Pohled na to, jak to možná ve Valve také (ne)funguje, nabídla hardwarová vývojářka Jeri Ellsworth, jejíž hlava padla při překvapivém únorovém propouštění ve Valve. Člověka hned napadne, že jde jeden z případů, kdy si zneuznaný pracovník vylévá zlost na bývalém zaměstnavateli, ale když během interview Ellsworth řekne: „Mám Valve opravdu ráda“, začne tahle teorie trochu brát za své.
V hodinu a půl dlouhém rozhovoru, jehož částečný přepis a odkazy na všechny jeho díly najdete zde, se Ellsworth vyjádřila k mnoha věcem. Je jasné, že je přese všechno dotčená. Ostatně, kdo by nebyl. Na rozdíl od mnoha ostatních to ale neubírá jejím slovům relevanci. Už jen proto, že vývojářka nevidí na Valve vše jako negativní.
Jeri Ellsworth je vynikající hardwarová hackerka, modderka a technička, kterou Valve celkem dlouho lovilo, aby k nim šla pracovat na hardwaru, z čehož se postupem času vyklubaly koncepty simulace virtuální projekce a možností ovládání pro Steambox. Nakonec se Valve podařilo ji přemluvit. „Všichni jsme viděli příručku Valve, která nabízí hodně idealizovaný pohled. Spousta z toho, co se tam píše, je pravda. Je to pseudo plochá struktura, kde jste si v malých skupinkách všichni rovní a děláte rozhodnutí společně“.
Problém je v tom, že ve větším měřítku tahle struktura už nefungovala tak, jak bylo zamýšlené a to z několika důvodů. „Jednu věc, kterou jsem se naučila těžší cestou je, že v tomhle všem je skrytá vrstva silné manažerské struktury. Přišla jsem si jako na střední škole. Jsou tu populární děti, pak jsou tu potížisté, a zbytek je někde mezi. Skupina těch, co jsou někde mezi, je v pohodě. Ovšem ti, kteří se snaží něco změnit, jsou potížisté“.
Podle Ellsworth se Valve až příliš bojí, že si poničí svou firemní kulturu. Dokonce až do té míry, že jí to znemožňovalo pracovat. Hardwarové oddělení bylo permanentně podzaměstnané. I když by pohovorem prošlo mnoho potřebných pracovníků, lidé na rozhodovacích pozicích je odmítali najmout, protože by mohli poškodit firemní kulturu. Ve chvíli, kdy pak nemohlo mít hardwarové oddělení mechanika, který by pracoval na prototypech, protože by mohl poškodit firemní kulturu, dospěla situace do spíše absurdního rozměru.
Paradoxně ve Valve prý chybí to, čím by se měla z logiky věci firma chlubit, tedy komunikace. Ellshworth říká: „Jejich plochá struktura může fungovat opravdu dobře ve dvaceti lidech, ale jakmile jich máte tři stovky, zhroutí se. Problémem je komunikace. … Když jsem si na to stěžovala, dostala jsem odpověď, která mě doteď rozesmává – Pokud by byla komunikace pro Valve tak důležitá, už bychom ji dávno vyvinuli“. Kvůli systému posuzování projektů a systému odměn se navíc dle Ellsworth ve Valve vyvinula tendence pracovat jen na jistých, prestižních projektech a vyhýbat se riskování. Plochá struktura, kde každý dělá to, co chce k tomu nevybízí.
Ve výsledku pak je výdělečné pracovat na projektech k velkým a úspěšným hrám a nezkoušet něco nového. A jelikož neexistuje funkční management, který by přiděloval práci jako v tradičních firmách, na ambiciozní, ale riskantní projekty se logicky nikdo nehrnul, protože neslibovaly masivní odměny jako práce na již úspěšných značkách. Ellsworth byla podle všeho stále nespokojenější, hlasitější a pravděpodobně i nepříjemnější – tady není třeba si nic nalhávat a stavět ji do role trpělivé světice, sama přiznává, že byla ve své nespokojenosti hlasitá.
Nakonec tedy bylo celé její oddělení hardwarového vývoje. A i přes tvrzení oblíbené příručky, že kdyby člen Valve začal zacházet daleko, bude nejprve jasně upozorněn. Její část příběhu má ale i sympatickou část. Celý prototyp má nyní v majetku ona a společník, přičemž se Valve o nic nepralo a Gabe Newell prý vyhověl její žádosti o přenechání prototypu.
Ze slov Ellsworth je celkem zřejmé, jak moc je frustrovaná a zároveň jak moc nechce nějak kolektivně házet na Valve špínu. Spíše je kritická k celému nápadu ploché struktury firmy k čemuž přidává i úsměvné přirovnání. „Říkali jsme si vtípek, že je to užitečné jako najmout si spoustu hlavních kytaristů. Šli jsme a najmuli spoustu skvělých tvůrců – ale všichni to byli hlavní kytaristé a my nemohli jít a najmout někoho, kdo by vyráběl součástky. Jen samotný proces zisku technologie pro laboratoř bylo skoro nemožné. Proto organizaci napomáhá řídící manažerská vrstva“.
