Total War: Rome II - Caesar in Gaul - recenze

PC

Recenzovaná verze: PC

Vychází na platformách: PC

Verdikt: Nevýrazný datadisk, který základní hru nijak neobohacuje. Caesarovo jméno možná táhne, ale jeho tažení proti Galům nemá v herním zpracování takovou podobu, jak bychom si od expanze představovali.

Hodnocení redakce 5/10

Jak hodnotíme

Objednat na JRC.cz - obchod plný zábavy

7. 2. 2014 v 20:00 - Recenze Autor: Aleš Smutný Komentáře: 0

Caesar je obecně lákavé téma. Můžete kolem něj uvařit spousty her různých žánrů včetně Call of SPQR: Stab the Tyrant. Když už ale sáhnete po strategii, jdete rovnou do přední linie, protože od vás všichni očekávají to nejlepší. Jakmile Creative Assembly ohlásili, že první datadisk/DLC pro Total War: Rome II bude o Caesarových eskapádách v Galii, spíše jsem se rozpačitě drbal na hlavě.

Total War: Rome II - Caesar in Gaul - recenze

Přiznejme si, že z Caesarova života by se daly vybrat mnohem lepší momenty, než je mlácení rozdrobených galských kmenů. Neberu tím Caesarovi strategický um, ale jako námět pro adaptaci v Rome II tohle téma není příliš strhující. Pro zpracování zrovna tohoto konfliktu totiž není herní systém Total War her nejvhodnější.

Primární problémem je, že hra tohoto typu nedokáže dobře postihnout nesmírně složitou politickou situaci v rámci jednotlivých kmenových uskupení, do nichž se motali čerstvě ještě Svébové. Caesar in Gaul se to snaží postihnout a tak můžete krom Říma hrát za klíčové hráče galského tažení – belgské Nervie, germánské Svéby a Vercingetorixovy Avernie. Jenže ani předchozí Total War hry nedokázaly simulovat složité aliance, které vznikaly mezi různými stranami konfliktu. A Rome II je na tom podobně.

S Caesarem by se dalo zažít v rámci Rome II a celé série mnohem více zábavy. Tím spíše, že tažení Galií bývá na pořadu dne už během normální kampaně ve hře. Hlavně při hře za jeden z kmenů, protože pak je střet s Římem stejně nevyhnutelný. Možná by šlo i tak udělat z Caesar in Gaul unikátní záležitost, ale to by musela být pravidla hry radikálně upravená pro potřeby samotného rozšíření - stejně jako se k tomu tvůrci uchýlili při vývoji datadisků pro předchozí Total War hry (viz Total War: Shogun 2 - Fall of the Samurai). K něčemu podobnému však v případě Caesar in Gaul nedošlo.

Winter is coming

Největší změnou je rozdělení jednoho roku na 24 tahů. S ohledem na implementaci ročních období je to příjemná novinka, ale nese s sebou i zjevné nevýhody, které pramení ze základního systému. Nejvýrazněji se to projevuje u agentů. Když jste vy nebo protivníci měli v kampani nadupaného, zkušeného agenta, dokázal nadělat neskutečnou paseku, ale i když jste ho nezabili sami, dohnalo ho stáří. Ale teď? Po jednom roce máte v ruce a někdy i na krku zabijáka, před kterým se třesou armády, města - zkrátka všichni a všechno.

Podílí se na tom i menší mapa než jsme zvyklí. Celé území je sice detailnější, ale přejedete přes něj mnohem rychleji. Občas máte pocit, že se vše odehrává na jednom malém dvorku. Na jednu stranu to vyžaduje obezřetnost při vyhlašování válek, na druhou jsou s tím spojeny občas neřešitelné logistické úkoly.

Stalo se mi, že jsem oblehl město, dostal se svými Arverny na budku, kolem mé zdrchané armády obránci projeli a v tom samém kole oblehli pro změnu moje město. Ubránilo se sice, ale než se trosky mé armády vrátily, už město obsadil třetí kmen! Ve dvou kolech. Galie je v tomhle prostě natřískaná k prasknutí a delší „rozestupy“ by nebyly na škodu.

Vidláci na frontu

Zklamáním je rovněž nedostatek unikátnosti v řadách kmenových válečníků. Protože už mám legií plné zuby, zvolil jsem Arvernie a jen smutně sledoval zástupy zaměnitelných jednotek typu „válečník či prakovník“. Neřímanům citelně chybí unikátní jednotky, které by jasně naznačily, že hrajete za Vercingetorixe nebo za mocné Arverny. Časem samozřejmě elitní jednotky odemknete, ale pokud se datadisk specificky zaměřuje na jedno území a jeden konflikt, měl jít více do detailu ve všech ohledech.

Hra za kmenové frakce je v datadisku výrazně obtížnější, což je z hlediska výzvy potěšující. Tam, kde má Caesar na začátku armádu s legionáři, kteří kvalitativně galské bojovníky převyšují, máte vy přinejlepším průměrnou pěchotu. Na začátku jsem chtěl zkusit metodu likvidace nebezpečí v zárodku přepadením římských sil. Když jsem zjistil, co mají Caesarovy legie za jednotky, odporoučel jsem se po anglicku hašteřit s okolními kmeny s tím, že časem je snad přesvědčím k vytvoření konfederace, která by expandující Římany zastavila.

Ty máš svaly, já mám loricu segmentatu

Právě v tomto bodě ale Caesar in Gaul naráží nejvíce. Čísly vyjádřená diplomacie nedokáže postihnout diplomatické nuance. Některým sousedům nevysvětlíte, že na jihu roste nepřítel, který všechny zadupe. Některé jsem uchlácholil a svedl dary z prosperující ekonomiky, ale efektivnější bylo kmeny jednoduše umlátit.

Na co konfederace, když je lepší má vlastní říše? Tím spíše, že se mě pak sousedé o to víc bojí. Politická stránka Caesar in Gaul proto zůstává velmi daleko za historicitou rovinou a hlavně za zábavností. Římanům je to celkem jedno a pokud nečelí kritické situaci na více frontách, nepotřebují pomoc.

Hlavně ze začátku čelí legionáři armádám složeným z velké části z domobrany, což je efektivní proti jiným Galům, ale vysoké statistiky legionářů lámou tyhle jednotky po minutě střetu. Pak si skoro přejete, aby už soupeři utvořili konfederaci a hlavně se dostali k elitní pěchotě. Ale za galské kmeny nebo dokonce Svéby je to žonglování s čísly „kdy mě už začne mít rád, aby mi dal obchodní smlouvu, uzavřeli jsme alianci a přistoupil na konfederaci?“

...

Caesar je bůh, Caesar neumírá!

Střídání rodnčích období převzal Caesar in Gaul ze Shogun 2. Zima tedy nahlodává zdraví vašich jednotek. Jde o dobře fungující prvek, který vás nutí plánovat, protože zima nadělá cáry ze sebesilnější armády. Zároveň přináší jistotu, že jste chvíli mimo nebezpečí, protože kdokoliv by se k vám v tuto dobu dostal, bude v natolik zdrchaném stavu, že jej ve většině případů odrazíte.

Nechápu naopak nemožnost zabít vůdce frakce. Caesar, Vercingetorix a nejspíš i ostatní hlavní velitelé nemohou v boji padnout, jsou jen ranění. Proč? Když jsem rozehrál Pyrenejské tažení v Napoleonovi a v první velké bitvě jsem Francouze rozdrtil, zabil mi nějaký snaživý střelec Wellingtona. Výrazně to ovlivnilo celé tažení a byla zábava využívat velitele, ale zároveň se obávat jejich ztráty!

Caesar in Gaul není špatná hra, ale není to dobrý datadisk. Když se podívám zpět do historie datadisků pro Total War hry, vidím solidní Alexanderovo taženíBarbarian Invasion a vynikající Kingdoms. Radikálně odlišnou hru za severoamerické indiány ve Warpath, zábavné a nutností vysoké míry logistiky napínavé Pyrenejské tažení a samozřejmě brilantní Pád samurajů. Vedle všech těchto kousků vypadá Caesar in Gaul jako chudý a nudný příbuzný.

Základní hru Caesar in Gaul nijak výrazně neupravuje, přidané prvky jsou slušné, ale nejde o nic přelomového. A z rozmanitosti protivníků pramenící nutnost taktizování je zde tristní. Vážně bych mnohem raději viděl střety Caesara s Pompeiem Magnem nebo občanskou válku. Z hlediska výzvy, rozmanitosti jednotek, využití moře, diplomacie s cizími státy a vnitřní politiky (v Caesar in Gaul je naprosto upozaděna) by pak šlo o mnohem bohatší a zábavnější rozšíření.

Tagy: strategie historická dlc

Zdroj: Vlastní

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.