Shelter 2 a jeho enigmatické poselství o mateřské lásce totiž zoufale nefunguje a tam, kde úzkými koridory svázaná jednička ždímala emoce a za ručičku vás vedla divadlem strachu, dvojka pouze bezděčně bloudí krajinou a marně se hledá. Jedničkou s jejím minimalismem, ve kterém jste si mohli vytvořit svůj vlastní příběh, se možná dalo pohrdat, ale rozhodně se jí nedalo upřít, že vyvolávala alespoň nějakou emoci. Dvojce se to nedaří, a když hráče nechává klidným i umírající a skučící skoro kočka, musí být něco opravdu hodně špatně.
Na vině ale není jen otevřený svět. Kouzlo jedničky spočívalo do určité míry v postavě zoufale bezbranné jezevčice a ještě více bezbranných mláďat. Ve dvojce se ovšem posunujete ve schématu potravního řetězce daleko výše. Chopíte se rodinky rysů, což z hlediska námětu, který se snaží vykreslit útrapy matky rysice a jejích mláďat v přírodě, příliš nefunguje. Pocit bezmoci z toho, že v roli slabšího bojujete s predátory zde prostě do značné míry chybí. Myšlenku a harmonii původního konceptu zkrátka rozbíjí už jen fakt, že tentokráte jste nejen kořistí, ale i predátorem.
Stylová nuda
Herní náplň opět tvoří pouze shánění potravy a snaha udržet čtveřici mladých rysů naživu. Už je ale nekrmíte bobulemi, nýbrž masem - králičím, srnčím a tak dále. Už nechodíte předem vystavěným tunelem, nýbrž pobíháte otevřenou krajinou. Na papíře bezesporu znělo zachování myšlenky, filozofie i herní náplně prvního dílu jako skvělý nápad. Více variant krajiny a více zvířat přece automaticky znamená také více zábavy, no ne?
Opak je ale pravdou, protože jestli jednička v něčem uspěla, byla to forma a poselství, nikoli hratelnost, která se dala skousnout v sešněrované podobě původní hry, ale už ne v konceptu dvojky. Otevřený svět totiž nenabízí vůbec nic nad rámec už popsaného a opravdu pochybuji, že hon králíky a pár přečkaných nocí kdesi na balvanu lze nazvat zábavou.
zdroj: youtube.com
Dojem nezachrání ani střídání ročních období nebo denní doby, i když audiovizuální zpracování nakonec tahá Shelter 2 z té největší bryndy a minimálně ze hry dělá stylové pokoukání. Jednoduchá, jako kdyby z papíru vystřižená, grafika ale i napodruhé vyráží dech a právě novinka v podobě nočního elementu či třeba zasněžené krajiny dokáže uhranout.
Otázkou ovšem zůstává, jestli ležela umělecká ambice a zamýšlený přesah právě ve stylizaci. Odpovědět musí tvůrci, ale faktem zůstává, že jde o jednu z mála nezpochybnitelných kvalit hry.
Nafouknuté zklamání
Takže si to shrneme. To se takhle jednou projdete po zamrzlém jezeře, zamordujete pár králíků a za tři hodinky vychováte mladé, pokud vám je v noci nesežerou vlci. Na hru v otevřeném světě, označenou , tvůrci jako survival ba dokonce horor, je to hodně málo.
Není to však jen obsah, co v Shelter 2 nefunguje, nýbrž i forma, která u mě při hraní prvního dílu vyvolávala silnou reakci. Ne tak v Shelter 2, kde i forma selhává a působí zklamání. Ano, zklamání, protože Shelter 2 měla rozhodně potenciál. To by ovšem nesmělo jít pouze o nafouknutou jedničku, jejíž tvůrci správně uchopili snad jen parádní grafiku a příjemně ambientní podkres.
Shelter 2 zapomíná na emoce i zábavu a hráčům přináší hlavně donekonečna se opakující hon na králíky, jakousi malou havěť či ptačí hnízda. A když vám potomek umře vyčerpáním a hladem, bude vám to ve výsledku celkem jedno, což je vůbec největší prohra Shelter 2.
