Delší pipeline by měla nejnovějším procesorům Intelu umožnit práci na podstatně vyšších taktovacích frekvencích. Podle některých zdrojů by pipeline Prescottu měla být třicetistupňová, namísto dvacetistupňové v Pentiu 4 NorthWood. Nejmenovaný představitel Intelu se však k délce pipeline Prescottu nechtěl přímo vyjádřit. Pouze připustil, že je delší než ta, kterou má NorthWood. Analytici na tento krok Intelu namítají, že změna sice vylepší rychlost procesoru a jeho frekvence, ale méně už zvedne jeho výkon. Krok Intelu tak má být pouze jednoúčelový a má Intelu pomoci k dosažení původně vytčeného cíle. Prodávat na konci roku 2004 procesory na frekvenci 4 GHz. Z hlediska marketingu jde o chytrý krok, jelikož je všeobecně známo, že frekvence prodávají a jsou tím prvním, na co se zákazník zaměří.
Z hlediska výkonu to už tak slavné není. Pipeline (nebo alespoň to, co za pipeline dnes považujeme) je základní stavební prvek procesoru. Je rozdělena na segmenty (stupně), přičemž každý stupeň vykonává s instrukcí určitou předem stanovenou operaci (např. čtení, dekódování, vykonávání, datový vstup, vrácení atd.). Když je tato operace vykonána, stupeň výsledek pošle dalšímu stupni, který následuje po něm. A tak pořád dokola, dokud instrukci nezpracují všechny stupně. Existuje základní teorie, která říká, že procesor s 20-ti stupňovou pipeline potřebuje k vykonání jedné instrukce 20 taktů a procesor s 30-ti stupňovou pipeline zase 30 taktů. Pracují-li oba na stejné frekvenci, je výkon procesoru s více stupňovou pipeline podstatně menší. V praxi to platí jenom do určité míry a v určitých případech.

zdroj: tisková zpráva
V současné době jsou procesory velice komplikované. Neobsahují jednu pipeline. Ale zpravidla dvě, tři a více paralelních, které jsou uložené vedle sebe nebo se starají jenom o specifický druh výpočtů (ukázkový příklad je třeba Athlon 64). Už hodně dlouho se také používá zřetězení instrukcí, neboli „pipelining“. V takovém případě se nečeká, až instrukce projde celou pipeline, aby se mohla zpracovávat instrukce další. Nikoliv. Další instrukce se začne zpracovávat hned, jakmile ta první opustí 1. stupeň pipeline. V ideálním případě tak procesor s 20-ti stupňovou pipeline zpracovává naráz 20 (19) instrukcí. Kdy prvních 20 taktů je kompletně zpracována jenom jedna instrukce, ale s každým dalším taktem (21., 22., 23.) je zpracována instrukce nová.

Jak se mnozí mylně domnívají, výraznému růstu frekvencí nebraní ani tak použitá výrobní technologie (i když z určitého hlediska samozřejmě také), ale právě design jádra procesoru a počet stupňů v pipeline. Při překročení určité kritické frekvence se totiž výrazně zkrátí doba, kterou mají jednotlivé segmenty (stupně) pipeline na to, aby zpracovaly danou instrukci a výsledek poslaly dál. Proto by například Pentium III nikdy nemohlo pracovat na frekvencí 3.2 GHz, i kdyby bylo (i když je) vyrobené stejnou technologií, jako 0.13 mikronové Pentium 4 NorthWood. V Pentiu 4 se totiž podařilo tento problém částečně vyřešit. A to tak, že se natáhla pipeline a jednotlivé segmenty (stupně) byly rozděleny na menší, méně komplikované, vykonávající během jednoho taktu třeba jenom polovinu potřebné operace. A tedy na takové, které se dokáží vysokým frekvencím lépe přizpůsobit.