Dojmy z uzavřené bety Diabla IV: Klikací gotický horor je zpět!
zdroj: Blizzard

Dojmy z uzavřené bety Diabla IV: Klikací gotický horor je zpět!

20. 3. 2023 17:07 | Dojmy z hraní | autor: Redakce Games.cz |

Na Diablo IV čekáme jako na smilování. Bude to po nijakém Immortalu a remasteru dvojky konečně zase jednou Diablo, které v pozitivním slova smyslu otřese světem?

Odpovědi se dočkáme ještě letos, ale než hra 6. června vyjde, můžeme si ji vyzkoušet. Příští víkend proběhne beta otevřená všem zájemcům, několik minulých dní zatím mohli hrát jen novináři a ti, kdo si hru předobjednali. A my jsme si to samozřejmě nemohli nechat ujít. Proto se pohodlně usaďte a nasávejte dojmy Aleše, Pavla, Šárky i Honzy Slavíka!

Aleš Smutný: My body is ready

Na rovinu se přiznám: Diablo hraju od prvního dílu, strávil jsem v něm odporné množství hodin a jsem už celým žánrem unavený. Diablo III jsem si ještě tak nějak užil, hlavně v jeho verzi na Switch, která je nejpropracovanější, ale když přišlo Diablo II: Resurrected, byl jsem už otrávený ze zastaralých mechanik, unaveného systému (který jsem kdysi miloval a uctíval) a vlastně jsem si řekl, že jsem už z diablovek prostě a jednoduše vyrostl. Tenhle postoj trochu narušilo hraní Minecraft Dungeons se synem, ale tam jde spíš o kouzlo kooperace s potomkem.

Takže ne, na Diablo IV jsem nebyl nijak extrémně natěšený. Spočívalo v kolonce „zkusím, ale nejspíš to bude na pár hodin a pak seznám, že časy středoškolského paření jedničky už dávno minuly“. A start bety mi v tom nepomohl. 60 minut fronta, poté chybová hláška a znovu 50 minut čekání. Věřte mi, že tohle je pro čtyřicátníka s limitovaným časem na hry a kojencem v bytě opravdu ledová sprcha.

Tuším, že v den vydání se do Diabla IV nedostanu. Ale zároveň už s naprostou jistotou vím, že ho i přes tohle všechno budu hrát. Jakmile jsem se totiž do hry dostal, učarovala mi celá stylizace a nálada. Barvičkový styl trojky mě neurážel, ale sakra, tohle je to první Diablo, kde jsem s obavami vyrážel do sklepení katedrály, vybavený jen sekerou a krátkým lukem, kterým jsem zbaběle ustřílel Butchera skrz mříže!

Grafika je nádherná, od úvodního filmečku až po samotné prostředí se všemi odlesky vody i krve, vánice, města… A hlavně, tohle všechno má skvělou, morbidní, znepokojující atmosféru. Vlastně jsem si neuvědomil, jak moc mi chybí tenhle temný gore styl. A snad poprvé mám dojem, že budu věnovat pozornost příběhu, jelikož se mi dualita Lilith a Inarius líbí, včetně narážek na to, že i když jste anděl, můžete být pořád pěkný idiot. Právě v procesu vyprávění udělal Blizzard podstatný krok vpřed a jsem jen rád.

zdroj: Xbox

Hlavní je ale samozřejmě hratelnost. Na PlayStationu 5 jsem si vytvořil Rogue, což je vždycky dobrý test toho, jak vše funguje, především zaměřování. A prakticky si nemám nač stěžovat. Nelíbí se mi, že kotoul přešel z páčky na kolečko, ale chápu, že kvůli jiným povoláním to bylo nutné. Ocenil bych oddálení kamery o takových 20 procent, protože třeba ze souboje s bossem jsem mohl mít víc, ale to jsou opravdu drobnosti.

Strom schopností mi udělal vysloveně radost a je mi jasné, že budu trávit spoustu času laděním buildu. Vadí mi ale, že jsem nestihl za 10 hodin umřít. Přílišná jednoduchost mě štvala už u trojky, proto jsem teď schválně zvolil vyšší obtížnost. A stejně jsem se málokdy dostal do úzkých, byť je otázka, jak to bude ve hře dál. Burst damage mému rychlíkovi moc nesvědčí a líbí se mi, že musím kombinovat agilitu schopností kolem nožů se střelbou. Nicméně, pořád bych na obtížnosti přitlačil anebo v plné hře odemkl od začátku ještě třetí.

Celkově ale můžu říct, že aktuálně mě Diablo IV chytlo stylem, jaký jsem nečekal. Na vydání plné verze se těším.

Pavel Makal: Víkend v trapu

Blizzard má s Diablem IV rozhodně co dokazovat. Ty tam jsou časy, kdy tahle firma přeměňovala ve zlato vše, čeho se dotkla (naposledy se tohle stalo snad v dobách první Overwatch, potažmo počátků Hearthstone). Nyní má naopak tento doyen herní scény extrémně špatnou image, ať už kvůli provaleným interním problémům s toxickým pracovním prostředím, nebo zoufale nezajímavému vydání Overwatch 2 a mobilního Diabla Immortal, které agresivním přístupem k mikrotransakcím vzbudilo obavy, jak to nakonec bude v plánovaném plnohodnotném pokračování.

Přesto Diablo IV patří ke hrám, které letos vyhlížím s nejmohutnějším nadšením. Abyste pochopili, žánr lootovacích akčních RPG mám pevně spojený právě s touto značkou. I když zcela chápu, že třeba Path of Exile nebo řada jiných titulů, které si od Diabla vypůjčily základní formuli hratelnosti, může nakonec nabízet lepší zážitek, osobně se pro svou dávku zářivých pokladů vracím výhradně do světa Sanctuary a jednou za těch zhruba deset let mi to vlastně stačí.

Otevřený beta test, který proběhl o víkendu, mi dokonale odpověděl na tu nejdůležitější otázku – ano, Diablo IV budu hrát a budu ho hrát hodně, pravděpodobně se na dlouhé týdny a měsíce stane tou hrou, ke které budu utíkat, když mě zrovna nebudou tížit jiné povinnosti. Beta na mě udělala extrémně pozitivní dojem a zdá se, že Blizzard tentokrát ponechal náhodě jen velmi málo. V nové hře úročí zkušenosti, které načerpal nejen v předchozích dílech, ale třeba i ve World of Warcraft.

První věc, která mě krátce po spuštění překvapila, byly enginové animace. Překrásné animované filmečky, na které jsme byli od Blizzardu zvyklí, jsou najednou ty tam a hra se v příběhových sekvencích spoléhá na vlastní technologii. Výsledek je obecně podařený, jen někdy je trochu cítit, že Diablo jsme přeci jen zvyklí vnímat ze vzdálenějšího izometrického úhlu a některé modely nedosahují kvality, na kterou jsme dnes zvyklí.

Jakmile se ale kamera dostane do míst, kam právoplatně patří, nelze si prakticky na nic stěžovat. Diablo IV vypadá skvěle, a to nejen po stránce technické, ale i estetické. Blizzard vyslyšel nářky hráčů, kterým vadila stylizace minulého dílu, a čtyřka je ve svých pečlivých detailech pekelně temná. Úvod hry se odehrává ve sněhem pokrytých oblastech, které se nepokrytě inspirují východní Evropou (především kvůli jménům a akcentům obyvatelstva), ve hře díky tomu perfektně kontrastuje lesklý sněhobílý sníh pocákaný krví démonů a potemnělé vlhké kobky plné mučidel, mříží a samozřejmě i výbušných barelů.

Moje první volba padla na mohutného barbara, který se po světě kolébá obtěžkán asi tak půl tunou železa. Potěšil mě relativně bohatý editor postavy, jejíž tetování či náušnice si sice poprvé a naposledy naplno vychutnáte právě při její tvorbě, i tak ale hřeje u srdíčka, že si s trochou snahy můžete vytvořit třeba bootlegovou variaci Krata z God of War.

To daleko důležitější se ale ukázalo záhy po otevření stromu schopností, který na rozdíl od (na první pohled) chudého příbuzného z trojky utěšeně nabobtnal a hlavně by měl ukojit obě skupiny hráčů – jak ty, kteří se budou snažit najít optimální build na základě přesně plánovaného rozdělování bodů, tak i ty, kteří zkrátka jen chtějí efektní schopnosti pro masakrování zástupů nepřátel a je jim docela jedno, jestli by s trochu jinými volbami byli v této bohulibé praktice rychlejší či méně umírali.

Je samozřejmě velmi brzy zrovna tyhle aspekty ještě soudit, ostatně brzy na to bude i v době vydání plné hry. To, jakou variabilitu hra nabídne, prověří až stovky hodin v endgame, už nyní je ale jasné, že Blizzard se s Diablem IV snaží zalíbit co nejširšímu publiku a nahazuje udičku jak hardcore harcovníkům připraveným u Diabla vypustit duši, tak i hráčům, kteří si maximálně užijí kampaň a povrchně vyzkouší všechny nabízené postavy.

zdroj: Blizzard Entertainment

Mimochodem, kromě barbara jsem vyzkoušel i čarodějku, s oběma postavami jsem to dotáhl přes 20. úroveň a musím říct, že Blizzard má do června co upravovat a balancovat. Zatímco hrubý bojovník v některých momentech lapal po dechu, a při jednom střetu jsem musel dokonce začít laborovat s buildem, moje kouzelnice se specializací na magii blesku nonšalantně pobíhala kolem a masakrovala nepřátele často ještě předtím, než se mi vůbec dostali do výhledu.

Mnohým hráčům možná bude vadit, že se mimo dungeony budou v rozsáhlém herním světě potkávat s ostatními. Já jsem s tím zvláštní problém neměl, už jen proto, že takzvaný overworld silně připomíná MMO s nejrůznějšími náhodnými eventy a pravidelným spawnováním world bossů, na které je třeba spolupráce většího množství dobrodruhů. Naopak jsem ocenil, že se ve hře zjevně pořád něco děje, stále nacházíte další kobky, které volají po prozkoumání, vyčištění a získání pokladů. Navíc si díky jejich průzkumu otevíráte další možnosti vylepšování.

Možná trochu zamrzí, že drtivá většina aktivit v dungeonech se nese ve stejném duchu. Prakticky vždy musíte najít nějaký mechanismus, který vám otevře cestu k závěrečnému bossovi. Větší invence by neškodila, pořád ale platí, že Diablo je především o hratelnosti, o uspokojení ze zabíjení démonů, sbírání nových kousků oblečení a výzbroje, a tím pádem ještě větším uspokojení ze zabíjení démonů, ze kterých vám zase padnou další kousky a tak dále. V tomto aspektu nový díl exceluje, po většinu víkendu jsem se od hraní nemohl odtrhnout a doufám, že příběhové okořenění v plné verzi mě bude držet ještě déle.

Lilith ostatně vypadá jako velmi osvěžující záporačka. Beta nabízí celý první akt, ve kterém už můžete rozpoznat, že odvěký souboj Nebe a Pekla je pěkně zamotaná šlamastyka a ani pánové a dámy z alabastrových výšin nejsou tak jednoznačně kladní.

Suma sumárum, na příští víkend si nic neplánuju (a vy byste také neměli) a pekelné datum 6. 6. teď vyhlížím ještě o něco netrpělivěji. Jo a mimochodem, fakt mě štve, že v betě nelze získat koně, protože ty štreky po obrovském světě jsou dloooouhé!

Šárka Tmějová: Chci víc!

Od Diabla IV jsem nic moc nečekala. Ne že bych na sobě pozorovala takovou žánrovou únavu jako Aleš, ale třetí díl mě se svou barevnou estetikou znudil tak rychle, že jsem se ani nepropracovala k endgamu, stejně jako mě u sebe moc dlouho nezvládlo udržet ani mobilní Diablo Immortal, protože nepatřím k velrybám ochotným sypat hromadu peněz do mikrotransakcí.

Čtyřka mě v minulých měsících a letech zvládla zaujmout tím, co Blizzard uměl vždycky – líbivými filmečky. Ale všichni víme, že ty mají se samotnou hratelností společného pramálo.

zdroj: vlastní video redakce

Uzavřená beta mě v pátek večer stihla uvítat víc než 70minutovou frontou, kterou jsem si zkrátila cestou na nákup dopingu. Stačilo ji ale vyčekat jen jednou, v dalších dnech už mě brána do hry pustila prakticky okamžitě.

Mile mě překvapila možnost si upravit vzhled postavy – své čarodějky, barbary a tak dále tentokrát budete pravidelně vídat v cutscénách, a to i poměrně zblízka a bez helem. Je to detail, ale moc fajn. Stejně tak bude tentokrát k dispozici „transmog“, tedy přenášení vzhledu výbavy na jiné kousky, a to zdarma. Příklon k módě samozřejmě kvituji vždy.

Nejvíc ale vítám návrat ke gotickému stylu dvojky. Čtyřka svým způsobem představuje návrat domů. Pokud tedy můžete domovem nazývat svět, kde vám v prvních minutách jakýsi přízrak brutálně vykuchá koně a vesnický kult v něm probudil Lilith, matku všeho zla, která si ho hodlá podmanit se svou armádou démonů. Jinak je ale všechno příjemně při starém. Tedy s jednou velkou, zásadní změnou.

Tou je otevřený svět s příchutí MMO. Pokud jste hráli Diablo Immortal, už jste si na sdílenou mapu s cizími hráči asi trochu stihli zvyknout. Oproti předchozím dílům, kde jste si do své hry sice mohli někoho přizvat, ale nešlo o povinný prvek, si ve čtyřce budete o poznání méně připadat jako ten osamělý hrdina, který musí zachránit svět na vlastní pěst. Spousta náhodných eventů je totiž sdílená – na příběhové questy sice máte soukromí, jinak se vám ale do práce může motat kdokoliv. Sice za tuhle spolupráci dostanete více zkušeností, jako byste byli v partě, ale zároveň z tohohle nuceného multiplayerového prvku nejsem úplně nadšená.

Hodně záleží, jak bude finální verze škálovaná – v betě je dostupná sotva pětina mapy, která je ale i tak obří, a při přesunech tedy trochu bolí, že možnost jezdit na koni zůstává prozatím zamčená. A i na téhle ploše jsem subjektivně zaznamenala určitý hráčský přetlak. Na druhou stranu jsou tohle jediné dvě výhrady, které k Diablu IV zatím mám.

Jinak je totiž boží! Nebo spíš démonické, protože si mě to během víkendu stihlo návykově zaháčkovat jako dlouho nic jiného. Dost mě mrzí, že si svou ledovou „sorcku“ nebudu moct vzít s sebou do plné verze. S buildem jsem ani nestihla moc experimentovat, ale žádný sólo souboj pro ni nepředstavoval kdovíjakou výzvu, takže by Blizzard možná ještě měl trochu poladit balanc. Level 25 jsem končila s kompletní legendární výbavou, takže i dropy jsou patrně o něco štědřejší, než pamatuji – ale to může být specifikum bety.

Každopádně jsem se na červen začala těšit o dost víc. Zatím se zdá, že bude Diablo IV zatraceně obsahově nadité a nevidím moc způsobů, jak by se finální verze mohla pokazit. Jistě, proklínané mikrotransakce v ní budou, ale Blizzard nás opakovaně ujistil, že situaci s Diablem Immortal nehodlá opakovat, a jejich povaha tak bude čistě kosmetická. Já šestého okamžitě naskakuju na pekelný vlak.

Honza Slavík: Optimismus, ale ne bez výhrad

Určitě o tom budu ještě při nějaké příležitosti vyprávět, ale zmíním to již nyní: Diablo je pro mě nejspíš nejvíc srdcová série vůbec. Nekriticky, fanaticky ji miluju už od dětství a když vycházela trojka, jel jsem přes půl republiky, abych ve společnosti dalších maniaků s pokapaným karbidem stál frontu na půlnoční prodej. Kvůli žádné jiné hře jsem předtím ani potom nikdy nic podobného neprováděl.

Hrozně rád bych teď prohlásil, jak se chystá bezvýhradná pecka a že zase pojedu v noci čekat někam před obchod. Ale nemyslím, že k tomu tentokrát dojde. Diablo IV má potenciál, jsem si jistý, že celou řadu věcí bude zvládat velmi dobře, ale najde se i množství prvků, ze kterých jsem, nemůžu si pomoct, buďto spíše rozpačitý, nebo dokonce přímo rozladěný. A nemůže za to problémový technický stav – ten v beta testu nemíním řešit, od toho je to beta test.

Boj je jiný. Mnohem pomalejší, metodičtější, umírněnější. Má říz, váhu, působí syrově, nebezpečně, brutálně.

Vypadá to totiž, že hru budeme moci rozdělit na dvě části:

Jakmile sestoupíte do kobky, nastane Diablo a vše je, jak být má. Fantastický výtvarný styl kouzlí podmanivou atmosféru, a jak už tvůrci ostatně kolikrát slíbili, duhové ohňostroje z trojky jsou věcí minulosti. Tady se prolévá krev, překračují kosti a uctívá gotika s příchutí bezměsíčné noci.

Mdlá zář skomírajících loučí se splétá se stíny v ponurých chodbách, rozpadlé průčelí zející jak tesáky dmýchá představivost, co se může schovávat v inkoustové temnotě za ním, a další komnata zas vítá nezvané hosty zlověstnou rudou, když vyrušíte ďábelský rituál. Znetvořeným obětem ale už stejně není pomoci, jejich životy zbývá jen pomstít.

Sláva nazdar! Překrásné makabrózní interiéry a vizuální styl zabíhající občas až někam k hranicím hororu jsou přesně to, co v předchozí štaci tak bolestivě chybělo. Zde si ho vychutnáte dosyta.

Samozřejmě netrvá dlouho a poprvé zaboříte zbraň do útrob démonických nestvůr. A zjistíte, že boj... je jiný. Mnohem pomalejší, metodičtější, umírněnější. Zpočátku jsem si nebyl jistý, zda mi nový styl vyhovuje, ale jakmile se zpřístupnilo prvních pár dovedností, kolesa do sebe začala zapadat, já zdejšímu válčení přišel na chuť a začal si ho užívat. Má říz, váhu, působí syrově, nebezpečně, brutálně. Palec nahoru!

Sice bych možná uvítal možná alespoň o chloupek okázalejší efekty dovedností, zejména kouzel, protože třeba zrovna takový fireball tvůrci (zřejmě v úzkostné snaze to nepřehnat) zredukovali v ubohou jiskřičku, co vypadá, jak kdyby se postava snažila zdálky zapálit gril házením sirek. Ale to je jednak záležitost osobního vkusu, jednak se tohle všechno extrémně obtížně hodnotí jen z bety. S pořádně postavenou postavou v endgamu to dost možná bude vypadat úplně jinak.

Všude je jasně zřetelná snaha vyvarovat se brutálního power creepu z předchozího dílu, kde pak čísla poškození s pořádnou výbavou vyskakovala bez problémů až někam do miliard. Jenže se trochu bojím, jestli se zase nebude odehrávat opačný extrém, když místo toho nyní ve hře najdete luxusní pasivy, co zvětší ránu o 1 %, a to ještě jenom při splnění specifických podmínek. To není žádná dramatická hyperbola, takový skill tu opravdu je.

Radši bych nějakou zlatou střední cestu, ale však uvidíme, jak bude vypadat hotový produkt, a zrovna tohle vážně není až takový problém ještě poladit, když bude potřeba. Mimo to se také proslýchá, že paragon skilly, které dostanete v endgamu, poskytují ještě zásadně větší hloubku buildů a specializací. Uvidíme.

Když už jsme u toho, bonusy na předmětech se opět generují náhodně a v širokém rozpětí, což vzhledem k počtu možností znamená, že najít něco skutečně dobrého bude s největší pravděpodobností peklo. Osobně mi to nevadí. Spíš dokonce naopak, protože po mnohaleté průpravě z korejských onlinovek se grindu opravdu neleknu a zastávám názor, že získání pořádné výbavy prostě musí trvat, jinak z ní člověk nemůže mít tu správnou radost.

S podobným pohledem jsem nicméně v menšině – jen si vzpomeňte, že takhle nějak to vypadalo na začátku i ve trojce a na tvůrce se za to snesla taková smršť nevole, že museli nakonec celý loot překopat v datadisku. Nejsem si úplně jistý, proč se nyní evidentně chystají vstoupit do stejné řeky podruhé. Oceňuji nicméně alespoň možnost extrahovat speciální schopnost z legendárky a vlepit ji na jiný předmět.

zdroj: Xbox

Nádherné dungeony, které jsem zatím viděl, a chytlavý boj v nich mě naplňují optimismem. Jenže si musíme promluvit i o druhé polovině zážitku. Jakmile totiž vylezete na širý svět, začne se vám před očima odehrávat věc, která vypadá jako levoboček, co vzešel z opileckého úletu Lost Arku a Path of Exile. Kterým přicmrndávalo ještě Diablo Immortal.

Na mapě poblikávají eventy, za půl hodiny bude world boss, honem, utíkej tam, támhle svítí vykřičník postranního questu, tady můžu kopat železo nebo trhat kytičky... Nevím, jak vy, ale kdybych chtěl hrát izometrické akční MMO s kutáním rudy, sbíráním býlí, vařením lektvarů a masovými raidy, pustím si onen Lost Ark, ne Diablo.

MMO manýry vystrkují své nečesané hlavy na každém kroku po svrchním světě. Například se mi stalo, že jsem potřeboval pobít určitý druh monster kvůli úkolu, jenže místo vrhnutí se střemhlav do nelítostné bitvy jsem musel stát uprostřed planiny jak hydrant a čekat na respawn. Protože je někdo povraždil přede mnou. Což je vážně asi tak poslední věc, kterou bych chtěl v Diablu zažít.

Že překazíte nečistou bohoslužbu? Sami na mrazivé pláni a proti vám legie posedlých, kterým zlomíte vedví znesvěcený oltář, a urvete tak pro zubožené vesničany možná aspoň trochu bezpečí? Děsivá bitva a nakonec malý kousíček naděje utržený na úkor temných sil? Nenechte se vysmát. V devadesáti procentech případů zpoza křáku vyskočí xXLegolas747Xx a začne vám mlátit do monster, protože hra při eventech a některých questech instancuje hráče k sobě. Atmosféra v kopru, pohroužení do situace jakbysmet.

A ne, podle všeho to nepůjde vypnout.

Víte, já si moc dobře uvědomuji, že jsem nejspíš moc zkostnatělý ve lpění na starých pořádcích. A stejně tak rozumím, že obrovské kvantum hráčů potkávání s ostatními a onlinovkový styl buďto vůbec nevyvede z míry, nebo ho dokonce uvítají. Ale, proboha, proč nedat na výběr? Čemu by uškodilo, kdyby asociál jako já mohl hrát sám?

Pak se schováte do kobky, kterou máte vždycky jen pro sebe, a zase je to to pravé ořechové. Jenže mě prostě mrzí, že můžu naplno chválit jen půl hry. Chci chválit celou. Naštěstí, jak už jsme si řekli, ono je opravdu prakticky nemožné vynášet relevantní soudy takhle brzy.

Neřeším například, že mě příběh nedokázal zaujmout nebo že náplň postranních questů je tisíckrát viděná nuda. Tohle jsou věci, které stejně absolvujete jenom jednou a jen tak nějak z nutnosti. Bavíme se přeci o Diablu – příběhová kampaň je pouhé máčení palce a těžiště je jinde.

Krom toho v plné verzi bude beztak k dispozici mód, který vás po prvním povinném průchodu nechá narativní výstřelky ignorovat a do endgamu se prosekat pěkně postaru – pomocí planin zbrocených krví milionu zmordovaných ďáblů. Aspoň že tak.

Tam se teprve bude lámat chleba. Endgame naplno předvede, jak se povedlo vyvážit předměty i postavy, jak budou vypadat vyšší obtížnosti a jejich výzvy, ukáže, co půjde postavit za buildy, jak bude zpracovaná progrese a jak moc se řež urve z řetězu, když budou k dispozici všechny bojové nástroje, všechny třídy předmětů s jejich speciálními bonusy a k tomu zmiňované paragon skilly.

Pokud hra v tu chvíli nabídne dost zajímavý obsah, klidně hrozí, že přehlédnu její onlinovkové móresy a strávím vyšinuté množství hodin farmou a skládáním výbavy. Jak zamlada. Potenciál na to hra bez debat má. Předobjednávku tudíž nemíním rušit a Diablo IV osobně stále vyhlížím. Jen už zkrátka ne s tak bezbřehým nadšením jako před betou.

Nejnovější články