We Are The Dwarves - recenze

PC

Recenzovaná verze: PC

Vychází na platformách: PC, MAC, Linux

Verdikt: Náročná, ale zábavná hra se zajímavým konceptem a několika nedostatky, která využívá trpasličí rasu netradičním způsobem.

Hodnocení redakce 7/10

Jak hodnotíme

metacritic 60/100

8. 3. 2016 20:15 - Recenze autor: Pavel Skoták Komentáře: 0

Až vám bude někdo tvrdit, že trpaslíci jsou pouze doménou Pána Prstenů a podobně ražených fantasy, ukažte jim We are the Dwarves. Zkuste si proto na moment představit, jak by to asi dopadlo, kdyby trpaslíci z Ereboru proměnili svoji Osamělou horu na raketové silo a hlubiny vesmíru by prozkoumávali pomocí high-tech udělátek. Líbí? Mně ano.

Umírající hvězdy

V trpasličím universu We Are the Dwarves je všechno trošku jinak. Naši vesmírnou prázdnotu mezi planetami a hvězdami nahrazuje nekonečná prázdnota z kamene a žít se dá pouze v prohlubních blízko hvězd s magickými účinky. Jenže hvězdy z neznámého důvodu začínají pohasínat a trpaslíkům hrozí vyhynutí.

Statečná trojice trpaslíků tedy nasedá do lodě s vrtákem a vydává se v nekonečném kameni hledat hvězdy nové. Naráží na nové a často nepřátelské rasy, ale i faunu. A v řadě případů je na hráči, jak si s nástrahami poradí. Svoboda rozhodnutí a hráčova vynalézavost má ve hře velké zastoupení a dělá ji o něco méně lineární než se tváří.

Jeden trpaslík, hohoho…

Vše začíná nepříliš vydařenou cestou za hledáním hvězdy. Trpaslíci ztroskotají a posádka je rozdělena. Prvních několik úrovní slouží hlavně k seznámení se trpaslíky a základním ovládáním. Přesto se nedá mluvit o tutoriálu v klasickém slova smyslu, protože obtížnost je od začátku postavena hodně vysoko i na nižší ze dvou úrovní. A to ze začátku ovládáte jen jednoho člena trpasličí skvadry.

Každý z trojice vyniká pochopitelně v něčem jiném - od boje na blízko po ovládání účinné, ale pro majitele často smrtící, brokovnice a granátometu. Jednotlivé informace a tipy na hraní navíc sbíráte průběžně spolu s postupem hrou. Veškeré zjištěné skutečnosti se pak ukládají do speciálního deníčku, který si můžete prolistovat, přečíst si něco o nástrahách a třeba se i lépe připravit. Umírat totiž budete ze začátku velice často.

Smrt je nedílnou součástí hraní We are the Dwarves. Zvyknout si na ovládání, polohování kamery a v pozdějších fázích hry také na ovládání všech tří trpaslíků, docela trvá. Hru lze naštěstí mezerníkem pauzovat a naplánovat další postup. Nejde však o tahovku, ve které si můžete organizovat trpaslíky na několik kol dopředu. Všechno probíhá v reálném čase a dokonce i při pozastavení hry mezerníkem vidíte, jak se k trpaslíkům velice pomalu šinou projektily vypálené nepřáteli. Výhodou je, že při troše šikovnosti můžete třeba utíkat a uhýbat jednotlivým výstřelům. Ve chvíli, kdy se ale otočíte, abyste opětovali palbu nebo hodili granát, jste často mrtví.

Několikrát se mi ze začátku podařilo v panice pří úprku zabít vlastního trpaslíka tím nejnešťastnějším způsobem. Forcerova brokovnice má neuvěřitelně silný zpětný ráz a někam na to konto spadnout je tak velmi snadné. Na druhou stranu můžete s pomocí brokovnice nebo jiného způsobu šťouchnutí do propasti shazovat i nepřátele.

Dva trpaslíci, hohoho…

Rozmanitost prostředí je příjemná už od samého začátku. Čekejte obrovské kusy kůry, po kterých se dá běhat, nebo bažiny, ve kterých se některé schopnosti nedají efektivně používat. Bezkonkurenčně nejzajímavějším byl ale level, ve kterém se vznášíte v nulové gravitaci. K pohybu sloužila trpaslíkova brokovnice, která vymrští vousáče zvoleným směrem, a energetické pole, s jehož pomocí se můžete zastavit až do dalšího výstřelu. Nárazy do kamenů vás bolí, gravitační díry vás sežerou jako malou svačinku a kolem nich rotující kameny z vás udělají mastný flek. Fantasii se meze nekladou a přes veškeré nepříjemnosti spojené s ovládáním této konkrétní úrovně se jedná o neskutečně zábavnou záležitost.

V úrovních, kde trpaslíci stojí těžkýma nohama na pevné zemi, je ovládání o poznání snazší. Přesto si myslím, že má hra v tomto ohledu své rezervy. Schopnosti jsou rozdělené mezi klávesy Q, W, E, R a T, přičemž s trpaslíky pohybujete myší. Největším tvůrcem problémů je ale kamera, která s vámi neputuje způsobem, jakým by mohla. Nezůstává totiž fixně za trpasličími zády, ale v poloze dané začátkem úrovně. Při větším množství trpaslíků, nepřátel a překážek se stává z plánování malé peklo.

Vzhledem k tomu, že se u We are the Dwarves dá hodně věcí řešit bez velkých soubojů, a jde jen o chytrost a vynalézavost, lepší práce s kamerou by určitě pomohla. Na místo toho je v některých částech nevyhnutelné zdlouhavé pauzování, pozorování nepřátel a s tím spojené opakování mise. Tu a tam se totiž ukáže, že zdánlivě průchozí místa jsou vlastně slepé uličky, které si ale nejde dostatečně dobře prohlédnout.

Tři trpaslíci, hohoho…

Svou pravou tvář začne hra ukazovat v pozdějších úrovních. Nejen, že stoupá obtížnost a přibývají talenty, které mohou trpaslíci používat, ale také ubývá záchytných bodů. Ty jsou v zásadě dvojího typu. Prvním jsou magické kameny, z nichž můžou trpaslíci libovolně čerpat zpátky své zdraví. Připravte se tedy na situace, kdy se vracíte přes půl úrovně vyléčit se, protože na další část prostě nemáte dost zdraví. Druhým bodem jsou zvláštní magické runy.

Runy zde slouží k ukládání hry přímo v konkrétní úrovni, ale jejich výskyt není pravidlem. Některé části je potřeba projít takříkajíc na jeden zátah. Dále runy nabízí vylepšení trpasličích skafandrů a talentů. Pořídit si je můžete za některý ze tří minerálů, na které při hraní narazíte. Nejvzácnější z nich je Dwarven stone, kterého je na mapách minimum, a hra vás dokonce před přechodem do dalšího kola upozorní, že jste některý zapomněli sebrat. Po hodině průchodu levelem bez možnosti uložení se mi ale nechtělo vždy vracet i za cenu, že přijdu o možný upgrade.

Vylepšení skafandru zvyšuje šance na přežití, zatímco talenty jsou zajímavé díky jejich efektu. Většinou se ale jedná hlavně o pasivní bonusy, jejichž dopad nemusí být hned znatelný. Nicméně třeba dvacetiprocentní boost do životů ostatních trpaslíků se rozhodně hodí. Podobně se vyplatí vylepšovat i ultimátní schopnosti jednotlivých trpaslíků (klávesa T), které jsou dělané především pro přežití.

S trpaslíky na věčné časy

Ve chvíli, kdy hráč dostává pod kontrolu dva a později tři trpaslíky, začíná být hraní opravdu noročné. Pauzování je sice stále efektivní, ale koordinace většího počtu vousatých šampionů je místy lehce zmatená a dost náročná. Zároveň roste inteligence nepřátel rozesetých po úrovních. Obyvatelé bažin budou chytře uhýbat plošným útokům ve chvíli, kdy si označíte místo pro dopad granátů. Podivná monstra si pak drží odstup ve chvíli, kdy hlavní sekerník provádí útok na více cílů v dosahu svých čepelí. Když s ním pohnete, útok se přeruší a přeskupené bestie útočí znovu.

We are the Dwarves je co do zpracování velice originální. Nejen kvůli novému využití rasy zastupující především fantasy žánr, ve kterém se s některými elfy předhání v počtu fragů. Originální je také zpracování prostředí. Grafické design je příjemný, trpaslíci působí dostatečně drsňácky a celý koncept dává smysl. Je ale dobré se vyhnout české lokalizaci, protože zcela jistě vznikala přes Google Translator.

Když pominu občas problematickou kameru a některé frustrující pasáže, potažmo pro některé hráče vyšší obtížnost, mám před sebou povedenou hru s trpaslíky.

Tagy: strategie akční taktická

Zdroje: Vlastní

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.

Hledáme nového člena týmu, pokud umíš programovat, pojď mezi nás. Více informací.