltil naše servery a všechno začalo během nejdůležitějších momentů padat – a když říkám všechno, myslím tím celé Gamesy.

Zároveň ale tohle ponocování představovalo nádherný rituál, kdy jsme si ve stále více lidech do práce tahali spacáky, lehávali jsme na podlahách (jednou jsem to vylepšil o kartonové krabice), pak na polštářích odnesených z gaučů v zasedačce, a ve finále jsme dokonce zvládli pomocí gaučů uspokojit čtyři redaktory pohodlnějším spaním!

E3 2014 Aleš Smutný E3 2014 Aleš Smutný | zdroj: Vlastní foto autora

Na E3 v Praze se vždy utužoval kolektiv, protože jsme se střídali u přenosů, snažili se říkat něco smysluplného, což bylo s každou další hodinou těžší, případně co nejrychleji odbavovat novinky. A pak tu vždycky byla ta tiskovka Sony, kdy už všichni jeli na kombinaci energeťáků, kafe, junk foodu a krve. A když už skončila, stejně bylo třeba ještě to nejdůležitější napsat, jít na pár hodin spát a šup, ještě nekončíme! Bylo to vyčerpávající, ale, naprosto upřímně, zcela uspokojující a myslím, že nejsem jediný, kdo se na tyhle třídenní maratony těšil a těší, protože budou pokračovat i bez E3.

Jako návštěvník jsem E3 zažil dvakrát, jednou ve frenetickém tempu roku 2014 s Milošem Bohoňkem a Pavlem Dobrovským a podruhé v poklidné eleganci zkušených, protřelých redaktorů s Martinem Bachem v roce 2017. Když pominu největší stres v podobě příletu, kdy jsem musel pokaždé vysvětlovat, proč mám v pase syrské, ruské a dvě íránská víza (ne, s tím prostě v poklidu neprojdete), plus tlak hned z roku 2014, kdy jsem navzdory všem svým zvyklostem musel řídit po Los Angeles, byla E3 v Convention Center naprosto nabíjejícím zážitkem.

Samozřejmě, člověk musel zuřivě datlovat po večerech a nocích, protože přes den běhal po schůzkách a záviděl těm v Praze, že „teď už mají klid a mohou si večer válet šunky“, ale to k tomu patřilo. Stejně jako k tomu patřila stále ubývající zásoba sil, kdy jedete na kafi od herních vydavatelů na stánku a na adrenalinu, protože setkávat se s herními tvůrci je prostě vzrušující a je jedno, že vás třeba v rozhovoru zklamou svou vágností nebo tím, že neví, kde je Česká republika. Moje úplně první prezentace byla Elite Dangerous, a zatímco jsem do sebe lil kafe z kelímku a pojídal skvělý sendvič, sedl si mezi mě a Pavla nenápadně David Braben a začal nám hru vysvětlovat.

Jelikož je nedílnou součástí každé E3 (i Gamescomu) moment, kdy máte domluvenou schůzku, ale někde se ztratila v procesu, nebo ji domluvenou nemáte, ale chcete se na prezentaci dostat, přichází na řadu vyjednávací procesy. Což je vlastně věc, která mě bavila nejvíc. Chození za PR manažery, vysvětlování své pozice, hledání cesty dovnitř, prosení, okouzlování, small talk i zoufalé oči…

Největší zářez byl, když se mi podařilo se prokecat na zoufale nedostupnou prezentaci Metal Gear Solid V nebo na prezentaci her od 2K, kde se moje registrace ztratila. To mi asi bude chybět nejvíc, komunikace s vydavateli, členy PR týmů a někdy i vývojáři přímo na místě, hlavně v momentech, kdy máte čas dát si kafe a kromě hry řešit i drobnosti ze svých životů. Popovídat si s PR zástupcem 2K o tom, kam pojede po E3 na dovolenou, s polskou manažerkou Ubisoftu, že bychom určitě nešli tancovat na pódium Just Dance, nebo si od Harveyho Smithe nechat doporučit restauraci v Downtownu.

E3 2014 zdroj: Vlastní foto autora

O tom pro mě E3 byla především. Ne o Los Angeles, které považuji za nevzhledné město, kde je nejhezčí Santa Monica a dům, v němž se natáčel Blade Runner. Byla o lidech, kteří se tu setkávali v obřím kolotoči práce, zábavy, snahy působit profesionálně, a přitom se nezhroutit, protože každý den je náročnější než ten předchozí.

Všechny vás spojuje fakt, že ty hry vlastně máte opravdu rádi a chcete, aby se povedly. A to vše pak prokládáte lidskými momenty, kdy místo rozhovoru skoro spíš jen utěšujete japonského producenta Dark Souls II, když ztratí peněženku s doklady, dáváte francouzskému novináři svá reklamní trička, protože se jeho zavazadlo ztratilo po cestě, nebo si vyměňujete kontakty s PR manažery, že se letos ještě uvidíte na Gamescomu a zajdete na německý ležák.

Tak snad na tom Gamescomu.

Pavel Makal

E3 samozřejmě v mém hráčském i profesionálním životě zastává nenahraditelnou úlohu. V nejslavnějších dobách herních časopisů jsem hltal reportáže z bájemi opředených showfloorů plných celebrit a sexy děvčat v kostýmech, posléze již v době internetové jsem konzumoval noční přenosy, abych se následně stal jejich komentátorem, překladatelem a v neposlední řadě i zpracovatelem do novinkové podoby. No a nakonec jsem se na místo v roce 2019 i sám podíval, a byl tak pravděpodobně svědkem labutí písně celé akce.

Legrační je, že jsme si tehdy s kolegy říkali, že tahle E3 možná působí slabě, ale ta příští, na které už určitě uvidíme nové konzole, ta bude stát za to. Vzpomínám si, jak jsem na jaře 2020 posílal Šárce fotku obrněných transportérů, které stojí na parkovišti u Convention Centra, protože armáda pomáhá se zvládáním pandemie. 

Všechny ty vypsané role s sebou nesou velkou dávku nostalgie a romantiky, dost možná i kvůli vůni záoceánských dálek, kterou mi Gamescom nedokáže poskytnout. Čas ale neúprosně kráčí kupředu, Nintendo už dávno se svými Directy ukázalo, že tudy taky vede cesta a další velcí hráči jeho příkladu úspěšně následují. Nač plakat nad rozlitým mlékem, E3 je mrtvá, ale třeba ji nahradí něco nového.

Pavel E3 zdroj: Vlastní foto autora

Jakub Malchárek

No, jak to říct kulantně? Nad zprávou o zrušení E3 jsem pokrčil rameny. Rozumím významu výstavy a jejímu přínosu pro herní průmysl. Tedy ve zlatých dobách předkaranténních, kdy bylo Expo na vrcholu slávy. Ale osobně jsem novinky z „étrojky“ nijak zvlášť nesledoval. Jednak proto, že jsem hrával výlučně pro radost a necítil jsem nějakou profesní potřebu se výstavě věnovat, jednak čistě z lenosti, protože jsem odmítal na těch pár dní ponocovat, abych se o všech oznámeních dozvěděl okamžitě.

Mnohem raději jsem vždycky vzal zavděk obětem herních novinářů, kteří vždycky veškeré informace a dění z výstavy zpracovali do přehledného textu a já ho mohl přelouskat třeba u snídaně. Vybrat si vždycky přesně ty tituly, které mě zajímaly. Na trailery na YouTube kouknout v takovém čase, který mi vyhovoval.

Časy se mění, velcí vydavetelé si pořádají vlastní oznamovací streamy a pozornost směřuje do Kolína nad Rýnem na Gamescom. Bude teď mít jedinečnou příležitost reprezentovat koncept herních výstav jako takových. Ukázat, že stále mají smysl a přidanou hodnotu, kterou v online prostoru zkrátka nenajdete, a že se herním studiím nákladnější expa pořád vyplatí. Snad skon E3 není jen prvním kusem padajícího domina.

E3 2017 zdroj: Vlastní foto autora

Patrik Hajda

Na E3 chovám jen ty nejskvělejší vzpomínky. Ta první je na mé čerstvé působení v Games.cz z roku 2017, kdy jsem jako vyjukané ucho krátce po svém nástupu trávil svůj volný čas, tedy víkend, v kancelářích na Václaváku a do pozdních nočních a brzkých ranních hodin sepisoval v časovém presu nejnovější zprávy a sem tam si dal šlofíka na jednom z gaučů, na zemi na karimatce před dalším živým panelem.

Mělo to skvělou atmosféru, trávit se svými novými kolegy čas právě takovým způsobem, a přestože to bylo strašně vyčerpávající a v pondělí se šlo normálně do práce, člověka to svým způsobem nabudilo a natěšilo na velkou spoustu právě oznámených her.

S radostí vzpomínám i na jednu z pozdějších E3, kdy jsme byli už mnohem zkušenější a tušili, co nás čeká, co bude potřeba zpracovat a kdy bude pauza. A jednou se nám takhle nechtělo moc spát, a tak jsme si s Vaškem nad ránem dali partičku karetní hry KeyForge od autora Magiců Richarda Garfielda, což pro mě celému zážitku dodalo na zapamatovatelnosti.

Ale nic se nevyrovná (a i z hlediska mých celoživotních zážitků to překoná opravdu jen máloco) mé vlastní návštěvě veletrhu v Los Angeles, kam mě redakce poslala hned druhý rok mého působení v Games.cz. Abych se zocelil. A byť to asi nikdo neplánoval tak, jak to nakonec dopadlo, zocelil jsem se tedy pořádně.

Protože tehdejší šéfredaktor Petr, který měl letět se mnou a být mazákem, který tím vším provede bažanta, nakonec neletěl a já byl na všechno, tedy celou Ameriku, můj první výlet za velkou louži a celé pokrytí E3 z místa, úplně sám. Dodnes je to jeden z mých nejlepších zážitků.

Člověk neměl oporu svého šéfa, který byl tím, kdo všechno zařizoval. Musel jsem si dořešit bydlení, zjistit, kde přespávám, kde je výstaviště, jak se budu přepravovat, na jaké mám jít schůzky a tak dále a tak podobně.

Byl jsem z toho maximálně vyděšený a vzrušený zároveň. Přepadaly mě návaly paniky a hlasitého smíchu. Lidé z redakce, vlastně i dalších českých redakcí, mi ale vycházeli vstříc, a já se tak i tisíce kilometrů od domova necítil úplně sám (až na tu jednu noc, kdy jsem zachumlaný pod peřinou navzdory velkému horku naslouchal střelbě… A to jedno odpoledne, kdy jsem nechtíc zavítal do ošklivějších částí LA ve snaze chytit signál a přivolat si Uber).

A E3 jako taková byla fantastická. Spousta schůzek s více či méně známými vývojáři, spousta příležitostí si zahrát očekávané hry. Měl jsem to štěstí, že jsem ještě zažil ta velká studia a užil si luxus výstaviště, jaký umí poskytnout snad jen Sony (kulisy, drinky, celá prezentace i famózní steak v nefalšovaném country baru v Hollywoodu).

I hodinové stání na přímém slunci při čekání na otevření bran haly Microsoftu se nakonec vyplatilo a zažít jejich show přímo na místě bylo nezapomenutelné.

Tyhle vzpomínky mi už nikdo nevezme. A byť jsem vždy tak nějak snil, že se na E3 ještě někdy vrátím, v posledních letech vzhledem k úpadku zájmu velkých vydavatelů se na celé věci podílet mě tento sen začínal opouštět.

Mrzí mě, že E3 zanikne. Přesněji řečeno, že zanikne ta E3, která existovala před covidem. Protože to, co bylo po něm a mohlo být teď, mi asi chybět nebude. Ne, pokud její existenci nahradí jiná koncentrace oznámení, ať už si každé studio v dané době udělá vlastní stream či výstavu, nebo se je podaří sjednotit třeba takovému Geoffovi Keighleymu v rámci Summer Game Festu. Zkrátka aby ze světa úplně nezmizelo to jedno období, na které jsme se všichni celý rok těšili a náramně si ho užili ať už přímo z Los Angeles, nebo z pražských kanceláří.

Ondřej Partl

E3 – název, který ve mně vyvolává dva druhy vzpomínek. Jedny jsou nostalgicky romantické, druhé spíše odměřené. Vzhledem k tomu, že patřím k té mladší části týmu, něco jako E3 jsem plnohodnotně začal vnímat na základce, což už ale byly doby plnotučného vysokorychlostního internetu. A vzhledem k tomu, že jsem ještě neuměl vyloženě dobře anglicky, mám akci spojenou hlavně s českými přenosy. A jak asi mnoho lidí očekává, především právě s Games.cz.

Postupem let se ze spojení často problémových živých vysílání, neobratných telefonních mostů (ach, ta technika!) a samotného veletrhu stala tradice, na kterou jsem se každoročně těšil a byl jsem v pozici fanouška her odhodlán strávit akci téměř beze spánku. Nejen kvůli tomu, abych o těch velkých oznámeních věděl mezi prvními, ale také kvůli tomu, abych si vyzkoušel, jak to vlastně herní redakce mají v tomto období náročné. Často na úkor účasti ve škole. Jednoduše šlo o „svátek“, během kterého jde všechno ostatní stranou.

Jenomže časem akce začala ztrácet své kouzlo. Nejen kvůli narůstajícím povinnostem, kvůli kterým už nebylo možné posunout vše stranou. Výstava jednoduše začala ztrácet na své relevantnosti. Upřímně, kdybyste mě do krve řezali, asi bych vám nebyl schopný říct jediný výrazný moment z posledních tří uskutečněných ročníků (čti E3 2018, E3 2019 a E3 2021).

E3 2014 zdroj: Vlastní foto autora

Jednotlivé firmy si začaly dělat své vlastní konference a streamy, stejně tak jako větší zahraniční weby. Informace se na nás ve velkém hrnou v průběhu celého roku a záři reflektorů postupně začal přebírat Gamescom. Hřebíčkem do rakve pak bylo období pandemie, které urychlilo digitalizaci a omezilo fyzický kontakt, což čistě digitálním eventům krásně hrálo do karet. Proto jsem upřímně dozrál do bodu, kdy nad zrušením E3 víceméně jen mávám rukou.

Dodnes mě ale mrzí, že jsem se na akci nikdy fyzicky nepodíval. K psaní o hrách jsem se dostal těsně před covidem, tudíž jsem v plném provozu zažil akorát online ročník 2021. Ale i během něj jsem mohl alespoň na chvíli okusit zlomek romantického kouzla psaní článků do pozdních hodin dalšího dne. Ve chvílích, kdy se vám hrozně moc chce spát, ale tahle novinka jednoduše nepočká. Fyzickou účast to ale určitě nenahradí.

Šárka Tmějová

Jsou tomu čtyři roky, co jsem se vydala na svou první a patrně i poslední E3. V blahé nevědomosti roku 2019 o brzké pandemii jsme si tehdy s Lukášem Grygarem říkali, že jde o jeden z těch slabších ročníků, kde toho k vidění není moc, a že má výstava svá zlatá léta zřejmě za sebou, ale ten příští ročník s příchodem nových konzolí bude bombastický. Tak určitě!

Zocelená Gamescomem jsem tehdy byla víc odvařená ze samotné návštěvy USA, protože co se her týče, poslední fyzická edice výstavy toho opravdu nezvládla nabídnout moc. Na výstavišti jsme absolvovali jen pár schůzek, ten nejzajímavější program se ale odehrával jinde v Los Angeles. Ať už v Microsoft Theatre, kam se xboxí rodina uklidila před mnoha lety, na parkovišti přes ulici, kde si Devolver otevřel vlastní mini zábavní park, anebo v divadle obehnaném živým plotem, kde jsem si na prezentaci Bethesdy ověřila, že je Todd Howard opravdu tak malinkatý, jak na obrazovce vypadá.

Šlo nicméně o průvodní rys toho, že E3 pomalu skomírala dávno před covidem, protože pobyt v Convention Center už tehdy všichni vnímali spíš jako nutné zlo a spousta firem si v daném týdnu stejně hrabala na vlastním písečku. Zkrátka proto, že to bylo levnější.

E3 2019 Šárka Tmějová zdroj: Vlastní foto autora

Pandemii nemohl předvídat nikdo, soumrak výsostného videoherního svátku jsme sice tušili, ale asi jsme nečekali, že umře takhle bez fanfár, zvlášť po zvěstech o velkolepém návratu. Nejvíc mě tedy mrzí, že jsem tu nejúžasnější éru kvůli svému mládí nemohla absolvovat na zábavných pracovních cestách. Ne že by redakční tmelení a předtím ponocování při sledování online přenosů nemělo svoje kouzlo, ale být tam je zkrátka úplně jiný typ zážitku, a tak je mi líto, že si ho už zřejmě nikdy nezopakuju. 

Nejnovější články