Jakub se Šárkou v pondělí zvedají kotvy z Prahy a vyrážejí na západ do Kolína nad Rýnem na několikadenní svátek videoher. Gamescom patří mezi největší herní události světa a po zrušené E3 je to taky místo, kde si můžeme spoustu nových a krásných her rovnou vyzkoušet, pobavit se s lidmi přímo z vývoje a několik dní nasávat nefalšované fanouškovské nadšení pro koníček, který nás všechny spojuje.

Redaktoři mají kalendáře naplněné od rána do večera, a přestože mají podepsaná nějaká embarga a o některých hrách nesmí mluvit, vybírají ze svého seznamu hry, na které se nejvíce těší.

Jakub Malchárek

Protože letos pojedu na Gamescom teprve podruhé, můžu s čistým svědomím říct, že se těším na všechno! Navíc, letos necháváme Aleše v redakci, aby strážil domácí oheň, takže jsme si mohli o to více vybírat, které hry a jak si se Šárkou rozdělíme.

O té největší, se kterou strávím bezprecedentní čtyři hodiny (většinou máme sloty tak na 30 minut, hodinu), zrovna nemůžu mluvit, to si přečtete až v dojmech z Gamescomu. Nicméně hned na prvním veřejném místě mám Resident Evil: Requiem. Tuhle hororovou sérii zbožňuju a na nový díl, který nebude remakem, jsem v očekávání vystál už důlek. Strašně jsem zvědavý, jak se Capcomu povede otevřený svět a vlastně i na to, jakou tentokrát zvolí perspektivu.

Když už jsme u toho Capcomu, tak mě rozhodně zajímá i znovuzrození samurajského hororu Onimusha: Way of the Sword. Předně spíš nakolik půjde opět o survival a nakolik se hra otřela třeba o soulsovky.

Páteční ráno budu věnovat 007: First Light, byť hru si na vlastní palce nevyzkouším, tak jsem zvědavý, jak moc to bude samostatná hra a jak moc „jen“ přeskinovaný Hitman. Z trailerů to tak na mě minimálně působilo, ale třeba mě už příští týden IO Interactive vyvedou z omylu (a kdo by nechtěl bondovský merch?!).

Zombie středověkou šílenost God Save Birmingham jsem si vybral jenom proto, že z trailerů a obrázků vypadá až podezřele dobře. Na Gamescomu se ujistím, nakolik jde jen o šikovný marketing se šíleným nápadem.

No a na závěr to nejlepší – konečně si vyzkouším Heroes of Might and Magic: Olden Era. Plus minus rok od oznámení, ke kterému došlo taky na Gamescomu, se konečně na vlastní oči přesvědčím, nakolik to tvůrci z Unfrozen s tím návratem ke starým dobrým Heroes myslí vážně. A to si pište, že budu remcat, jestli to nebude přesně podle mého gusta!

Stran her se ale celkově těším na celý veletrh. Na atmosféru, pohodové lidi, pověstnou německou organizaci, ale i na ten příjemný novinářský shon, při kterém rychle dopisujete články někde na zemi u zásuvky, než se přesunete na další preview.

Šárka Tmějová

Čas pádí, čas letí. Letos vyrážím na Gamescom po tolikáté, že mi jednotlivé ročníky začaly trochu splývat, a hlavně se po každém zaklínám, že to tentokrát bylo naposledy. Jenomže během roku vždycky nervíky, únava a nechuť tísnit se na výstavišti se statisíci lidí opadnou, byť stejně už moc dobře vím, co mě tam čeká.

Obrovské haly, kde se snoubí vůně currywurstu a laciných energetických nápojů s potem nervózních PR manažerů, kolegové z herních médií spící vsedě opření o batoh s notebooky na klíně, všudypřítomný shon… a samozřejmě hry, kvůli kterým to celé podstupujeme. Kalendář máme letos nacpaný k prasknutí, o některých zvlášť zajímavých schůzkách zatím ani nemůžeme mluvit, ale nějaké to těšení probíhá.

Hned ve středu bych si měla vyzkoušet hodinku z Anno 117. Série budovatelských strategií má pro mě trochu terapeutický efekt, takové to klidné budování impéria, kdy se tváříte, že máte všechno pod kontrolou, ale ve skutečnosti vám hoří sklady a pečlivě vystavěný řetězec se hroutí jak domeček z karet. Anno 117 mě potom láká hlavně proto, že se podíváme do starověkého Říma a já chci vidět, jak se série, která byla dosud především o objevování a kolonizaci nových světů, popasuje s érou, kdy už byla většina známého světa „objevena“.

Ve stejný den mě čeká také zastaveníčko s The Blood of Dawnwalker. Rovnou přiznávám, že jsem v podstatě ideální cílovka, kombinace upírů a designu vycházejícího z herního Zaklínače zní na rozdíl od Bloodlines 2 jako něco, co v Rebel Wolves ušili mně přímo na míru. Co vám budu dlouze povídat, po video ukázce z hraní se na další polské RPG těším jak malá.

Ve čtvrtek si půjdu zahrát Hellraisera: Revival, což je pro mě provinilé potěšení už z principu. Buď to dopadne naprosto skvěle a budeme se bavit o jednom z nejlepších hororů roku, nebo herní adaptace skončí v propadlišti dějin vedle příšerných pokračování filmu, o kterých už radši nikdo nemluví. Každopádně chci vidět, jestli tvůrci zvládnou přenést pověstnou znepokojivou barkerovskou atmosféru do herní podoby.

Potom si z výstaviště krátce odskočím na schůzku se ZA/UM. Pohrobci týmu po Disco Elysium hodlají ukazovat „revoluční špionážní RPG“ Project [C4] a já jsem v první řadě zvědavá, jestli jim po právních přích v týmu zbyl ještě nějaký vývojářský talent. Dosavadní oficiální informace jsou stejně surrealistické jako skoupé na konkrétní podrobnosti, tady by ale měla být dokonce k dispozici hratelná verze. No sem s ní!

Pokud mi náhodou někdy mezi schůzkami zbude čas, zajdu se podívat na stánek Xboxu, kde by měla být k zahrání herní urban legend, Hollow Knight: Silksong. Každý rok někdo tvrdí, že už je skoro hotový a na letošním Gamescomu ho fakt uvidíme. Tahle písnička už se sice poněkud ohrála a Team Cherry se po letech napínání budou muset vytasit minimálně s třetím příchodem Krista, ale jestli ano, chci být u toho.

Samozřejmě se netěším jen na hry. Je to i ta zvláštní energie Gamescomu – od ranního sprintu nekonečnými chodbami po večerní dopisování článků na jediném stánku v celé hale, který má v předsálí zásuvky, obklopená obaly od proteinových tyčinek a kelímky od kávy a podřimujícími kolegy, kteří si „dali jen na chvilku pauzu“ a už půl hodiny se jim z koutku úst dere neposedná slina. Po letech už vím, že i když se na největší herní výstavu jezdí hlavně pracovat, vždycky si z ní odvezu i spoustu drobných zážitků, které se do článků nevejdou, ale přesně kvůli nim tohle martyrium příští rok dobrovolně podstoupím znova.