A přesto (nebo právě proto) je plné jméno vašeho počítače "PC - IBM kompatibilní". Jak je to možné? Příběh je to prostý. Píše se rok 1980 a velké korporaci jménem IBM ujíždí vlak. Dělá velké počítače pro firmy, které zabírají jednu nebo dvě místnosti, ale tam venku se rodí nový trh malých osobních počítačů - počítačů pro obyčejné lidi. Apple ][, Atari 400, TRS-80 a spousta, opravdu spousta dalších. Za posledních několik let prodeje v tomto odvětví rostly raketovým tempem a tak IBM muselo něco podniknout, aby nezůstalo pozadu.
Při své ceste za osobním počítačem hned narazilo na první problém. Neexistovaly žádné standardy a tak vývoj malých osobních počítačů probíhal velmi... řekněme, dynamickým způsobem. Každou chvíli někdo přišel s nějakou novinkou, vlastní architekturou, kterou chtěl trumfnout konkurenci. IBM proto spoléhalo na to, že koupí nějaký jiný počítač, co už funguje, přejmenuje ho a bude prodávat pod vlastní značkou IBM. Manažeři "big-blue" si proto udělali výlet do Atari, s tím, že by koupili jejich model 800. Když ale viděli továrnu plnou "neortodoxních zaměstnanců", rozhodli se raději spolehnout na vlastní síly. Firma proto zadala jednomu ze svých vývojových týmů úkol: Udělejte nám počítač, který bychom mohli prodávat jako protiváhu osobních počítačů na trhu.

Takový byl plán. Jenomže vývojáři IBM neměli v ruce nic - ale zato příkaz "ze shora" a méně než 1 rok na dokončení vývoje. Pod vlivem tohoto šíleného termínu sesbírali volně dostupné součástky, co se povalovaly "na policích" a slepili z nich počítač. Operační systém měla dodat společnost Digital Research, ale zatímco se dohadovala s IBM na ceně, přišel nějaký Bill Gates a jeho squadra z Micro-Soft nabídla IBM licenci na, v té době bohužel neexistující, MS DOS. IBM na nabídku kývlo, v domnění, že "na software se přeci nedá vydělat" a že ho licencování přijde levněji. A tak Micro-Soft koupil již hotový operační systém QDOA (86-DOS) od Seattle Computer Products (SCP) za 50 000 USD, přejmenoval ho na MS DOS a poskytoval licenci (každému, kdo si o to řekl). IBM ale mělo co potřebovalo a tak se stalo, že na konci roku 1981 přišel na trh první IBM PC model 5150 s procesor od Intelu (to byl výhradní dodavatel), interně sice 16-bitovým, ale externě 8-bitovým, takže dokázal adresovat max. 64 KB RAM. Celý počítač i s monitorem byl za 2880 USD.

Prodeje byly na začátku extrémně mizerné. Byla tu těžká konkurence ve firmě Commodore, která v té době dělala mnohem lepší a mnohem levnější počítače. Ale fakt, že na IBM PC bylo možné licencovat operační systém, že na něm běžely důležité kancelářské aplikace, že PC bylo kompatibilní a že prakticky každý výrobce, Compaq, NCR, kdokoliv, mohl dělat klony počítačů IBM (nebo alespoň součástky a přídavné karty do něj), způsobil, že v pozdějších letech prodeje dramaticky rostly. IBM PC, počítač jak ho známe dnes, tak do roku 1990 ovládl 84 procent trhu a stal se prakticky standardem.