Je jím 24. srpen, což je takříkajíc za dveřmi. Sluší se připomenout, že na tomhle projektu participoval hvězdný triumvirát - vyjma zmíněného Sakaguchiho, tvůrce Final Fantasy série, také dvorní skladatel uvedené řady Nobuo Uematsu a dále Akira Toriyama, který proslul jako character designer pro změnu u série Dragon Quest či u Square klasiky jménem Chrono Trigger. Všichni zmínění se rukou společnou a nerozdílnou podepsali pod dílo, které je z prvních dojmů na britském serveru Eurogamer vůčihledně cíleno spíše na tradiční japonské hráče, díky čemuž se svého času zvedla tamní poptávka po nové konzoli od Microsoftu. Z mnoha důvodů se však lze domnívat, že ve Starém světě tahle hra asi moc úspěšná nebude, neboť po vzoru Dragon Quest VIII je příliš tradiční a jednoduchá, řekněme to na plná ústa - zkrátka archaická. A patrně nemusím připomínat, že právě zmiňovaný Dragon Quest VIII (přiznám se, že se mi líbil, ale mezi elitu určitě nepatří) se v Evropě na PS2 neprodával ani zdaleka tolik, jak se čekalo. Pár set tisíc prodaných kopií ostře koresponduje s miliony z obchodů vyexpedovaných kusů v zemi rytířů Bušidó.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Blue Dragon se tváří, že nabídne přímočarý a nekomplikovaný příběh s jednoduše vykreslenými postavami, příběh, v němž se míchají fantasy prvky a výdobytky dávno zaniklé civilizace. Takže vedle mečů a magie dojde na setkání s rozličnými stroji, mezi něž může zkraje dobrodružství patřit vzdušné plavidlo zdejšího hlavního antagonisty a jeho armáda robotů. Taktéž audiovizuální ztvárnění, jakkoliv mi osobně přijde stylové, nezapře určitou simplifikaci a retro kořeny, např. doprovodné songy mají být na hony vzdálené epickým chorálům ze současných kapitol Final Fantasy. Blue Dragon zkrátka vypadá jako nostalgické připomenutí dřívějších časů JRPG a hratelnost za tímhle zhodnocením nijak nezaostává. Je tu klasický kolový soubojový systém, v němž na jedné straně stojí vaše pětičlenná družina (což mají být všechny hratelné postavy) a na druhé nepřátelé, co se naštěstí náhodně negenerují do obrazu, ale vidíte je dopředu. Pravidelné půtky nabízejí několik lehkých strategických nuancí. U každého z hrdinů v jeho stínu totiž přebývá magická bytost, což může být čirou náhodou obrovitý modrý drak, skrze nějž máte mít přístup k různým dovednostem. A mezi jednotlivými koly se vám zlepšují (pouze pro daný střet) určité statistiky, což lze dále významně využít ve svůj prospěch.

Zajímavostí může být info, že lze vyčistit celý dungeon a pak jím procházet bez obav ze setkání s oponenty. Že si v rámci boje můžete vybrat – vyjma aktuální grupy nepřátel, i několik dalších, poblíž stojících kreatur, kde se počítá s eventuální vzájemnou nesnášenlivostí, takže se vaši soupeři mohou posléze poprat mezi sebou navzájem a vaši skupinu nechají být. Herní scénář tedy nabízí klasickou JRPG osnovu, ponejprv putování monstry zamořeným územím, po čemž následuje krátké převyprávění další části příběhu, atd. Jistě přijde vhod možnost teleportace, přesunu z jednoho kouta světa na druhý, což bude možné na určitých místech. Osobně bych ocenil ještě nějaké další herní zpestření, nemyslím vedlejší questy, ale třeba puzzle, či jiné herní mechanismy, které mi tolik chyběly ve Final Fantasy XII zaměřeném toliko na bojování. Ačkoliv se mi FFXII hodně zamlouvala, o poznání více jak DQVIII, stále se nemohu zbavit pocitu, že v Japonsku už delší dobu šlapou vodu a Blue Dragon toho patrně bude dalším důkazem. Na druhou stranu současný herní byznys nějak komplexním a komplikovaným hrám dvakrát nepřeje, stačí se podívat na úspěšné Wii…