Sympatické fanouškovské projekty Skyblivion a Skywind, předělávající Oblivion a Morrowind do enginu a vůbec technologií Skyrimu. O obou projektech jsme vás už několikrát informovali a ani aktuální dvojice videí není zřejmě poslední zprávou, kterou o obou iniciativách na Games uvidíte. Vývoj se táhne, protože ani na jedné hře nepracuje Bethesda, nýbrž parta nadšených amatérů a dobrovolníků z různých koutů světa.

Někde tam venku, v divoké spleti ulic nejmenovaného velkoměsta, seděl na rozviklané židli bezzubý stařík narozený ještě někdy před rokem 1990. Už celé týdny neviděl živou duši. Všichni ho opustili, a upřímně řečeno je velmi těžké mít jim to za zlé. Nebyli schopní snést jeho neustále monotónní, monotematické monology. Stařík byl totiž posedlý. Posedlý výtečnou akční adventurou Beyond Good & Evil od tvůrců Raymana, která ve své době, před více než deseti lety, udělala pořádnou díru do světa (prodejně tedy moc ne) a fanouškovských srdcí. Jenže za ta léta už všichni přestali věřit, že se někdy dočkají chystaného pokračování, jehož vývoj byl pronásledován spoustou nejistot. Kromě staříka. Stařík věřil. A k velké hanbě všech sýčků i posměváčků… měl pravdu.

Nezávislých experimentů i nostalgických výletů do minulosti je dnes přehršel. Je proto zajímavé vypíchnout, na které žánry se v tomto přetlaku paradoxně nedostává. Jedním z těch, které zůstávají zcela mimo aktuální boom, jsou i hry postavené na mustru Commandos od studia Pyro. Co se vlastně stalo s tímto tolik populárním žánrem, a můžeme se někdy dočkat jeho renesance?

Na PC a PS4 dorazí koncem září akční RPG Zenith, o němž jsme psali ve spojení s nadsázkou a humorem. Zenith se totiž vážně opravdu nebere a představuje příběh chlapíka který má poněkud nepřekvapivě ta nejlepší léta za sebou a pamětníkům tak může připomenout například klasiku v podobě The Bard's Tale.

Aktuální díl čtrnáctideníku o herní hudbě, připravovaného Lukášem Grygarem, bude věnován hudbě, kterou jste mohli slyšet napříč kultovní kyberpunkovou sérií. Zazní nejenom staré dobré motivy z roku 2000, ale také čerstvá muzika z Mankind Divided nebo  některé povedené remixy či písničky, které s univerzem JC a Alexe Dentonových a Adama Jensena souvisejí.

Z Japonska se na nás v průběhu let vyřítila celá řada „divných“ her, které dohromady motaly různá témata způsobem, jaký může vymyslet jen člověk ze zcela jiné kultury – myšleno v dobrém, samozřejmě. Ne všechno ale Evropa či Amerika přijala. Jednou z her/sérií, které se ale do vkusu zdejší hráčské populace trefila, je Silent Hill. Horor, který výrazně těží z psychologických metafor, zhusta se odkazuje na ikony západní popkultury (hlavně filmy), děsí svými monstry i mlhou a pouští při tom hráčům do uší geniální hudbu od Akiry Jamaoky, znamenal pro Konami na konci minulého století nečekaný úspěch. A pokračování v podobě Silent Hill 2 bylo doslova trhákem – komerčním i kvalitativním. Obecně je dvojka považovaná za nejlepší díl celé série a v dalším retro gamesplayi si předvedeme proč.